„K naprosté spokojenosti mi chyběl jen týmový úspěch,“ říká zlínský odchovanec, který bude jako jeden z mála hráčů v Nice pokračovat i v příští sezoně.
Z Francie jste si odskočil na rok do Polska. Změnila se za tu dobu nějak francouzská soutěž?
Špička se zase rozšířila. Přibyla dvě tři mužstva, která můžou konkurovat Tours a Paříži. Od příští sezony bude organizace soutěže ještě lepší. Na každý zápas bude challenge, hrát se bude na taraflexu. Je vidět, že soutěž se snaží zlepšovat a dohánět špičkové ligy v Polsku a Itálii.
Proč jste nevydržel v Bielsko-Biale déle?
Osobně ani týmově sezona nevyšla. Chtěl jsem pryč. Nemůžu zůstat někde, kde se cítím blbě. Letos klub sestoupil, takže to bylo správné rozhodnutí. Netvrdím, že Polsko je celkově špatné. Ale asi mám nepříjemnou zkušenost. Musel jsem být rád, že jsem pak dostal nabídku z Nice. Jednání se mi líbilo, domluvili jsme se rychle. Líbí se mi mentalita místních lidí.
V čem vám sedí Francie více než Polsko?
Polská liga je hodně fyzická a já nemám extra parametry, i když se snažím ve volnu posilovat. Francouzská liga je techničtější, což mi vyhovuje. V Nice jsem hlavní přihrávač. Sáhl jsme si na hodně balonů. Podle statistiky jsme měl z celé ligy nejvíce příjmů. Přihrávali jsme ve dvou, takže to byla makačka a po sezoně jsem byl hodně unavený.
Postup do play off vám utekl o jedno místo. Bylo to velké zklamání?
Na papíru jsme měli dobrý tým. Prognózy nás stavěly výše. Nesedli jsme si ale herně a lidsky. Do Vánoc jsme se hledali. V novém roce jsme silně finišovali a ke konci už jsme moc zápasů neprohráli. Škoda že jsme se probudili takhle pozdě. Vedení proto udělalo hodně změn. Zůstali jsme jen čtyři hráči. Přijít má Galabov z Liberce, nahrávač z Černé Hory, univerzál holandské reprezentace, libero z belgického nároďáku. Uvidíme, jak si tým sedne. Po loňské zkušenosti raději netipuju.
Jaký je život na Azurovém pobřeží?
Když to srovnám s Tours, které je ve vnitrozemí, tak uvolněnější. Je to větší relax. Počasí je skvělé, dá se koupat až do listopadu. Celkově je vyžití skvělé. Akorát je tu draho. Mám takovou náturu, že pořád všechno přepočítávám. 25 eur za meníčko mi přijde docela dost. Musím s tím přestat. (usmívá se)
V Nice jste oporou, v reprezentaci jste toho ale po sezoně moc neodehrál. To vás zklamalo, že?
Rok v Nice mi pomohl po psychické i herní stránce. Udělal jsem pokrok. Ale každý trenér to má jinak postavené, i pan Nekola. Trochu jsem to tušil. Navíc kluci hráli dobře, nebyl důvod něco měnit. Byl jsem rád, že jsem mohl být součástí týmu. Musím zabojovat, abych se na hřiště dostal častěji.
K postupu do prestižní Ligy národů vám chybělo vítězství v posledním zápase. Naštvalo vás to hodně?
Byli jsme velice blízko. Jeden zápas, a ještě s Portugalci, kteří nebyli lepší než my, nám bohužel nevyšel. Je škoda, že z Evropské ligy postoupil jenom jeden tým. Ale Liga národů je pro elitu a musí držet vysokou laťku.
Letní přestávku jste si zpestřil volejbalovým kempem pro děti ve Zlíně. Už myslíte na trenérskou kariéru?
To ne. Řekl jsem si, že si dám po sezoně úplně pauzu od volejbalu, ale tohle pro mě není volejbal. Je to skvělé odreagování. Minulý rok jsem vynechal, ale první tři ročníky jsem tady byl. Jsem rád, že mi Přema (trenér extraligového Zlína Přemysl Obdržálek – pozn. red.) volá.
