Na čele extraligové tabulky se sešikovali tři dvanáctibodoví; neporažená Plzeň, která má zápas k dobru, a pak právě Karviná s Lovosicemi. „Chtěli bychom konkurovat nejlepším a dneska jsme si dokázali, že můžeme,“ blažilo Romana Jelínka, trenéra Lovců.
V prvním poločase ještě hosty před burácející halou držely zákroky brankářské legendy Martina Galii, po přestávce Lovosice ještě víc zamkly obranu a Karviná klíč nenašla. Deset minut v kuse nevstřelila gól, to je pro ni nezvyk, celkem jich ve druhé půli nasázela jen osm.
„I když rozdíl je pro nás možná trošičku krutý, Lovosice dominovaly. V průměru děláme sedm technických chyb na zápas, dneska se nám jich povedlo čtrnáct. A úspěšnost střelby jsme měli 52 procent, což nepamatuji od doby, co jsem trenér. Bravo brankář Lovosic!“ adoroval karvinský trenér Michal Brůna mrštného Jiřího Günla mezi lovosickými tyčemi. A Günl zase vyzdvihl obranu svého mužstva: „Poprvé v sezoně šlapala, jak bychom chtěli.“
Vítěz Ligy mistrů Horák, vyhlášený obranář, o defenzivní práci svého týmu promluvil podrobněji. „Pomáhali jsme si, dobírali jsme hráče, nedávali jsme soupeři dýchat. Takovou agresivitu a tvrdost v obraně jsem zatím u nás moc neviděl. Obrana je každým zápasem stabilnější, útok funguje. Vidím stoupající tendenci našich výkonů, ale musíme zůstat pevně nohama na zemi. Šlo o jeden zápas z šestadvaceti.“
Domácí se vyvarovali hluchých míst, kvůli kterým už v několika utkáních museli dohánět – a také dohnali – vzniklé manko. „Šlapali jsme celý zápas a postupně jsme Karvinou zlomili,“ líbilo se kouči Jelínkovi.
Karviná první facku v sezoně přijala jako výchovnou. „Je fajn mít vítěznou sérii, ale pro play off je lepší nějakou porážku utrpět. Stejně jako loni přišla znovu tady v Lovosicích; tehdy jsme pak došli až pro titul, když to bude letos stejné, budu jedině rád,“ přál by si zlaté déja vu hostující pivot Václav Franc, odchovanec Lovosic. „Po přestávce jsme vybouchli, nedávali jsme branky. Máme dost obměněný kádr. Neříkám, že v útoku nejsme sehraní, ale ještě to není ono. Hráli jsme špatně.“
Domácí čekají na uzdravení tria Motl, Petryčenko a Holubec. „Ale Karviná nemá Soláka, hrají bez leváka, taky jim strašně chybí,“ vnímal domácí veterán Horák, unavený z pendlování mezi Lovosicemi a Varnsdorfem: „Měl jsem víc jak týden moje syny, při téhle zátěži se hrály dva zápasy za týden. Jezdili jsme skoro každý den z Varnsdorfu do Lovosic, abych je ráno zase přivezl do školky. Cítil jsem, že se dostávám na svůj limit, že potřebuji pauzu. A zápas byl neskutečně těžký. Co jsme dneska předvedli, to klobouk dolů před námi všemi. Ve druhé půli jsme Karvinou k ničemu nepustili. Byl to celkem příjemný zážitek.“
