Klasická dráha, na které se jezdí světové šampionáty a olympijské hry, má 250 metrů. Ta v Gentu je ale kratší, jen 166metrová, proto musí být více sklopená. A proto se jí říká Stěna smrti.
Pro fanoušky v hledišti je to zajímavější podívaná. Pro cyklisty jde ale pochopitelně o nebezpečnější variantu.
Poznal to i Mark Cavendish, který okamžitě po tvrdém pádu věděl, že je zle.
Een spectaculaire valpartij op de slotdag van de #Zesdaagse. Hansen en Cavendish komen gelukkig met de schrik vrij. pic.twitter.com/djShiiR3Km
— sporza (@sporza) November 21, 2021
„Vlastně mě to docela vyděsilo. Za ty roky už své tělo znám dost dobře, takže mi bylo jasné, že je zle, že se přihodilo něco fakt špatného,“ řekl deníku Sun.
K nepříjemnému pádu došlo v madisonu, když se najednou kolo Gerbena Thijssena kvůli vodě na dráze dostalo do smyku. Přestože se mladému Belgičanovi povedlo kolo nakonec ukočírovat, ti za ním už to nedokázali.
Cavendish upadl na dráze v Gentu, má zlomená žebra a pneumotorax |
Nejprve upadl Lasse Norman Hansen, do kterého narazil právě Cavendish.
„Byla to řetězová reakce, nedalo se tomu vyhnout,“ líčil.
Vítěz 34 etap na Tour se nepříjemně skutálel po dráze velodromu Kuipke, než se ho ujali zdravotníci. Za jejich pomocí se postavil na nohy a odkulhal do útrob velodromu. Zamával fanouškům a pokusil se o úsměv.
Mark Cavendish mává do hlediště po těžkém pádu na Šestidenní v Gentu.
„Byl to tak trochu instinkt, protože v hledišti seděla má žena s dětmi a já nechtěl, aby o mě měli strach,“ řekl.
Manželka Peta Toddová s patnáctiletým Finnem, devítiletou Delilah, šestiletou Freyou a tříletým Casperem tak ze začátku nic netušili. Tedy až do doby, než Cavendishe naložili do sanitky a odvezli ho do nedaleké nemocnice.
Sanitka odváží Marka Cavendishe z dráhy v Gentu.
Tam se následně potvrdila dvě zlomená žebra a propíchnutá plíce – navíc na místě, které je dost špatně vidět na rentgenu, a ztěžuje tak přesné sledování.
„Ale vím, že to přežiju,“ směje se Cavendish. „Jsme zvyklí na zlomené kosti, za pár týdnů bych měl být zpátky na kole, protože tohle jsou naštěstí věci, které se hojí docela rychle.“
Napsal i knihu
Právě odolnost je charakteristická pro jeho povahu.
Vždyť Cavendish má za sebou o dost horší věci.
V posledních letech býval kvůli pádům na silnici často zraněný, k tomu se přidal vir Epstein-Barrové, následně i deprese.
„Nebyl jsem schopný vyjít schody nebo si hrát s dětmi. Ta nemoc mě úplně pohltila, zaútočila na mě, když jsem na tom byl nejhůř. A vím, že když se dostanu do psychického nebo fyzického stresu, může přijít znovu,“ popisuje.
Prožíval týdny a měsíce útrap, kdy se bál, že jeho kariéra je u konce.
Neviditelný pomocník Cavendishe. Nejsem Ferrari, směje se Traktor Declercq |
„Tehdy jsem byl úplně někdo jiný. Člověk bez citu, bez jakékoliv empatie k druhým. Dříve jsem říkal, že problémy s duševním zdravím jsou nesmysl. Teď jsem si je sám prožil a vím, že je třeba je brát vážně,“ má jasno.
Letos zázračně vyhrál čtyři etapy na Tour, čímž dorovnal letitý rekord v počtu 34 vítězných etap Eddyho Merckxe, k tomu získal i zelený dres v bodovací soutěži a šéf Tour Christian Prudhomme ho označil za „největšího sprintera v historii Tour a cyklistiky“.
DVĚ LEGENDY. Mark Cavendish a Eddy Merckx před startem devatenácté etapy Tour de France.
„Mít tu šanci znovu vyhrát bylo krásné. Víte, já pro ten závod žiju, takže jsem měl štěstí, že jsem se mohl vrátit a využít ten návrat na maximum,“ říká.
O své neuvěřitelné cestě zpátky na vrchol už Cavendish napsal i knihu Tour de Force. Vypráví v ní třeba, jak se po prvním letošním triumfu na Tour úplně zhroutil.
„Byl jsem v pokoji deset minut, možná půl hodiny, nebo několik hodin, nevím. Jen vím, že jsem nemohl přestat brečet,“ píše v ní. „Byly to pro mě čtyři roky zadržovaných emocí, které prostě proudily ven.“
I proto stále v 36 letech nemyslí na odchod do důchodu.
Naopak, přestože stále nemá podepsanou smlouvu s Quick-Stepem, ale s největší pravděpodobností ji podepíše, už myslí na příští Tour.
Cavendish a Quick-Step. Křehké manželství, které může po roce skončit |
O překonání Merckxova rekordu se ale bavit odmítá.
„Chci toho vyhrát, co nejvíc to půjde, a zároveň chci jezdit tak dlouho, jak to jen půjde. Ale neexistuje žádné konkrétní číslo, na které bych se chtěl v počtu výher na Tour dostat,“ říká.
A až jednou skutečně kolo odloží?
Vezme celou svou početnou rodinu na předlouhou dovolenou někam do zahraničí. Všichni si to zaslouží.
