Kdo onu srážku a její bezprostřední následky viděl, asi na to dlouho nezapomene. Podobně na tom bude i ten, jehož se týkala. „Pádů jsem zažil řadu, ale nad tímhle jsem se sám pozastavoval. A asi i další závodníci, řada z nich mi pak volala,“ uvedl Alois Kaňkovský, pětatřicetiletý cyklista hradecké stáje Elkov Author.
Zprávy hovořily o tom, že jste proletěl zadním sklem jednoho z mechanických vozů. A že to byla opravdu velká rána. Tak co se vlastně stalo?
Honily se dvě skupiny ve chvíli, kdy se muselo objíždět kolonu doprovodných aut. Jel jsem vlevo, asi čtyři předjel a pak se zařadil doprava mezi ně, protože tam byla mezera. Po chvíli jsem chtěl jet znovu doleva, ohlédl jsem se dozadu, jenomže auto přede mnou zastavilo a já už nemohl reagovat a přišla rána.
Při které jste prolétl zadním sklem?
Přesně tak, byl jsem v autě asi tak do půlky těla, všude samé střepy.
V jaké rychlosti se všechno přihodilo?
Úplně přesně nevím, ale někde mezi v pětatapadesátkou a šedesátkou.
Pamatujete si z toho vůbec něco?
Tak to zase jo, protože i když jsem byl otřesený, tak jsem vylezl, vytřepal ze sebe střepy a sháněl se po kole, že pojedu dál, asi závodnický instinkt. Jenomže kolo bylo na kaši. Tak mi ho dávali z jiného mechanického vozu, jenomže jsem zjistil, že nemám helmu, praskla. Takže dál už jsem nejel.
Podle všeho vám ale výrazně pomohla, možná i zachránila život.
Souhlasím. Helma byla super a navíc při mně asi stáli všichni svatí. Byl jsem sice pořezaný, ale mohlo to dopadnout mnohem hůř. Mohl jsem si rozříznout tepnu nebo nějakou důležitou žílu. Když nad tím člověk přemýšlí, tak je to dost hrozné, ale už je to naštěstí pryč.
Stalo se vám to v závěru předminulého týdne, ale hned v pondělí jste vyrazil na trénink. To už vám opravdu nic nebylo?
Spíš naopak. Cítil jsem všechny svaly a potřeboval jsem je rozpohybovat. Já to tak mám, tohle mi pomáhá.
A následky onoho karambolu?
Ty byly záhy pryč a dneska vlastně zmizely úplně, vytáhli mi stehy, kterými jsem měl zašitou bradu. (rozhovor vznikl v úterý - poz. autor)
Možná i toto štěstí v neštěstí jako by chtělo potvrdit, jak úspěšnou sezonu právě zakončujete. Souhlasíte?
Že jsem štěstí měl, je jasné. A s hodnocením sezony souhlasím také, teď už nás jen čeká na mistrovství světa třešnička na dortu, o kterou jsme celou sezonu usilovali.
Tam pojedete jako první ryze český tým časovku družstev. Neměl jste v prvních chvílích po pádu v jižních Čechách obavy, že jste o ten závod přišel?
Také mě to napadlo, ale naštěstí se to nepotvrdilo. Kvalifikovat se na takový závod, teď myslím náš tým, to je jako vyjet si olympiádu. Prostě bomba.
Co podle vás bylo nejdůležitější proto, aby se to vašemu týmu povedlo?
Je za tím týmová práce. Od začátku sezony jsme měli tvrdý program, abychom nasbírali co nejvíc bodů do žebříčku, které k tomu jsou potřeba. Nikde, kam jsme přijeli, jsme neudělali ostudu, všude se dařilo, to, co kluci předváděli, je bomba. Šli jsme za tím, sezona byla postavená právě k tomuto cíli. A všechno se sešlo. Jednak se nám to podařilo, jednak máme na závod nový materiál. Nová kola, super disky, těšíme se.
Vašim kolegům z týmu se minulý týden dařilo na závodě Okolo Slovenska, jak jste na tom před nedělní časovkou družstev na mistrovství světa vy?
Vypadá to dobře, necítím žádný problém. Dokonce už jsem si dal v neděli v Břeclavi závod.
