Jak rychle proběhl váš přestup do Olomouce po konci v polském Krakově?
Bylo to opravdu rychlé. Zájem od Olomouce jsem registrovala už po sezoně a byla jsem za to ráda. Tehdy jsem ale preferovala odchod do zahraničí, protože domů do Česka bych se mohla vrátit vždycky. Jakmile to však v Polsku celé krachlo, tak jsem se okamžitě dohodla tady.
Hrály při rozhodování roli i bývalé spoluhráčky z Prostějova, které se upsaly Olomouci hned po sezoně?
Určitě. Věděla jsem, že půjdu do nejsilnějšího celku v republice, který chce vyhrát jak titul, tak i Český pohár. Přestože jsem šatnu z osmdesáti procent znala, protože dříve jsem hrála s některými holkami v mládežnických reprezentacích, tak určitě bylo dobré, že Verča Trnková nebo Julča Kovářová šly z Prostějova spolu se mnou. Holky z Olomouce znám, věděla jsem, že půjdu do party super holek.
Jak pikantní bude nastoupit proti Prostějovu?
Bude to zajímavé, určitě něco nového. Hájím teď barvy Olomouce, ale v Prostějově jsem odehrála čtyři roky, takže je to pro mě srdcová záležitost.
Jaké jsou vaše osobní ambice před sezonou?
Určitě se zlepšovat v úderech i na přihrávce. Nejsem stará, zlepšovat se můžu stále, rezervy tam určitě jsou.
Předpokládám, že zahraniční angažmá vás nepřestalo lákat…
To nepřestalo. Pokud by časem vyšlo, bylo by to skvělé.
Mnoho fanoušků ve vás vidí klíčovou hráčku k zisku titulu. Jak snášíte tento tlak?
Nepřipouštím si to. Něco za sebou mám, ale volejbal je kolektivní sport a nezáleží na jedné hráčce. Tým si musí sednout, hodně důležitá je dobrá parta. Kolektivní sport nemůže nikdy rozhodnout jen jedna hráčka.