V Koreji všechny ohromili rychlým a úspěšným návratem poté, co si Anna Dušková v listopadu přetrhla křížový vaz v dopadovém pravém koleni a skončila na operačním sále. U mnoha jiných by to znamenalo konec nadějí na start pod pěti kruhy.
S dvojitou ortézou se však odmítla vzdát.
Vrátili se na poslední chvíli, přesto včas.
Při olympijském debutu poté pronikli do finále a vybojovali 14. místo. I kdyby nic víc v této komplikované sezoně nepředvedli, měli by splněno.
Ovšem Pchjongčchang je nakopl. A sezona nekončila.
Pravda, po návratu domů koleno chvíli pobolívalo. Snad i proto, že jedenáct hodin bylo pokrčené při letu ze Soulu do Prahy. „Seděla jsem uprostřed prostřední řady. Ta nejhorší varianta,“ líčila Dušková.
Ale aby si řekla o výhodnější místo do uličky? „To ne! Přece nevypadám, že bych na tom byla zdravotně špatně,“ zasmála se.
Martin Bidař pro změnu bojoval po hrách s nachlazením, i to však pominulo. Koleno Duškové přestalo bolet, únavu z cestování zahnali, a tak se po třídenní minipauze znovu vrátili na led a do tréninku.
„Museli jsme, mistrovství světa se blížilo. Řekli jsme si, že když tu únavu překousneme, bude to lepší,“ vyprávěla Dušková. Však je také trenérka Eva Horklová ocenila: „Na jejich tréninkovou morálku si nemohu stěžovat.“¨
Vlastně to byla zatím jedna velká spanilá jízda z operačního sálu přes Koreu a Prahu až do Milána na šampionát.
Jelikož v této sezoně nemohli absolvovat další závody kromě olympiády, nemají ani dost bodů do světového žebříčku, aby mohli být losováni do silnějších skupin. A los se jim v Milánu... nepovedl.
Tentokrát tahal číslo Bidař. „Mohl jsem mít jakékoliv od 2 do 14. Vytáhl jsem pětku. Což nebylo úplně dobré,“ vyčinil si. Staré dobré krasobruslařské pravidlo říká: Čím později startujete, tím je to i kvůli rozhodčím lepší.
Navíc museli na led hned po rozbruslení jejich druhé skupiny. Ani to nemají rádi. Ale všechno zlé je pro něco dobré, jak potvrzuje i věčná optimistka Dušková.
„Aspoň jsme neměli čas přemýšlet o tom, že bychom mohli být nervózní.“
JEŠTĚ LEPŠÍ NEŽ V KOREJI. Při krátkém programu v Miláně.
Nebyli. Na rozdíl od olympijského krátkého programu nepřišly ani drobné chyby, jakou byl tehdy Bidařův přepad po trojitém toeloopu. Dobruslili, šli z ledu, ona se zase jednou culila, on se usmíval a slavný kanadský kouč Richard Gauthier, který je společně s Evou Horklovou připravuje, k nim uznale pronesl: „Lepší už to být nemohlo.“
Vzápětí dodal: „Všechno jsem viděl na takové úrovni, na jaké to být mělo.“
Čísla jej v tomto tvrzení navzdory nevýhodnému startovnímu číslu utvrdila: 66,29 bodu, nový osobní rekord, nejlepší krátký program kariéry. O 0,39 bodu si vylepšili dosavadní maximum z loňského mistrovství Evropy v Ostravě.
Umí už toho spoustu. Další cesta vzhůru vede přes drobnosti. Přidávat bod k bodu. Dosáhnout nejvyšších úrovní i v neskokanských prvcích.
„Jooo, i krokovku máme na čtyřce,“ nadšeně glosovala Dušková zápis rozhodčích. Čtvrtý „level“ neboli úroveň krokové sekvence je ta nejvyšší.
SPOKOJENI PO JÍZDĚ. Anna Dušková a Martin Bidař v zákulisí milánské haly.
Čtyřhodinový maraton krátkého programu sportovních dvojic se v tu chvíli stále jen rozbíhal. Češi chvíli vedli, potom klesli o titěrné tři setiny bodu za severokorejský pár Rjom - Kim, byť se to Evě Horklové příliš nezamlouvalo: „Naši chyby nedělali, Korejci ano.“
Přicházely na řadu další skupiny, silnější páry. Nějaký čas si museli počkat na definitivu, zda postoupí mezi 16 finalistů do volných jízd.
„To je hlavní cíl,“ povídala Dušková.
„Ještě nemají nic jistého,“ opatrně říkala trenérka.
Brzy však už jejich finále nešlo ani teoreticky zpochybnit. „Takže teď je dalším cílem zajet solidní volnou jízdu,“ pronesla Dušková.
„Kdyby se nám povedlo stejné umístění jako na olympiádě, byli bychom rádi,“ přidal Bidař.
Čtrnáctí? Už teď jsou výš.
„Ale ta volná je dlouhá,“ pousmál se.
