Jednou ji rodiče na léto vyslali na basketbalový kemp, tehdy třináctiletá A’ja Wilsonová z toho ale nadšená nebyla. Radši si chtěla hrát venku s kamarády a užívat si prázdnin. Tehdy vyčnívala pouze výškou, během následujících let se z ní ovšem stal fenomén univerzitního basketbalu a dnes i dobyvatelka WNBA.
Dnes jedenadvacetiletá Wilsonová se začala měnit v basketbalovou superstar po příchodu na střední školu. Svou lásku ke hře si uvědomila netradičně. Prostřednictvím dyslexie, kterou jí diagnostikovali ve druhém ročníku.
„Když jsem přišla na střední, začala jsem se zlepšovat ve hře a používat svou výšku 196 centimetrů jako výhodu. Basketbalem jsem kompenzovala to, že jsem ve škole byla pozadu. Ačkoliv jsem se snažila sebevíc, školní texty mi mnohdy nedávaly smysl, zato basketbalu jsem vždy rozuměla,“ vypráví. „Myslela jsem si, že jsem hloupá. Doma jsem se učila, ale nelepšilo se to. Když jsem však potřebovala zlepšit zakončení, prostě jsem to trénovala tak dlouho, dokud jsem to neuměla.“
A'ja Wilsonová ze South Carolina oslavuje svou trefu proti Georgii.
Po veleúspěšné kariéře na střední škole, ze které vyšla s průměry 24,7 bodu, 13,9 doskoku a 4,3 bloku na zápas, zamířila na University of South Carolina, školu s velkou basketbalovou tradicí. Pod trenérkou Dawn Staleyovou herně nadále rostla, respektovaná odbornice ovšem Wilsonové také pomohla překonat bariéru v podobě strachu ze čtení na veřejnosti, když ji nutila číst nahlas v šatně před spoluhráčkami.
„Všechno se změnilo. Předtím jsem se svůj problém snažila schovat, poté jsem si ale uvědomila, že se s tím musím vypořádat. Dawn je jako moje druhá matka, neumím ani vyjádřit, jak moc mi pomohla v basketbalovém i v běžném životě.“
Wilsonová nasměrovala South Carolinu ke dvěma titulům ze špičkové konference SEC, třikrát po sobě byla zvolena konferenční hráčkou roku a také zařazena do nejlepší pětky celé NCAA. Ve třetím ročníku dovedla talentovaná pivotka svůj tým až k národnímu titulu, prvnímu v historii školy. Sama byla zvolena nejužitečnější hráčkou Final Four.
V jejím závěrečném ročníku na univerzitě se Gamecocks nepodařilo na úspěch navázat, sama Wilsonová však odehrála nejlepší sezonu v životě. Průměrně zatěžovala konto soupeřů 22,6 body, přidávala 11,8 doskoku a 3,2 bloku. Tato čísla jí zajistila cenu pro hráčku roku.
Ačkoliv nestřílí za tři body často, o její všestrannosti nemůže být pochyb: hraje tvrdě ve vymezeném území, dokáže si poradit se zdvojením, zvládá zakončovat pravou i levou rukou a umí agresivně najet do koše. O tom, jak se zapsala do historie univerzity, svědčí i to, že podle prezidenta školy Harrise Pastidese má být A’ja odměněna sochou.
Po skončení sezony zamířila Wilsonová do draftu WNBA, kde si ji podle očekávání jako jedničku zvolil zbrusu nový tým Las Vegas Aces, který se přistěhoval z texaského San Antonia.
A Wilsonová má velkou šanci stát se ikonou nově vzniklé organizace i celého města. Tým vede zkušený Bill Laimbeer, který byl v WNBA dvakrát zvolen trenérem roku.
„Nikdo ji nemůže bránit jedna na jedna, na to je moc rychlá. Musíte ale respektovat i její střelu ze střední vzdálenosti,“ řekl Laimbeer.
Jeho bývalých hráčských kvalit si je Wilsonová dobře vědoma: „Jsem poctěna, že mohu hrát právě pod ním. Pomáhá mi, že hrál na stejné pozici jako já, tudíž ví, co musím udělat, abych na této úrovni uspěla.“
V začátcích se musela adaptovat na vyšší rychlost hry a větší sílu soupeřek.
„Obrana lépe zdvojuje, není tak lehké vytvořit si dobrou pozici. Vše se děje rychleji, soupeřky hrají tvrději,“ řekla. Během prvních dvou zápasů střílela s úspěšností pouze 31 procent. Ale jakmile si zvykla na jiné tempo hry, začala se znovu prosazovat.
Aktuálně je na šestém místě v celé WNBA s průměrem 20 bodů na zápas, 8,6 doskoku na zápas z ní dělá čtvrtou nejlépe doskakující hráčku ligy. Ze všech nováčků letošního ročníku je číslem jedna. Dosavadní nejlepší výkon Wilsonové přišel proti Indianě, když zaznamenala double double za 35 bodů a 13 doskoků.
A’ja Wilsonová v duelu s Indianou:
Více bodů za zápas zapisují pouze hvězdy jako Breanna Stewartová či Elena Delle Donneová, která patří mezi basketbalové idoly Wilsonové. „Elenu a její hru jsem vždy milovala, velmi ji respektuju. Když jsem proti ní hrála a bránila ji, byl to obrovský zážitek, rozhodně mi to otevřelo oči,“ popisuje A’ja.
Podle svých slov hru Delle Donneové studovala a snažila se od ní něco přiučit. Teď má vycházející hvězda dobře našlápnuto svůj vzor napodobit či dokonce překonat - Elena za svou první sezonu obdržela cenu pro nováčka roku, k čemuž momentálně směřuje i Wilsonová, ale ta má také šanci stát se nejlepší skórerkou ligy či získat cenu pro nejužitečnější hráčku roku.
Do historie už se Wilsonová zapsala tím, že se jí povedlo nastřílet 300 bodů v prvních 15 zápasech - to před ní zvládly pouze čtyři hráčky.
U fanoušků je natolik oblíbená, že ji zvolili do nadcházející All-Star Game, kde bude bojovat právě v týmu svého vzoru Delle Donneové, která si ji jako kapitánka vybrala do sestavy.
