Alex Madsen se stal nejatraktivněji hrajícím borcem NBL, neboť ovládl statistiku Kooperativa Faktoru. Finský letec jasně porazil druhého Russella Woodse z Ostravy a třetího Ladislava Pecku z Ústí.
„Už loni jsem říkal, že bych Faktor vyhrát chtěl, teď se mi to podařilo. Tím, že jsem od začátku sezony o této soutěži věděl, to bylo mnohem jednodušší,“ připomněl Madsen fakt, že během minulého ročníku se o nové statistice dozvěděl až v momentě, kdy se stal za jeden z měsíců nejlepším v celé lize.
A být celkově první, druhý, nebo dokonce čtvrtý, to už dělá v Kooperativa Faktoru dost velký rozdíl. Vítěz za dlouhodobou část sezony bere 50 tisíc korun, druhý v celkovém pořadí 30 tisíc a třetí 20 tisíc korun. Další pořadí už je bez odměn.
Alex potřeboval větší obnos i z jednoho dobrého důvodu. „Mamince bude v květnu šedesát, tak část použiju i na nějaký pěkný dárek,“ zmíní dalšího vrcholového sportovce mezi svými nejbližšími.
„Jsme rodina samých volejbalistů, všichni ostatní kromě mě hráli nebo hrají nejvyšší soutěž dospělých. Dřív to byli oba rodiče a moje osmnáctiletá sestra v neděli vyhrála domácí titul s Hämeenlinnou, navíc v týmu s ní je i starší sestra, která byla bohužel zraněná,“ popisuje úspěchy rodinného klanu, z nějž se po sportovní stránce vydělil po osmi letech pod vysokou sítí.
„V jeden moment už jsem si musel vybrat. V našem městě už tehdy nebyl žádný volejbalový tým, všichni spoluhráči odtud odcházeli a basket mě nabíjel adrenalinem a tím, co všechno jsem se mohl naučit. Celkově to byla větší výzva,“ přiznává Madsen, jehož vysoké náskoky na smeče k volejbalové minulosti docela silně odkazují.
Jen teď jeho pravačka musí ve vzduchu zpracovávat trochu větší a těžší míč a protivníci nejsou až za sítí, ale potkávají ho už během letu ke koši.
Mimochodem, když už jsme u pořádného výskoku, bez něhož se v Kooperativa Faktoru tak nějak neobejdete, je tu třeba zdůraznit, že loni i letos se faktorovými vítězi stali bílí muži, kteří umějí sakra dobře skákat.
„Nevím, jak to bylo loni s Ryanem Cantym, ale já se hodně věnoval atletickým schopnostem a práci na svém těle. Navíc tuhle sezonu mě spoluhráči skvěle nacházeli, každý už líp věděl, čeho jsem schopen i v obraně, že můžu přijít na blok z druhých pozic a krýt jim záda,“ podotýká Fin.
Bez smečí přichází zklamání
„Z celé sezony bych asi nevybral jednu nejlepší akci, ale celý zápas s Jindřichovým Hradcem. Měl jsem tam pět dunků a tři bloky. Nohy mi skákaly, všechno přicházelo samo a kluci mě dobře hledali. Před tím zápasem jsem byl odhodlaný, že do koše zarvu každý balon, protože zápas předtím jsem zapařil spoustu dvojtaktů, takže jsem to chtěl řešit takhle,“ směje se.
