Sehrála krátkou exhibici s mladičkou Terezou Martincovou, pak ochotně rozdávala podpisy tenisovým nadějím. „Už jsem si tady zahrála v létě, kdy byly ještě kurty bez střechy. Teď je to zase o malinko lepší. Jsem z povrchu i podmínek nadšená, budu se sem ráda vracet,“ líčila pak třicetiletá hráčka první desítky světového žebříčku ve čtyřhře. „Když jsem v Česku, ráda jezdím do Plzně trénovat. Tak dvakrát třikrát v týdnu jsem tady,“ doplnila Hlaváčková a měnit to nehodlá, byť se právě teď stěhuje do Prahy.
Vybavily se vám nějaké vzpomínky na vaše tenisové začátky v Plzni?
Bylo hezké se při slavnostním otevření podívat na staré fotografie, kde jsem nejen já, ale i Bára Strýcová. Začínaly jsme tady společně s dalšími holkami. Bylo příjemné zavzpomínat. Viděli jsme na fotkách i Marii Šarapovovou, která tady v roce 2001 vyhrála Ex Plzeň a za pár let triumfovala ve Wimbledonu.
Jaké byly tehdy vaše tenisové plány? Určitě jste nemyslela, že vyhrajete Fed Cup nebo že budete mít medaili z olympiády...
Tak to opravdu ne, žádné velké plány jsem neměla. Šla jsem rok od roku, ale chtěla jsem se také pořád zlepšovat. Být dobrá v žákyních, juniorkách. Získat třeba titul mistryně republiky.
Vy jste asi byla pro tenis předurčená. Přece jen je to u Hlaváčků rodinný sport...
Ano, táta i strýc Ivo hráli v Plzni ligu, i můj dědeček hrál tenis. Věnovala se mu i starší sestra Jana, to byl takový můj tahoun.
Když se ohlédnete, co považujete za svůj největší úspěch?
Určitě olympijskou medaili z Londýna a pak úspěšné grandslamy s Luckou Hradeckou.
Společně jste posbíraly spoustu trofejí, ale nedávno jste ukončily spolupráci a do příští sezony půjdete s novými parťačkami. Co za tím stojí?
Nehledejte v tom žádnou senzaci, bylo to společné rozhodnutí. Každá máme svůj program. Já chci hrát víc deblů a hlavně velké turnaje, zatímco Lucka se bude zaměřovat i na singl. Mohlo by se stát, že se nepotkáme na turnajích tak často. Nechtěly jsme to riskovat.
Vy budete hrát s Číňankou Pcheng Šuaj. Byla to vaše jediná volba?
Byla první a tím pádem pak už i jediná. Ona sama mě oslovila, už jsme si spolu v létě zahrály. Věděly jsme o sobě, a když se naskytla možnost absolvovat spolu celou sezonu a bylo jasné, že spolupráce s Luckou končí, hned jsme se domluvily.
Jaké jsou vaše cíle?
Ten je jediný. Znovu vyhrát některý z grandslamových turnajů. Je to velký cíl, ale už pár let se trvale pohybuju v top ten, mám za sebou pár vyhraných velkých turnajů, tak si těžko můžu dávat nižší cíle. O motivaci mám postaráno.
Už víte, kdy a kde naskočíte do nové sezony?
V čínském Šenzenu. Právě díky Pcheng budeme hrát kolem Silvestra její domácí turnaj. Vyrazím tam o nějaký den dopředu, abych s ní mohla potrénovat. A aklimatizovat se.
Co vás čeká ještě do odletu na úvodní akci nové sezony?
V první řadě stěhování, to je teď v plném proudu. Budu bydlet v Praze, ale na okraji směrem k Plzni. Po dálnici tady jsem za chvilku. No a trénuju, hlavně fyzičku. Mám novou kondiční trenérku.
Je čas kolem Vánoc i období, abyste mohla trochu polevit v životosprávě?
Co se týče jídla, hřeším poměrně často. Nedodržuju žádnou speciální stravu. Mám jídlo ráda, takže nebude chybět ani cukroví, řízek se salátem i další pochutiny.
Velkou část roku trávíte ve světě. Co vám tam z českého jídla nejvíc chybí?
Ovocné knedlíky od babičky nebo segedínský guláš a svíčková. Jo a kachna se zelím, ta mi v cizině taky chybí! (úsměv).
