Konec kariéry v 23 letech je vcelku netradiční. Je to pevné rozhodnutí?
Je to definitivní a už se to nezmění. S trenérem to víme už od pondělí a ve čtvrtek jsem to napsal na své sociální sítě. Od té doby samozřejmě začala vlna všech zpráv a telefonátů, ale na moje rozhodnutí už to nemá žádný vliv. To rozhodnutí bylo v řádu týdnů až měsíců, kdy jsem o tom přemýšlel, takže to není jen zbrklé vykřiknutí do světa.
Nějakou chvíli už jste avizoval, že vám veslování příliš nechutná a nezlepšujete se. Už to nešlo dál kvůli ztrátě motivace, nebo to bylo i o fyzickém fondu?
Fyzický fond tam je. Nedávno jsem byl na testech i spiroergometrii, kde zjistili, že jsou všechny hodnoty nadprůměrné a v těle je vše správně. Po fyzické stránce jsem opravdu nestrádal. Je to hlavně o hlavě.
Došla vám tedy motivace?
Už jsem to nedělal rád, netěšil jsem se na tréninky a závody. Každý, kdo někdy sportoval, ví, že bez hlavy to prostě nejde.
Jak to bral váš parťák Jakub Podrazil?
Když jsem mu to oznamoval, tak nakonec řekl, že to chápe. Souhlasil, že hlava je ve vrcholovém sportu to nejpodstatnější, a je rád, že jsem to řekl teď, a ne čtrnáct dní před kvalifikací, kdy už bychom byli v přípravě. Už teď jsme měli být na soustředění na měsíc pryč a já myslím, že kdybychom jeli a věděli, že už to nechci a lámu to přes koleno, tak by nám z toho asi hráblo.
Jaký jste spolu měli vztah?
Trávili jsme spolu den co den, byli jsme spolu více než s přítelkyněmi, takže jsme to měli jako pětileté manželství. Pak jsem si zpětně četl, co na naší společné stránce na Facebooku napsal Kuba, a mile mě to překvapilo.
Byli jste přátelé?
Náš vztah nikdy nebyl úplně přátelský. Byl tam i věkový rozdíl, ale vždycky jsme si rozuměli a dokázali se domluvit. Měli jsme profesionální vztah.
Sám jste při vytváření vaší dvojice řekl, že v Česku elitní veslař na dvojce není. Najde Podrazil nového partnera do lodě?
Já se obávám, že bohužel ne. Přemýšlel jsem nad tím, komu ho dohodit, kdo by byl náhradou za mě. Dnešní doba v českém veslování ale balancuje na hraně, nejsou lidé. A když jsou, tak jsou ještě moc mladí a zatím nemají na to, aby mohli bojovat o takto vysoká místa.
Nerodí se nám talentovaní veslaři, nebo někde děláme chybu?
Dnešní juniory přetěžujeme, respektive jejich trenéři. Chtějí po nich, aby brzy dosáhli na medaile. Oni ty medaile v mládežnických kategoriích získají, ale pak vyhoří. Přijdou jako mistři, ale ostatní země si tyto talenty schovávají až do kategorie do 23 let. Tam naši zjistí, že je ostatní předjeli, a za rok nebo dva jsou ostatní před nimi.
To mi připomíná kritiku českého hokeje po nedávném šampionátu do 20 let...
To je asi kámen úrazu českého veslování a českého trenérství obecně.
Končíte s veslováním úplně? Věnoval jste se přece i mládeži, angažoval se v břeclavském klubu.
Já už jsem od osmnácti let v Praze a nemám v plánu se vracet do Břeclavi. Samozřejmě pokud budu moct, tak pro ně cokoliv udělám, a když budu mít čas, tak se tam rád podívám. Pokud o to budou stát, něco jim třeba můžu předat.
A co trenérství v Praze na Dukle, nebo v jiném pražském klubu?
To je teď v řešení, ale budu to asi směřovat chvilku mimo Duklu. Už mi nějaké nabídky na trenérství veslování přišly. Veslování bych nerad opustil úplně a uvidíme, kam mě vítr zavane.
