Loni v lednu jste si připsal skalp světové jedničky, pak ale přišla nečekaná roční pauza. Následně se vám na prvním turnaji povedlo získat skalp úřadujícího olympijského šampiona, Itala Daniela Garozza. Co přijde teď?
To kdybych věděl. (úsměv) Duben pro mě bude nejzásadnější. Za dva týdny mě čeká kvalifikační turnaj v Madridu. Je to poslední šance, jak se kvalifikovat do Tokia.
Jak moc to bude těžké?
Z každé evropské země, ze které se ještě nikdo nekvalifikoval, přijede jeden závodník, takže nás tam bude asi dvacet a jen vítěz pojede na olympiádu. Takže buď vyhraju turnaj a pojedu, nebo vypadnu a šance zhasne. Takhle je to dané a s tím musím počítat.
26. místodrží ve světovém žebříčku Alexander Choupenitch. |
Jak silná je tedy konkurence?
Bude to těžký turnaj, hodně vyrovnaný. Každý tam může porazit každého, ale výhra je určitě reálná a moc se na to těším. Chci hlavně odevzdat to nejlepší, a pokud mě někdo i přesto porazí, tak to už je zkrátka sport.
Na druhou stranu hegemoni do Madridu nedorazí...
Nepojedou tam Italové, Rusové nebo Němci. Ovšem ti, co přijedou, se dobře připraví. Bude to hodně specifický turnaj.
Čím?
Jsme zvyklí na závody, kde jsou třeba dvě stovky lidí.
Tady nás bude dvacet z evropské špičky.
Chybovat je tedy nemožné.
Choupenitch bere lekce zpěvu a zápasy ze zahrady posílá do Itálie |
Baví vás tenhle formát na hraně?
Strašně se na to těším. Jak nebyly dlouho závody, tak mě to teď v březnu v Kataru hodně bavilo a měsíc po téhle akci je hned takový vrchol. Mám se zase na co připravovat.
Není to celkem brutální, že hned druhý turnaj po pauze nese takovou důležitost?
Je to tvrdé, ale není to nic, co můžu ovlivnit. Musím na to reagovat. Neuvažuji nad tím, že jsem rok nezávodil, snad je to za námi.
Jaký byl turnaj po roční pauze?
Hodně zvláštní. Nikam jsme nemohli, byli jsme jen uzavření na pokojích v hotelu, ani na jídlo člověk nešel, vše nám přinesli. Nepustili nás ani do haly, před závodem byl jen jeden krátký trénink. V samotném turnaji, když člověk vypadl ze soutěže, musel okamžitě opustit halu, aby se tam nezdržoval, a samozřejmostí byla neustálá povinnost mít respirátor, a to včetně rozcvičování. To bylo dost divné, když se má člověk rozběhat a musí mít něco na tváři. Bylo to dost nepříjemné.
Dokázal jste si to i přes tyhle problémy vůbec užít?
Bylo to skvělý! Hlavní bylo, že jsme konečně závodili. Moc jsem si to užil, opravdu, každý zápas. Byl jsem i rád, že jsem dostal těžkou větev, protože mám rád výzvy.
Odmazávala pauza rozdíly, nebo je naopak prohlubovala?
Na prvních závodech se událo hodně překvapivých výsledků. Turnaj ale vyhrála světová dvojka, takže nakonec to tolik šokující nebylo. Dobří závodníci vypadávali, někteří favorité se ani nedostali z kvalifikace. Ti nejlepší si to ale určitě pohlídají a budou dál dobří. Nicméně šerm je na světové úrovni ohromně vyrovnaný a špatní závodníci tam prostě nejsou.
Vyplatila se tedy vaše speciální příprava, kdy jste nemohl do tělocvičny, a tak jste trénoval v garážích nebo na zahradě, kde jste se natáčel a záznamy posílal kouči do Itálie?
Na to asi nikdy statistickou odpověď nedostanu, ale v daný moment mi to určitě pomohlo. Pořád jsem si držel svůj program a dobrou mentální přípravu. Dělal jsem maximum, co jsem mohl. Na turnaji jsem se cítil výborně fyzicky. Těžko ale říct, čemu konkrétně za to vděčím.
13 měsícůčekali fleretisté kvůli koronaviru na první závod. |
Jaký byl v té době přechod k italskému trenérovi Stefanovi Cerionimu? Dlouho jste ho totiž nemohl vidět...
Neviděli jsme se naštěstí jen první čtyři měsíce. Pak už jsem ale loni v létě odletěl do Itálie za ním a trénoval tady. Všichni byli u moře, objevila se mezera mezi koronavirovými vlnami a já tu dřel ve čtyřiceti stupních ve stínu. Makal jsem i na podzim a v tréninku nepolevil.
Pomohl vám přesun do Itálie?
Jsem tady v klubu ve městě Jesi, mám tu sparingpartnery, další zápasníky. Trénuji tedy s koučem, s ostatními a mám zde i svoji kondiční trenérku. S tou jsem byl v každodenním kontaktu i při přípravě v garážích a doma na zahradě.
Pustili vás Italové mezi sebe?
Ti nejlepší jsou tady po Itálii v několika klubech, spousta jich je v Římě, ale i tam jsem mohl jet a absolvovat s nimi soustředění. Šermoval jsem tedy například se světovou jedničkou. Jsou v pohodě. Když se člověk dopředu domluví, kluby vás pustí mezi sebe. Horší už je to v rámci reprezentace, tam to většinou nejde.
 |
Čím se v Itálii odreagujete?
Já teď trénuju, co to jde. Dnes jsem si dal ledovou vanu, lymfatické kalhoty a ještě si namažu nohy. Odpočívám tedy aktivně. A odreagovávám se samozřejmě hudbou.
Šermující raper Alex. Choupenitch si text napsal v kavárně |
Stále i její tvorbou?
Chtěl jsem ještě před turnajem v Kataru nahrát svoji čtvrtou skladbu, ale nakonec jsem si řekl, že to nebudu hrotit a udělám to až po Madridu. Určitě to ale vyjde. Baví mě to a není to příliš časově náročné, je to jeden ve studiu.
Rapujete si na planši pod maskou?
To ne. Poslouchám hudbu před zápasem, při rozcvičení.
Držíte se stále rapu?
Většinou jo, ale někdy si pustím třeba house, to je na momentálním naladění. Někdy chci něco, kde je více slov, jindy zase více basů.
Kde se vzala láska k rapu, když vaši rodiče působí jako operní pěvci?
Těžko říct. Rap a hip hop jsou teď nejpopulárnější žánry. Každý, kdo sleduje hudbu, se s tím musel potkat. Předtím to byl rock, to je přirozené. Poslouchám ale nejen rap, navíc i ten se často mísí s jinými žánry.
