„Fyzicky mi ten rok pomohl. A hodně. Z pohledu školy to tak slavné nebylo. Americký způsob studia mě zklamal. Takže to vyšlo tak půl na půl,“ ohlíží se za uplynulými měsíci jedenadvacetiletý podkošový hráč Orlů.
Po příjezdu do Georgie si musel rychle zvyknout především na naprosto odlišný způsob přípravy. Doma tréninky začínaly zvolna, často bez rozcvičení nebo rozběhání. Ve Spojených státech nepředstavitelná věc.
„Byla to totální změna. Rychle zjistíte, že tréninky probíhají ve větší intenzitě než zápas. Když to zvládnete, vydržíte všechno a ostré utkání je pro vás vlastně pohoda. Máte natrénováno víc, než potřebujete,“ vysvětluje hlavní rozdíl basketbalového drilu.
Odlišnosti nekompromisního zámořského způsobu života pocítil na konci školního roku. Po úspěšné sezoně basketbalový klub získal lepší hráče a Havel nedostal tak výhodné stipendium, které se uděluje na jeden rok.
„Mohl jsem začít znovu na jiné škole. Po zvážení všech plusů a minusů mi vyšlo, že bude lepší se vrátit domů. Zkušenost v Americe mě po všech stránkách obohatila, cíl to splnilo,“ loučil se s Georgií s lehkým srdcem.
Rodák z Rousínova se vrátil mezi své vrstevníky, kteří tvoří základ prostějovské sestavy. V první lize získávají zkušenosti s mužským basketbalem a zjišťují, že je jiný než juniorský.
„Chybí nám starší hráči. Až příliš často riskujeme, což k mládí patří. Až se s tím srovnáme, bude se nám dařit více. Věřím, že postoupíme do play off, to je náš cíl,“ říká Havel, který se bude v následujících měsících soustředit na basketbal a pak na přijímací zkoušky na vysokou školu.
„Chci na informatiku, s největší pravděpodobností do Brna. A k tomu hrát basket. Jde to zvládnout dohromady,“ ví už z Ameriky.
