Jaký to pro vás byl závod po skoro třítýdenní pauze?
No během Vánoc a Silvestra jsme měli docela těžké tréninkové období. Moc jsem nevěděl, co od sebe očekávat. Ale důležité bylo, že jsem zvládl čistě ležku, protože na svěťáku jsem závod vždycky rozjel se dvěma chybami po střelbě vleže. Tentokrát jsem dal nulu, a to mě povzbudilo.
Mluvíte o náročných trénincích, takže před startem sprintu jste se necítil ideálně?
Ideálně rozhodně ne. Naposledy jsem závodil 17. prosince v Obertilliachu a to se mi jelo hodně dobře. Ne že bych si teď připadal zatažený, ale necítil jsem se úplně ve formě. Pak ale přišel závod a já se od prvních metrů necítil úplně špatně. Říkal jsem si, že by to nemusela být úplně tragédie.
Nebyla, v prvním kole jste jel skvěle a po úvodní střelbě jste figuroval dokonce na čtvrtém místě.
Tak to jsem úplně pomalu nejel (usměje se). Já totiž ve druhém kole nedostal vůbec žádné informace o umístění, tak jsem nevěděl, jestli jedu tak hrozně špatně, nebo hrozně dobře.
Trenéři vám je schválně zatajili?
Asi ano, abych se soustředil, na co mám. Kdyby mi zahlásili, že jedu třetí, čtvrtý, může mě to rozhodit, protože nemám tolik zkušeností. Na střelnici bych nad tím pak třeba přemýšlel a nesoustředil se. Od trenérů to byl dobrý tah, i přesto, že pak ta stojka nedopadla úplně podle představ.
Udělal jste na ní dvě chyby. Víte jaké?
Ještě jsem s trenéry nemluvil, ale asi to byly těsné rány. Hodně mě to mrzí, protože mi tady stojka relativně seděla. Asi to byly spíš mé chyby, že jsem si ty rány nevypracoval tak, jak bych měl. A poslední ránu jsem odkládal. Když člověk odkládá, měl by pak dát. U mě se to nepovedlo, což je škoda. Na Světových pohárech mě stojka většinou zachraňovala, teď se to prohodilo, ale takový je biatlon.
Kdybyste tu poslední ránu dal, mohl jste dokonce bojovat o nejlepší desítku.
A kdybych neudělal žádnou chybu, tak o stupně vítězů, ale to jsou kdyby. Dneska tam ty dvě chyby byly.
V posledním kole už vám viditelně docházely síly, je to tak?
Tak 800 metrů před cílem už jsem toho měl plné kecky. Tam jsem nějaké vteřiny ztratil, měl jsem co dělat, abych dojel do cíle, a na finiš už jsem neměl síly. Ale i když mě pár lidí přeskočilo, ubojoval jsem to se ctí.
Ubojoval, sedmnáctým místem jste poprvé v kariéře ve Světovém poháru bodoval.
To je úplně úžasné, ještě si to pořádně ani neuvědomuju, ale je to pro mě fantastický výsledek. Právě takový závod jsem potřeboval, protože na těch předchozích jsem se trápil se střelbou. A v téhle konkurenci se na dobré příčky se špatnou střelbou nedostanete, pokud nejste Martin Fourcade. Potřeboval jsem se chytit dobrým výsledkem a teď to přišlo. Snad na to navážu.
Budete mít šanci už v sobotní stíhačce, do které vyrazíte ze slušné startovní pozice.
Je to tak, do stíhačky jsem vždycky vyrážel až tak kolem padesátého místa, teď pojedu relativně se špičkou závodu. Snad na střelnici nebudu jančit a podám co nejlepší výkon, abych se nepropadl a nejlépe se ještě posunul. Těším se na to.
