Mathieu van der Poel proťal cíl a okamžitě nevěřícně kroutil hlavou: Já to dokázal!
Vzápětí odhodil kolo, padl na asfalt, chytl se rukama za hlavu a dlouho tak zůstal ležet.
Jel teprve čtvrtý závod World Tour své silničářské kariéry. Teď má už druhé vítězství! Přitom ve dvou dalších prvoligových klasikách dojel čtvrtý a ve středu navíc ovládl i Brabantský šíp, semiklasiku ze série Europe Tour.
Kam až může se svým talentem tento 24letý mistr světa v cyklokrosu z druhodivizní stáje Corendon Circus dosáhnout?
Co vše může v následujících letech vyhrát?
Druhý za ním spurtoval překvapivě Simon Clarke z týmu Education First, který se s Van der Poelem vytáhl vpřed ve skupině pronásledovatelů. Až potom proťali cíl dva smutní hrdinové Jakob Fuglsang a Julian Alaphilippe.
Roman Kreuziger, šampion ročníku 2013 a loni druhý muž Amstelu, se držel ve velmi prořídlém hlavním poli mezi zhruba třemi desítkami jezdců. Během třetího průjezdu pověstným Caubergem reagoval 17 kilometrů před cílem na akceleraci Vanenderta z Lotta Soudal a sjel ho. Jenže při zrodu van der Poelovy „šílené“ stíhací skupinky chyběl.
„Nemohu tomu všemu uvěřit,“ svěřoval se po závodě dojatý nizozemský hrdina. Vyhrál Amstel 29 let poté, co zde slavil jeho otec Adri van der Poel.
„Tohle jsem vážně neočekával,“ říkal Mathieu van der Poel. „Cítil jsem se dobře, zkusil jsem zaútočit už na Guipenbergu (44 km před cílem), ale nefungovalo to. Na posledních kilometrech jsem pak jel na plný plyn a doufal, že ti vpředu se začnou po sobě ohlížet. Je neuvěřitelné, že jsem vyhrál.“
Přitom se předtím zdálo, že karty jsou jasně rozdány.
Dva velezkušení cyklisté ze dvou stájí, jež letos suverénně vládnou žebříčku vyhraných závodů, se osamostatnili na čele 35 kilometrů před metou.
Julian Alaphilippe z týmu Deceuninck-Quick-Step.
A s ním Jakob Fuglsang z Astany.
Za nimi se vydali další dva skvělí jezdci, exmistr světa Michael Kwiatkowski ze Sky a aktuální mistr Evropy Matteo Trentin z Mitcheltonu-Scott. Těm se však stále nedařilo zacelit díru za vedoucím duem, čítající okolo 20 sekund.
Ztráta zbytků hlavního pole utěšeně narůstala až na 1:10 minuty. Na Caubergu už i mnozí experti tvrdili: pro Van der Poela, Gilberta, van Avermaeta a spol. platí „Game is over“.
Předpokládaný scénář koncovky Amstelu v tuto chvíli zněl: Alaphilippe se stejně jako v březnu v závěru Strade Bianche zbaví Fuglsanga a vybojuje své šesté letošní worldtourové vítězství.
Veliký omyl.
Van der Poel měl naprosto jiný názor. Řídil se heslem, které mnozí cyklisté pronášeli minulý týden na Pekle severu: „Nikdy se nesmíte vzdávat, protože cokoliv se může stát.“
Jak se vše odehrálo
265 kilometrů, 35 krátkých stoupání a mimořádně velké očekávání, to byl letošní Amstel Gold Race. Předlouhých osmnáct let od triumfu Erika Dekkera čekali nizozemští fanoušci na dalšího vítěze své národní klasiky.
„Jsem nesmírně poctěn, že právě do Amstelu mohu vyrazit v trikotu nizozemského mistra,“ vykládal Van der Poel na startu v Maastrichtu a naznačoval: „Pro mě by bylo ideální, kdyby se závod brzy otevřel a já ujel před závěrečnými kopci v malé skupince favoritů.“
Události nicméně nabraly jiný směr.
Po 30 kilometrech se zrodil únik, zpočátku osmičlenný a postupně jedenáctičlenný, v němž z prvodivizních týmů šlapali pouze Schär (CCC), Bernard (Trek) a Bole (Bahrain-Merida). Jejich náskok vystoupal po úvodní stovce kilometrů na osm minut.
Čtyřiačtyřicet kilometrů zbývalo do cíle, když se při stoupání na Guipenberg vydal z pelotonu dopředu Van der Poel a způsobil tím velmi hlasitý budíček v hlavním poli.
K Nizozemci se rychle dotáhl Gorka Izagirre z Astany, získali 25 sekund náskoku, jenže Izagirre parťákovi nestřídal. O snižování náskoku se za nimi staral především tým Deceuninck-Quick-Step s Petrem Vakočem, po pěti kilometrech byla akce zlikvidována.
Na Kruisbergu byli dojeti rovněž uprchlíci z původního úniku dne.
Hned poté vyrazil 36 kilometrů před metou při stoupání na Eyserbosweg do útoku Alaphilippe, v protivětru se za ním vydali Fuglsang a Trentin, ale dotáhl se k němu pouze Dán, zatímco Trentin pokračoval ve druhé skupince s Kwiatkowskim a Kanaďanem Woodsem.
Pelotonem se propadal zpět Peter Sagan, jehož ambice právě zde končily,
Na Keutenbergu, 28 kilometrů před cílem vedlo duo Alaphilippe-Fuglsang o 19 sekund před Kwiatkowskim a Trentinem, kteří odpárali Woodse. Za nimi jelo se ztrátou 45 sekund prořídlé čelo pelotonu, kde se za Van der Poelem držel i Kreuziger.
Stíhání táhly stáje Education First (s Woodsem a Bettiolem) a Bora (už bez Sagana, ale se Schachmannem).
Při třetím průjezdu Caubergem z hlavního pole poodjel Vanendert z Lotta Soudal, dostihl jej Kreuziger, přidali se další jezdci. O následující útok se postaral lídr Bory Schachmann.
Dva poslední kopce zbývaly.
Na tom posledním, Bemelebergu, se Fuglsang na čele poprvé pokusil zaútočit na Alaphilippa, pak znovu, ale vždy neúspěšně.
Skupinka pronásledovatelů, tažená Van der Poelem, už tou dobou letěla nezadržitelně vpřed, přesto se dlouho zdálo, že maximem jejich snažení může být dosáhnout na konečné 3. místo.
Ale na posledním kilometru se začaly dít věci nečekané.
Nejprve k vedoucímu duu, až příliš se ohlížejícímu, doskočil Kwiatkowski.
Pak se přiřítil nizozemský expres v čele své party - a nikdo, vůbec nikdo jej nedokázal zadržet.
Amstel Gold Race (jednorázový závod World Tour)Maastricht - Berg en Terblijt (265.7 km): 1. M. Van der Poel (Niz./Corendon-Circus) 6:28:18, 2. Clarke (Austr./EF Education First), 3. Fuglsang (Dán./Astana), 4. Alaphilippe (Fr./Deceuninck-Quick Step), 5. Schachmann (Něm./Bora-hansgrohe), 6. Lambrecht (Belg./Lotto-Soudal) všichni stejný čas, ...18. Kreuziger (ČR/Dimension Data) -54, Vakoč (ČR/Deceuninck-Quick Step) nedokončil. |