Kuře z Tollose, tak mu všichni v pelotonu přezdívali.
Kvůli jeho vzezření, které s helmou skutečně trochu kuře připomínalo. Poté, co byl Rasmussen brutálně svlečen z posvátného žlutého dresu na Tour, se v dalších letech ještě pokoušel na vrchol vrátit, ale marně.
Neměl na to výkonnost a nikdo mu nevěřil.
Od té doby se živí jinak. Na Tour i další velké cyklistické závody stále jezdí, tentokrát už ale jako expert dánského bulvárního listu Ekstra Bladet. A je znám tím, že si moc nebere servítky. Ani když se to týká jeho krajana a loňského šampiona Jonase Vingegaarda.
I když po středeční etapě není moc co kritizovat, že?
Vůbec ne. Konečně ukázal, že se Tadeje Pogačara nebojí, teď už vůbec ne. Doteď se totiž v etapách hrálo o sekundy, teď už se hraje o minuty. A Jonas ukázal, jak skvěle na tom je.
Přitom v minulých dnech jste vy sám ani mnozí další experti z jeho závodního stylu nadšení nebyli, je to tak?
Překvapivě jezdil hodně konzervativně. Zvlášť pokud vezmeme v potaz, jak se na kole choval celé letošní jaro, vždyť úplně létal!
Tak čím to bylo?
Pogačarem (usměje se). Hlavní rozdíl je v tom, že s ním ještě letos nezávodil. Na jiných závodech byl schopný útočit spoustu kilometrů před cílem, protože věděl, že si to může dovolit. Tady si až do středy netroufnul. Trochu to vypadalo, že mu chybí kuráž.
Jonas si prostě dělá svoje, nestará se ani o sociální sítě. Vlastně žádné nemá, příspěvky mu na ně píše manželka, která občas na jeho profil přidá fotku a pár vět. Jemu je fakt u zadku, co si okolí myslí, chce jen jezdit na kole.
