V nedělním ránu, krátce před startem Amstelu, vykládal Tim Wellens ze stáje Lotto Soudal, jak se ho babička zeptala: „A jede taky Van der Poel?“
„Jo, jede, babi.“
„Hmm, dobře, tak pro vás všechny ostatní to bude jen o druhé místo.“
Průběh závodu takové prognóze nicméně dlouho neodpovídal. Cauberg už byl potřetí zdolán, už se vydrápali i na Guelhemmerberg, už jim zbývalo jen deset kilometrů do cíle a trosky hlavního pole včetně van der Poela ztrácely více než minutu na čelo závodu.
Kdo by v tu chvíli babiččině scénáři uvěřil?
Jenže na samém konci... Mathieu van der Poel se zjevil jako stín z nicoty - a vyhrál!
Cyklistický svět žasl: Jak se to mohlo stát?
Sedm kilometrů před cílem na úpatí posledního stoupání na Bemeleberg se zrodila stíhací skupina v čele s van der Poelem, do které naskočili i Valentin Madouas, Bjorg Lambrecht, Alessandro De Marchi a Romain Bardet. Postupně pohlcovali závodníky na trati před nimi: Baukeho Mollemu, Simona Clarka, Maxe Schachmanna a Mattea Trentina.
Amstel Gold RaceZpravodajství |
Že by však ještě mohli bojovat o vítězství, nevěřil ani van der Poel. „Vždyť ti před námi měli k dobru celou minutu,“ připomněl.
Čtyřiatřicetiletý matador Jakob Fuglsang, šlapající ve vedoucím duu s Julianem Alaphillipem, se pět kilometrů před cílem z týmového auta Astany ve sluchátkách dozvěděl: „Za vámi je Kwiatkowski a potom další kluci, ale všichni jsou příliš daleko. Už netahej, ať tahá jen Alaphilippe.“
Fuglsang souhlasil: „O.K., ale informujte mě dál o odstupech.“
Alaphilippe, lídr stáje Deceuninck-Quick-Step, později přiznal: „Naše taktika byla špatná. Riskovali jsme příliš.“
Fuglsang se v této fázi závodu dokonce otočil na Alaphilippa a zavtipkoval: „Uděláme to jinak než na Strade Bianchi, jo? Ty budeš tahat a já pak vyhraju.“ Na italské jednorázovce byl výsledek opačný, tehdy Francouz triumfoval.
Dostali se na metu dvou kilometrů do cíle.
„Tady nám ředitel závodu sdělil, že máme pořád 20 sekund na Kwiatkowského a 35 sekund na ostatní,“ líčil Alaphilippe.
Jenže když se Fuglsang otočil, uviděl deset metrů za nimi Michala Kwiatkowského v dresu týmu Sky.
„Pomyslel jsem si: Co nám to dávají za nesmyslné informace?“
Rovněž Alaphilippe po závodě lamentoval: „Řekli nám úplně špatné údaje.“
On sám cítil po dlouhém útoku křeče v nohách, které nedělní vedro umocňovalo. Fuglsang se zavěsil za jeho kolo.
„A co se stalo pak... to prostě nechápu,“ kroutil Francouz hlavou.
„Najednou se přihnal Kwiatkowski a potom se zjevil za námi další stín,“ popisoval Fuglsang. „Znovu jsem se otočil a vidím: Ostatní přijíždějí.“
Přesněji: přijížděl expres van der Poel, táhnoucí takřka celých sedm kilometrů za sebou další členy své stíhací party, připojené jako vagonky za mocnou lokomotivu v barvách nizozemského mistra.
VABANK HRA. Velká stíhací jízda Mathieu van der Poela.
„Měli jsme s Julianem prakticky jisté první a druhé místo a zahodili jsme je, jako gambleři zahodí peníze,“ lamentoval Fuglsang. „Největším prohrávajícím je ale Julian. Já předtím odtáhl větší část našeho úniku. On měl mít z nás dvou větší šance ve spurtu. A nemá nic.“
Van der Poel se v průběhu své stíhací akce domníval, že se může propracovat maximálně na třetí stupínek na pódiu. „Hrál jsem vabank, všechno, nebo nic,“ vyprávěl. „Na poslední rovince jsem najednou před sebou uviděl i vedoucí duo a došlo mi: Ty nejedeš jen o třetí místo, ty pořád můžeš vyhrát.“
Při vjezdu do posledního kilometru stále ztrácel 12 sekund.
Čtyři sta metrů před cílem nasadil k závěrečnému spurtu. Lídři závodu byli padesát metrů před ním.
A najednou byl u nich. Na chvilku se skryl do větrného pytle za Fuglsangem, pak z něj vyskočil a nezadržitelně se řítil pro vítězství, za zády se Simonem Clarkem ze své stíhací skupinky a se zklamaným Fuglsangem.
