Když se Alaphilippe v neděli ráno probudil, nemyslel na to, jestli dokáže obhájit titul mistra světa.
„Vůbec jsem o tom neuvažoval. Já si totiž nemyslel, že by se to mohlo stát,“ usmíval se téhož dne vpodvečer, když v Lovani s výsostným dresem seděl na tiskové konferenci.
To, co v předchozích několika hodinách předvedl, se nesmazatelně zapsalo do cyklistické historie.
Nezapomenutelný výkon hodný velkého šampiona.
Tím tenhle Francouz bezpochyby je. Sám si před všemi svými konkurenty užil skoro dvě kola ulicemi Lovaně. V nohách se mu hromadila kyselina mléčná, jazyk mu vlál z pusy, ale on nepolevil.
Julian Alaphilippe při svém vítězném útoku na mistrovství světa.
Vždyť takhle ho fanoušci milují, takhle je ve svém živlu.
Až milion lidí stálo v neděli v ulicích. „Nejeli jsme na silnici, ale na stadionu. Ještě teď mi píská v uších,“ smál se nakonec šestý Thomas Pidcock.
Večer se nemluvilo o měřičích výkonu, o kontrolovaném závodním pojetí, o taktice.
Mluvilo se o jednom z nejlepších světových šampionátů posledních let. Šampionátu plném útoků, z nichž celou řadu měl na svědomí muž, který klání kraloval.
Snad pětkrát v posledních 60 kilometrech Alaphilippe zaútočil. Proto je mistrem světa.
„Rád útočím, rád závodím. Miluju, když je v závodě pohyb,“ líčil.
A tak ho sám rozpohyboval. Vždycky takový byl. Od mládí byl mužem útoku a po nedělním triumfu slíbil, že se měnit nebude.
Alaphilippe obhájil titul mistra světa. Skvělý Štybar skončil sedmý |
„Od roku 2014 jsem pořád stejným cyklistou. Nechci nic měnit a je mi velkou ctí takhle jezdit. I když občas prohrajete, je to pak o to lepší pocit vyhrát. Cyklistika je krásný sport a já se nechci stát robotem. Chci bez váhání útočit, chci se o vítězství rvát. Pak je mnohem krásnější, když to skončí duhovým dresem,“ usmíval se.
Alaphilippe je šampionem, kterého si cyklistika zaslouží.
ZNÁMÝ POCIT. Julian Alaphilippe zopakoval svůj triumf z loňského mistrovství světa. Duhový dres patří opět jemu.
Dravým, se stylem, který nikdy neomrzí. Je charakterem na kole i mimo něj. Nebere cyklistiku ani v nejmenším jako práci, ale jako opravdové, čiré potěšení.
„Potřebuju čas, abych si uvědomil, že mám další dres. Už mě znáte, v závodech ze sebe vydávám spoustu energie, protože mě prostě baví měřit se se soupeři. Loni jsem byl připravený vyhrát. Když jsem dojel Tour, byl to můj největší cíl. Vážně jsem se na mistrovství světa soustředil a bylo skvělé to dokázat. Že jsem to teď dokázal znovu, je stěží uvěřitelné,“ popisoval.
Taktika? Ano, útočit
Není přehnané tvrdit, že Flandry v neděli viděly jeden z nejzajímavějších a nejotevřenějších světových šampionátů posledních let. Většinou se totiž stává, že hned po startu ujede ne příliš zajímavá skupina cyklistů, kterou v posledních kilometrech peloton dojede a v závěru si to favorité rozdají o prvenství.
Tentokrát to bylo jiné.
Agresivní, živelné, plné akce.
A do značné míry za to mohli Francouzi, což vlastně není nijak zvláštní vzhledem k tomu, že je vede Thomas Voeckler – jeden z nejagresivnějších cyklistů začátku nového milénia.
Klasikářské hvězdy Anthony Turgis s Benoitem Cosnefroyem útočili až absurdně brzy, podobně jako třeba Remco Evenepoel, Kasper Asgreen a další.
Remco Evenepoel táhne vedoucí skupinu na MS v silniční cyklistice 2021.
Vždyť první velká skupina favoritů se od pelotonu oddělila už 175 kilometrů před cílem! A tak zatímco Italové prakticky pořád někoho naháněli, Francouzi a Belgičané neustále útočili. Jednou ten, podruhé zase ten.
