Třiačtyřicetiletý Drysdale podstoupil 32 hodin dlouhou štreku z Nového Zélandu do Česka na Synkovu exhibiční rozlučku. Že by váhal? Ani náhodou.
„Rozhodně to za to stojí,“ povídá. „Byl to skvělý nápad. I když ta cesta byla fakt dlouhá a vím, že mě to bude bolet.“
Na vodě byli velkými rivaly, nic si nedarovali.
Na souši se ale stali dobrými kamarády, kterými i po koncích kariér zůstávají.
Když proto Synek v dějišti letošního mistrovství světa plánoval rozlučkový závod se svým sportovním životem, bylo jasné: Drysdale nesmí chybět.
„Už na tom nebudeme jako na vrcholech kariér,“ usmívá se Novozélanďan. „Ale jsem si jistý, že soutěžní duch v nás pořád bude.“
Na vodě přátelství stranou
Bude to tak trochu závan někdejších časů. Oba patřili k tomu nejlepšímu, co veslařský svět nabízel. Shodně získali pět světových titulů. Každý měl tři olympijské medaile - Drysdale dvě zlaté a bronz. Synek dvě stříbra a bronz.
VESLAŘSKÉ LEGENDY. Ondřej Synek a Novozélanďan Mahé Drysdale při setkání v Račicích.
Vzájemná rivalita je posouvala. Shodují se, že byla důvodem, proč byli tak úspěšní.
„Na vodě vůbec nějaké přátelství nepřipadalo v úvodu. Každý jel za sebe,“ vzpomíná devětatřicetiletý Čech. „Na souši to ale bylo jiné. Potkávali jsme se, mluvili o závodech, o životě.“
Podobně to měl i Drysdale. „Bylo to jako kdybyste se poprali s kamarádem. Jeli jste proti sobě, pak jste si ale dali pivo a povídali si, jak jste dobří. A takhle to bylo do dalšího závodu, než vás ten druhý porazil,“ smál se novozélandský sympaťák.
Často se stávalo, že závody byly jen o nich dvou. Do cíle se řítili s velkým náskokem na ostatní. Bok po boku.
„Vzpomínám třeba na mistrovství světa v roce 2015 v Aiguebelette,“ zapátrá v paměti Drysdale. „Ještě sto metrů před koncem jsme byli vedle sebe a mohli se po sobě dívat. Nakonec rozhodla až cílová fotografie, což se stalo i na regatě Holland Beker v roce 2011.“
BOK PO BOKU. Ondřej Synek a Novozálanďan Mahé Drysdale na regatě v Lucernu.
V obou případech snímky označily za vítěze Synka. „A já je pak měl dlouho vystavené na zdi,“ dodává Drysdale. „Připomínaly mi, co mám v dalších závodech udělat lépe.“
V tom si byli podobní.
Ani jeden se nespokojil s druhým místem. Každé prohra ve vzájemném souboji je poháněla.
„To nás spojovalo,“ líčí Drysdale. „Věděli jsme, že když na tom nebudete nejlépe, tak toho druhého neporazíte. Neustále jste na to museli myslet. Bylo to speciální.“
I díky tomu Synek novozélandského soka porazil na jeho domácím mistrovství světa v roce 2010 na jezeře Karapiro.
Vzpomínky loučícího se Synka. Zlato ve čtyři ráno: Jsem mistr světa! |
„Vítězství nad Mahém je to, na které nejvíc vzpomínám,“ říká český šampion. „Byl to můj první titul z mistrovství světa. Neskutečná atmosféra, hrozně moc lidí, velké emoce.“
Vzpomínek na světové triumfy nad Drysdalem má ale pochopitelně víc. „Třeba v roce 2014 v Amsterdamu, 2015 v Aiguebelette. A v paměti mám i rok 2011, kdy jsem na jezeře Bled prohrál. Tam to také bylo o kousek, že jo, Mahé?“ otočí se k přísedícímu. Ten pokývá.
Finanční poradce a sportovní ředitel
Své kamarádství budovali postupně.
Když v roce 2005 proti sobě začali jezdit, byla mezi nimi jazyková bariéra. „V roce 2009 nás ale pozvali do jedné lodi do Londýna,“ vzpomíná Synek. „Potom jsem se začal poctivě učit anglicky a trochu jsem se naučil. Tím jsme náš vztah budovali víc a víc.“
Stali se kamarády, a když v dalších letech jezdili do Anglie, s rodinami bydleli společně.
„Ale vídali jsme se i s dalšími závodníky,“ vypráví Synek. „Veslování je sport kamarádů a normálních lidí. I persony se dokážou sejít, posedět a být přátelé.“
CENNÁ SBÍRKA. Nejúspěšnější český veslař historie Ondřej Synek se svými medailemi z velkých akcí.
To dokumentuje i soupis dalších účastníků Synkovy rozlučky. Nor Olaf Tufte. Brit Alan Campbell. Švéd Lassi Karonen. Slovinec Iztok Čop. Medailisté z olympijských her, mistrovství světa i Evropy.
„I s nimi si dáme pár piv,“ těší se Drysdale.
Společné sportovní cesty Synka a Drysdalea se rozešly v roce 2021, kdy Novozélanďan poté, co se nenominoval na hry do Tokia, oznámil konec kariéry.
Synek skončil několik měsíců po něm. I on toužil po olympijském startu, jenže ho zastavily zdravotní problémy.
Od té doby se tolik nevídali. Synek se stal sportovním ředitelem veslařského svazu a má na starost reprezentaci, Drysdale se dal na dráhu finančního poradce.
„Je to dost odlišný život,“ popisuje Novozélanďan. „Na vodu nechodím. Párkrát jsem chtěl, jenže jsem měl jiné povinnosti. Třeba jsem se staral o rodinu. Během posledního roku jsem dost času strávil jedině na horském kole, na kterém jsem si splnil několik výzev, které jsem dřív nemohl.“
Ani Synek se po konci kariéry na skif tolikrát nevypravil. Popisuje, jak přibral dvacet kilo. Jak na rukou nemá žádné mozoly ani puchýře.
„Shodli jsme se, že dvě stě metrů půjde. Pak už to ale bude bolet,“ vyhlíží před nedělní pětisetmetrovou exhibicí. „Ale myslím, že to nikdo nebude chtít vypustit a jen odevzdaně proveslovat.“
Rivalita velikánů tak opět na chvíli ožije.
