V závěrečném dnu Valtr sahal po premiérovém vítězství, penalizace ho odsunula na třetí příčku. Svou Tatru Phoenix jen chválil.
„Je neuvěřitelná. Přijeli jsme do traviček a hrbolků, drželi jsme auto pod krkem. Jeli jsme pořád rovně, tam jsme hodně stáhli. Ze začátku jsme nechytili jeden bod, tak jsme se na něj vykašlali, letěli dál a snažil se dojet Martina Macíka,“ líčil pro web své stáje.
Hned za Valtrem na konečném šestém místě dokončil Dakar parťák Martin Šoltys. Jeho ztráta na nejlepšího byla už devítihodinová.
„Všechno jsme podřídili tomu, abychom byli v cíli a dobře dopadli. Letošní ročník byl určitě nejtěžší z těch, které se jely v Saúdské Arábii,“ tvrdil Šoltys. „A taky nejdelší. Jsem rád, že naše tatra, kterou jsme dali na poslední chvíli dohromady a do níž jsme do typově starého základu naroubovali celou řadu nových věcí, to dotáhla až do konce a že soutěž vydržela. Hodně rádoby expertů nám nedávalo velké šance.“
Róbert Kasák, který pilotoval třetí tatru a byl prvním Slovákem v Buggyře, obsadil šestnáctou pozici.
„Zdolat tak těžkou soutěž je velkým vítězstvím pro každého. Tatra to celou dobu zvládla výborně, ale naše tělesné schránky ne. Měli jsme celou dobu problém, že jsme netrénovali, takže začátek byl pomalý. Přesto je náš výsledek super. Argentinské Dakary byly náročně, ale tenhle byl nejtěžší, jaký jsem zatím absolvoval,“ přiznal jezdec týmu Tatra Buggyra Slovakia.
Stáj měla i dva zástupce v kategorii lehkých prototypů, legendární Josef Macháček se speciálem Buggyra Can-Am DV 21 skončil celkově jedenáctý, teprve osmnáctiletá debutantka Aliyyah Kolocová cíl neviděla.
„Dvacátý Dakar, čtvrtý u Buggyry. Všechny s Can-Amem jsem i dokončil,“ povídal v cíli 65letý Macháček, překvapený svou kondicí. „Luxus, který nám Buggyra poskytuje, co se týče spaní, komfortu a zabezpečení, nám umožňuje plně se soustředit na závodění. Jsme úplně odpočinutí. Klidně bych si dal Dakar zase!“
Pořadatelé kvůli zdržení nepustili Kolocovou na start poslední etapy. „Nikdo nešel spát, všichni na bugině pracovali,“ líčil šéf Buggyry a otec závodnice Martin Koloc. „Když všechno funguje, jak má, je Aliyyah schopná jet ve špičce. Sbírala zkušenosti, je to základ pro další starty.“
V Dakaru Classic se Buggyra dočkala pódia, bronz slavil Slovák Radovan Kazarka s Tatrou Puma: „Zažívám pocity, které člověka potkají možná jednou za život. Dík patří celé posádce. Byla to tvrdá dřina a odříkání.“
MKR na Dakaru: čtyři pódiaVe druhé desítce skončily na slavném Dakaru oba kamiony severočeské stáje MKR Technology. Dvanácté místo obsadil Adwin Hoondert, Pascal de Baar byl v celkovém pořadí patnáctý. „Zažili jsme si své. Potkala nás řada technických problémů, ale také jsme ukázali, že bez nich dokážeme soutěžit s nejlepšími a bojovat o pódium,“ uvedl nizozemský pilot Pascal de Baar. Renaulty MKR Technology se dostaly čtyřikrát na pódium a dvě etapy vyhrály. Poslední závodní prověrka z Al-Hofuf do cílového Dammamu se však moc nepovedla. De Baarův kamion si v blátivé rovinné etapě po pobřeží Arabského zálivu letěl pro vytouženou bednu, když náhle bouchla hadice turba a posádka musela zastavit a pomocí nových svorek ji znovu upevnit tak, aby mohla závod dokončit. „Přijde mi až neuvěřitelné, co všechno se nám letos mohlo stát. Štěstí je prostě nedílnou součástí úspěchu na Dakaru a u nás to s ním bylo jako na houpačce. Ale kluci předváděli skvělé výkony a za to nasazení jim patří velký dík. I v těch zoufalých momentech vždycky dokázali ještě víc zabrat, bojovali,“ smekl před celým týmem i posádkami konstruktér chvalínského týmu MKR Technology Mario Kress. V rychlé etapě na závěr, která byla dlouhá jen 136 kilometrů, hrála roli každá minuta. Přestože se posádce povedlo zmíněnou závadu rychle opravit, celková ztráta devatenácti minut po projetí cílovou páskou znamenala, že kamion byl v etapě klasifikovaný na šestnácté příčce. Adwin Hoondert, druhý z parťáků z Riwald Dakar Teamu, dvanáctý. Premiérové vítězství v posledním díle letošního Dakaru vybojoval s tatrou Litevec Paskevicius. Celkovým vítězem v kategorii kamionů se stal Nizozemec Janus van Kasteren, někdejší pilot severočeského Renaultu. Stříbro za ním uhájil Martin Macík, za kterým na třetí a čtvrté pozici následovali otec a syn Martin a Mitchel van den Brinkové. |