Home soil win for Van der Poel in one of the most incredible finishes in a race EVER #AmstelGold https://t.co/zGOeXsoatq
Bylo dokonáno. Van der Poel nevěřícně kroutil hlavou, potom se svíjel v záchvatu vítězné euforie na asfaltu. Čtyřiadvacetiletý chlapík, v jehož žilách koluje krev velikánů cyklistiky, otce Adriho van der Poela a dědečka Raymonda Poulidora, to znovu dokázal.
You’re looking at the future of road cycling. What an ambush, what a race, legend in the making. Van der Poel takes #AmstelGoldRace, the first Dutch winner since way back in 2001. I’m going to have an Amstel to cool off, still shaking. #AGR2019 https://t.co/rizxkPssCB
Věčně druhý, říkali kdysi dědovi Poulidorovi při jeho nesmiřitelných soubojích s Jacquesem Anquetilem.
Ale před vnukem se zatím rýsuje úplně jiná budoucnost.
„Dwars door Vlaanderen, Brabantský šíp a teď i Amstel, zatím mé nejcennější vítězství. Řítím se z jednoho překvapení do druhého,“ vypočítával své jarní triumfy.
Prozradil, že na začátku závodu se v nizozemském velikonočním teplu vůbec necítil dobře. „Nebyl jsem v tom sám. Když začal peloton 45 kilometrů před cílem zrychlovat, viděl jsem i velká jména, například Petra Sagana, jak z vyčerpání takřka zastavují.“
Sám se vzápětí pokusil o časný únik už před Kruisbergem. „Ujel jsem s tím klukem z Astany (Gorkou Izagirrem), ale on nespolupracoval a rychle nás sjeli.“
Následně Van der Poel nadlouho „zaparkoval“ v pelotonu, iniciativy se ujali jiní, zatímco on nabíral a přeskupoval vlastní síly. Načež na posledních sedmi kilometrech udeřil.
„Měl jsem i velké štěstí, že nám foukal vítr do zad, což mi pomohlo udržet vysokou rychlost až do cíle. Ale že to opravdu vyšlo a já vyhrál Amstel? Jako debutant? Nenacházím pro to slov.“
Opět na něj pěli reportéři ódy.
Velonews: „Další zázrak Van der Poela. Je talentem, který se rodí jen jednou za generaci.“
Cyclingnews: „Byl to těžko uvěřitelný scénář nejen pro diváky, ale i pro Van Der Poela samotného.“
Eurosport: „Přepadení ze zálohy.“
Wielerflits.nl: „Nejbizarnější triumf Van der Poela.“
ICYMI: Mathieu Van der Poel is the most talented bike racer on the planet https://t.co/gh6TVo3Cot https://t.co/sXhbjCReB4
Vítěze velebili hrdinové, ale také „padouši“ z řad současných i bývalých závodníků, včetně mnohými prokletého Lance Armstronga.
„Dnešní Amstel Gold Race byl bezpochyby nejlepším cyklistickým závodem, jaký jsem kdy viděl,“ uvedl Američan na Twitteru.
Jonathan Vaughters, manažer stáje Education First, napsal pouze: „Wow. Prostě wow.“
Jeho svěřenec Simon Clarke, v cíli Amstelu druhý, vyprávěl: „Van der Poel doslova letěl. Přijet druhý za ním bylo pro mě maximem možného. Byl to neuvěřitelný emocionální kolotoč.“
Peter Stetina z týmu Trek ujišťoval: „Šlo o jednu z nejlepších koncovek, jakou jsem kdy na cyklistických závodech viděl.“
A Patrick Lefevere, manažer stáje Deceuninck-Quick-Step, o vládci Amstelu pronesl: „Je to superfenomén. Něco takového jsem už léta neviděl. I když měl i štěstí, že Fuglsang a spol. hráli své hry.“
Tim Wellens pochválil babičku za její moudrou věštbu, načež s údivem dodal: „Van der Poel celou zimu jezdil hodinové cyklokrosy a pak přijde na silnici a je na šestihodinových klasikách lepší než pravověrní silničáři.“
Zdá se až neuvěřitelné, že nizozemský supertalent nejen že chce dál závodit v cyklokrosu, ale hlavně že až do roku 2023 míní jezdit za druhodivizní stáj Corendon-Circus, která ani neusiluje o vstupenku mezi týmy World Tour.
Orli se už slétají a chtějí jej vykoupit z této smlouvy. V čele s Lefeverem, který se dobře zná s jeho otcem Adrim van der Poelem.
„Ale všichni mají smůlu,“ zasmál se Mathieu van der Poel. „Mám smlouvu v Corendonu na další čtyři roky a míním ji dodržet.“
Koneckonců, s jeho jménem v sestavě dostane Corendon divokou kartu, kamkoliv si umane.
Zbývá vymyslet přezdívku.
Co takhle: Kanibal II?
Eddy Merckx, někdejší Kanibal I, pokyvuje hlavou: „Van der Poel má ohromný motor. Styl, jakým závodí, je doslova opojný. Útok, dokonce i ve zdánlivě beznadějných pozicích, mu koluje v krvi, je součástí jeho charakteru. A to se nezmění ani v budoucnu.“