A přizná se k tomu, že když v utkání žádný dunk nezaznamená, je i trochu zklamaný. „Člověk začne přemýšlet - do pytle, tamhle to šlo zarvat nebo támhle jsem měl jít na blok. Při hře samé na to tak nemyslím, ale zpětně si to někdy říkám.“
Říkal si to v české lize o to víc, když každou nevyužitou šancí na smeč vlastně přicházel o peníze? „Ne, to zase ne,“ směje se. „Jistě, je to pěkný bonus k mé běžné práci. Smeč a bloky jsou ale i akce, které dodávají energii týmu a fanouškům, a to je věc, co ve standardních statistikách není vidět.“
Ovšem v těch faktorových ano. A když už Alex mluví o nabuzení fanoušků, rád by do hodnocených akcí nově přidal i získaný průraz soupeře. „Není to sice tak efektní jako třeba smeč, ale pro mě je to další herní prvek, který nakopne tým nebo publikum, zvlášť v závěru zápasů. V takových chvílích je to velká věc, protože záleží na každém útoku i obraně.“
Basketbal je ovšem především týmovou hrou, a tak i Alexe Madsena mrzí, že to letos s USK nedotáhl do play-off. Vyměnil by však svou faktorovu trofej za alespoň sedmé místo, aby se Pražané v takovém případě ve čtvrtfinále vyhnuly suverénnímu Nymburku?
„Za aspoň sedmé nejspíš jo,“ odpoví po chvíli váhání. „A za osmé? Tam si nejsem jistý, ale za play-off bych tu trofej asi obětoval. Navíc to bych pořád mohl být ve Faktoru druhý, nebo třetí, ne? Tak s tím bych mohl žít,“ rozchechtá se.
Tým USK po letním odchodu pěti důležitých hráčů i kouče Mira Aliloviče omladil a o něco i oslabil a musel si zvykat na nové pořádky pod řeckým trenérem Chrise Chugazem, který navíc v prosinci ze zdravotních důvodů na lavičce chyběl. „Samozřejmě to byla velká výzva. Stavěl se tu nový tým, měli jsme i dost zranění a vedle nového trenéra přišli i američtí hráči, se kterými to je přece jen jiné, než když máte v týmu jen Evropany.“
Fin oproti minulé sezoně zatím v průměru doručuje o půl bodu méně, zase je ale lepší o víc než jeden doskok a vyšší čísla měl i na bloku. „Druhá sezona byla od začátku náročná, trápila mě menší zranění, kvalifikační okna s národním týmem taky trochu nabourala celý program, navíc někdy jsme hráli i třikrát za týden. Z osobního pohledu jsem trochu zklamaný, mohl jsem dát týmu ještě víc a pomoct nám do play-off. I tak jsem si ale z téhle sezony něco vzal.“
Markkanen a Madsen, parťáci i konkurenti
Až mu v závěru dubna skončí fáze play-out v NBL, přesune se nejspíš do Helsink, kde jej bude individuálně připravovat první Fin v NBA, nyní jedenačtyřicetiletý Hanno Möttölä. Původní profesí rovněž pivot teď spolupracuje s národním týmem a zdokonalení mladšího kolegy dostal jako úkol od kouče Henrika Dettmanna.
„Doufám, že tam bude i Lauri Markkanen a budeme se spolu moct utkávat ve hře jeden na jednoho. Právě Lauri je v nároďáku můj největší konkurent co do efektnosti, při hře se snaží zadunkovat vše, co se zadunkovat dá,“ dodává Madsen na adresu loňské sedmičky draftu NBA, která zažila osobně skvělou sezonu v Chicagu a zlomila pár nováčkovských rekordů.
Právě vycházející finská superhvězda Markkanen by ovšem mohla potenciálně Madsena připravit o místo na soupisce pro duel světové kvalifikace s Čechy - hraje se 29. června v Pardubicích.
„Uvidíme, kdo nakonec přijede. Jestli bude Lauri Markkanen, Sasu Salin z Málagy i Petteri Koponen z Barcelony. Hodně bude záležet na hráčích samotných, jak dlouhou budou mít sezonu, což se týká hlavně Petteriho. Bylo by jistě super mít je tu všechny. Lauri už má teď volno a sám řekl, že reprezentovat chce, kdykoli to půjde. I když bychom ho měli, já bych ale i tak doufal, že bych se v Pardubicích mohl objevit,“ těší se Madsen na duel s Čechy.
