„Stále si zvykám, přešla jsem na delší trať, kde navíc startuju s olympijskou vítězkou a mistryněmi světa, což je samo o sobě docela nervový faktor,“ popisovala.
V neděli v Poděbradech se s ním ale 21letá závodnice poprala zkušeně: „S výkonem už tolik spokojená nejsem, ale nejdůležitější je, že jsem splnila limit. A věřím, že můj čas přijde v létě na vrcholných akcích.“
Především na ně se studentka Univerzity Karlovy před sezonou připravovala až v daleké Bogotě. „Odvedli jsme velký kus práce, věřím, že se to ve zbytku sezony projeví.“
Ve třetím nejvýše položeném městě světa pilovala techniku třeba s domácím Éiderem Arévaloem, světovým šampionem z roku 2017. „Jen naše skupina měla přes dvacet členů, v Jižní Americe chůzí doslova žijí,“ vyprávěla unešeně.
V kolumbijské metropoli si vedle tréninků našla čas i na tamní přírodu a kulturu. „Sedělo mi jak prostředí, tak lidé, moc se mi tam líbilo,“ vzpomínala.
Skromná Martínková už v mladém věku sbírá úspěchy. Na loňském evropském šampionátu v Mnichově se blýskla sedmým místem, čímž navázala na perfektní výsledky v juniorské kategorii. Na dospělou si stále zvyká, stejně jako na pozornost, jež se jejím směrem ubírá.
„Je hezké, když si za mnou děti přijdou pro podpis, ale vidět se na plakátech a v médiích je pro mě pořád nezvyk,“ popisovala česká chodecká naděje.
Sžívat se musí i se změnou ve složení olympijských disciplín. Příští rok v Paříži totiž poprvé okusí smíšenou štafetu v maratonské vzdálenosti, kde muž a žena půjdou vždy dva 10,5 km dlouhé úseky.
Eliška Martínková během závodu na 20 km v chůzi na MS v Eugene.
„Během přechodu mezi dospělé by mi paradoxně kratší trať seděla lépe, ale jak do budoucna, tak z respektu k těm, kteří chodí delší vzdálenost, si nemyslím, že je to dobrý krok,“ vysvětlila Martínková, jež se společně s ostatním chodci zapojila v Poděbradech k protestu vůči tomuto rozhodnutí.
„Do budoucna, třeba na olympiádě v Los Angeles, by už formát mohl být jiný,“ přejí si chodecká esa závodění na hrách, stejně jako na ME a MS, na trati 35 kilometrů.
