Slastné poležení na wimbledonské trávě vzhledem ke své bezbřehé zdvořilosti záhy uťala, aby na ni poražená soupeřka nemusela čekat u sítě s gratulací.
„Vstala jsem asi za tři vteřiny, ale tu chvilku jsem si užila, jako kdyby trvala půl hodiny,“ lebedila si bezmála čtyřiadvacetiletá slečna po triumfu 6:2, 6:3.
Wimbledon 2022Vše o turnaji |
Mečbol proměnila po takřka nekonečné přestřelce, při níž si opakovala: „Buď jako zeď!“ Vydržela. Zvítězila. Postoupila. V neděli vyzve v osmifinále Francouzku Caroline Garciaovou.
Běhala jste jako laňka, neztratila jste podání, vypálila jste víc vítězných úderů, než natropila chyb (16-11). Za co byste se pochválila?
Za udržení koncentrace a nervů do posledního balonu. Šla jsem si pro výhru, věřila jsem si, dodržela jsem taktiku.
Pomohlo vám, že jste v minulé partii překonala druhé kolo, čili svůj grandslamový „osobák“?
Asi jo. Cítila jsem zase jiné emoce. Uklidňovala jsem se, že kurt je pořád stejný, že se jako jindy honíme za míčem, že i na tak významném turnaji je tenis jenom hra, co mě baví. Brala jsem zápas s nadhledem a radostí.
Na dvorci neukazujete, jak vám je. Co skrýváte?
Dneska jsem nebyla nervózní jako v minulém utkání. Snažila jsem se k velkému momentu postavit čelem a mít z něj radost. Samozřejmě vnímám trému, ale důležité je nic si z ní nedělat.
Neláteříte, neklejete. Proletí vám někdy aspoň v mysli nějaké ostřejší slovo?
Ani ne. Spíš si řeknu: „Už bys se sebou mohla něco dělat.“ Ale nadávat? Vůbec.
Bouzková postupuje do osmifinále Wimbledonu, Veselý jasně prohrál |
Nemrzí vás, že tu za své výjimečné tažení nedostanete body do žebříčku?
Ne. Co jsem si v průběhu týdne prožila, se nedá ničím vyvážit. Věřím, že zkušenosti, které jsem posbírala, využiju na dalším grandslamu, kde už zase body budou.
Letos natahujete už šestou sérii aspoň tří výher. Dodržujete tu nějaké rituály?
Těch je! Ani vám je nemůžu vyjmenovat. Den před zápasem například hrajeme s taťkou hru Sequence. Vždycky si k ní dávám čaj, který stojí nalevo, ovoce si dávám napravo. Detailů je hodně.
 |
Co když vám je někdo nabourá?
Zrovna včera mě znervózněla paní u vjezdu do klubu. Otevřeme okýnko, ona vždycky stojí vpravo a skenuje nám akreditaci. Jenže ve čtvrtek přišla zleva. Utěšovala jsem se: „Ještě štěstí, že hraju jenom debla a ne singla.“ Dneska už zase kontrola byla napravo, takže paráda.
Takže je jasné, kam se musí postavit v neděli?
Určitě. Jo!
Jak si třeba připravujete tašku?
Na stejné místo si dávám čelenky, gely. Vždycky si vezmu dva banány před zápasem. Srovnám si raketu, udělám si grip. Pustím si tu samou písničku. Mám jich vlastně víc, ale jedna z posledních bývá Here I Go Again (od rockové kapely Whitesnake).
O stejné sprše a jídle před mačem tedy není třeba pochybovat?
To je jasné. Kuře s rýží a sprcha vždycky první vlevo.
To už začíná být na psychiatra...
No, úplně! Hlavně se musí všechno dodržovat.
