„Nikdy nevíte, kdy může přijít úspěch,“ pravil Karacev se svou první trofejí v ruce. „Znamená to pro mě hodně, na takový titul jsem od osmnácti, kdy jsem se stal profesionálem, čekal deset let. Byla to dlouhá cesta, do níž jsem vložil hodně úsilí,“ ohlížel se.
ZPRAVODAJSTVÍKaracev získal v Dubaji svůj první titul |
Jeho zdárná pouť dubajským podnikem, na němž startoval jako držitel divoké karty, vyvrcholila finálovým vítězstvím nad jihoafrickým kvalifikantem Harrisem 6:3 a 6:2.
„Byl to velmi vyrovnaný zápas a já byl opravdu nervózní,“ přiznal Karacev.
S tíhou velkého finále se však popasoval náramně a může s radostí vyhlížet pondělní vydání světového žebříčku - posune se v něm už do první třicítky.
Přitom ještě v srpnu loňského roku, kdy tenisové dění ožilo po pětiměsíční koronavirové odmlce, se ruský tenista krčil na 253. pozici.
Jedenáct porážek v řadě
Narodil se v ruském Vladivostoku, když mu byly tři roky, přestěhovala se celá rodina do Izraele. Tam malý Aslan následoval na kurty svou starší sestru, máchání raketou jej brzy uchvátilo a vrhl se do tréninku naplno.
O sportovní radovánky jej však málem připravilo vážné zranění kolene, které si přivodil před čtyřmi lety. A přestože se dokázal vrátit zpět, úspěchy ne a ne přijít. Při devíti pokusech dostat se do hlavní soutěže grandslamu vždy ztroskotal v kvalifikaci. V sezoně 2019 prohrál jedenáct utkání v řadě, všechna mimo hlavní soutěž okruhu ATP.
Jenže po restartu se Karacev vrátil se silou hodnou bájného lva z Letopisů Narnie, s nímž sdílí křestní jméno.
První krůčky k vzestupu udělal v Česku. Na přelomu loňského srpna a září zde naskočil do tří turnajů kategorie Challenger, na prvním skončil ve finále, další dva vyhrál.
O několik měsíců později už podobné kousky předvádí na nejnablýskanějších tenisových jevištích.
Tenisový zázrak z Vladikavkazu: Snažím se tvářit, že nejsem překvapený |
Na Australian Open se prostřílel až do semifinále. Jako první kvalifikant od roku 1968, kdy začala otevřená éra. Ve třetím kole zaujal zmíněnou destrukcí nasazené osmičky Schwartzmana, kterého zasypal padesáti vítěznými údery.
Až mezi poslední čtyřkou se musel sklonit před pozdějším vítězem Novakem Djokovičem.
Tím však Karacevův pohádkový příběh, který by se neztratil ani v zemi za skříní, zdá se, nekončí. Měsíc po melbournském grandslamu už se jeho jméno skloňuje znovu, tentokrát v Dubaji.
Oslavy? Snažím se nevypadnout z rytmu
Na tamním turnaji ATP 500 zvládl ruský střelec čtyři třísetové nerváky v řadě, v semifinále přemohl i krajana Rubljova, další kometu posledních měsíců.
„Takové vítězství mi dává sebevědomí, že opravdu můžu být ve špičce a hrát na takové úrovni,“ poznal. „Po Australian Open jsem i nadále tvrdě trénoval a do Dubaje jsem dorazil s větší vírou v sebe sama. Předvedl jsem dobrou hru a fantastický týden.“
Týden? Zatím je pro něj fantastický celý rok!
Vždyť Karacev se pyšní skvělou bilancí dvanácti výher a jen dvou porážek, které mu uštědřili světová jednička Djokovič v Melbourne a čtvrtý hráč žebříčku Thiem v Dauhá. V Dubaji ho nezastavil nikdo…
„Ale že bych měl titul nějak oslavovat?“ podivil se. „Možná večeří a nějakým dnem volna,“ dodal po chvíli. „Víte, snažím se nevypadnout z rytmu. Každý týden se začíná znovu. Musíte soutěžit. Musíte připravit své tělo. Musíte být připraveni mentálně i fyzicky.“
S takovou cílevědomostí bude vzestup ruského lva pokračovat i nadále.