To všechno pochopitelně s jediným cílem – udělat závod co nejtěžším a připravit půdu pro Alaphilippa. Vzhledem k tomu, jak to dopadlo, nebyl to z francouzského pohledu jen velkolepě zábavný závod, ale mistrovská taktická bitva.
Přitom taktika se často používá ve spojení s opatrnými, obrannými závody. Neděle to změnila.
„Jen mě mrzí, že se ti úžasní belgičtí fanoušci nedočkali výsledku, který chtěli,“ smutnila největší domácí naděje Wout van Aert. „Už 50 kilometrů před cílem jsem cítil, že na tom nejsem dobře. V posledních kilometrech jsem měl úplně prázdné nohy. Jsem pouze člověk. Julian byl jasně nejsilnější, kolikrát on zaútočil? Za ním byla spousta kluků, kteří se cítili dobře, ale nebyli na takové úrovni.“
Během posledních let fanoušci v podání francouzského mušketýra viděli spoustu úžasných triumfů. A většina z nich přišla po několika útocích.
V neděli ale Alaphilippe vypadal snad nejsilněji v kariéře.
Vždyť to nebylo pouze o tom, že by se 18 kilometrů před cílem zvedl ze sedla a všem ujel. On posledních 60 kilometrů tvořil závod! To přišla jeho první mohutná ofenziva, kdy s nim zůstalo deset jmen. Na Smeysbergu přišel další útok, pak další a další.
„Když jsem se poprvé rozhodl zaútočit, bylo to vyloženě o tom vyzkoušet nohy a zjistit, jak jsou na tom další kluci. Jednou jsem odjel se Sonnym (Colbrellim) a několika Belgičany. To jsem věděl, že není správný moment,“ vysvětloval.
Žádný z jeho útoků přitom nepostrádal sílu. Většině cyklistů by jeden takový útok do zbytku závodu uřízl nohy, Alaphilippe ale vypadal neúnavně, že má stále rezervy, že má stále kde brát.
„On má totiž úžasnou schopnost vzpamatovat se z vysokých čísel v rekordně rychlém čase. Proto ve své nejlepší formě dokáže útočit a útočit a útočit,“ říká o něm mladší bratr Bryan.
A tak Alaphilippe útočil a útočil, až své soupeře zanechal v prachu za sebou.
„Měl jsem pocit, že na tom závěrečném okruhu není kopec, na kterém by se dalo ujet – pokud nejste Alaphilippe. Jel neuvěřitelně,“ uznal Pidcock.
Nejlepší jízda kariéry
Přitom když se na začátku léta rozhodl vynechat olympijské hry, zvedl tím obočí spoustě lidem: bývalým profesionálům, expertům, fanouškům. Málokdo jeho rozhodnutí chápal, vždyť trať v Tokiu mu měla perfektně svědčit.
On svou absenci ve francouzském týmu vysvětloval jednoduše: „Připravuju se na obhajobu svého titulu mistra světa.“
Podle toho, co v neděli předvedl, to bylo naprosto správné rozhodnutí, které hlavně belgickým fanouškům zlomilo srdce, když Alaphilippe ujel jejich favoritům Woutu van Aertovi s Jasperem Stuyvenem.
Diváci mu rukama ukazovali, ať zpomalí, vždyť Stuyven pochází z domu, kde byla cílová rovinka světového šampionátu.
Alaphilippe’s blistering attack pic.twitter.com/HTc4Wk8ofU
— Race Radio (@TheRaceRadio) September 26, 2021
„Zpomal, zpomal!“ řvali na něj belgičtí fanoušci.
„Řvali i pár dalších věcí, ale to říkat nebudu. Nebylo to moc hezké, ale zároveň mi to dodalo extra motivaci,“ smál se.
Vyhrál už San Remo, třikrát Valonský šíp, Strade Bianche, sedm etap na Grand Tour, přesto měl odborný server Cyclingweekly jasno.
„Tohle byla nejlepší jízda jeho kariéry,“ napsal.
Když tisková konference večer v Lovani končila, spokojený a unavený Alaphilippe se zvedl ze židle, než se ještě jednou naklonil k mikrofonu.
„Děkuji a veselé Vánoce!“ rozesmál všechny přítomné.
Jinými slovy: letos už mě na závodech nečekejte.
