Nabídku ukázat medaili veřejnosti dostal na stejném místě při křtu olympijské knihy.
A dlouho neváhal, takovou šanci chtěl využít.
„Mám obrovskou radost, že můžu medaili vystavit v těchto prostorách Národního muzea, je to něco nádherného, moc si toho vážím. Navíc v době výstavy budu na dovolené a kde by mohla být medaile ve větším bezpečí než tady? I tohle se mi zrovna hodilo,“ smál se.
Ředitel národního muzea vám říkal, že ji tady klidně můžete nechat i déle…
Jelikož do 10. října budu pryč, tak tady klidně může zůstat až do desátého, ale potom uvidíme.
Lukáš Krpálek zapůjčil svou zlatou medaili z Tokia na výstavu Olympijské Tokio v Národním muzeu v Praze.
Měl jste ji celou dobu schovanou doma, nebo jste ji často ukazoval?
Když jsme byli 14 dní na lodi, měl jsem ji doma v trezoru, ale jinak víceméně cestuje se mnou. Času se mnou tráví docela dost.
Kruh se uzavřel. Skromný, pracovitý... A zlatý, co nemá strach. Lukáš Krpálek |
Někteří olympionici po čase medaili prodali. Dokážete si něco takového představit?
To asi určitě ne (usměje se).
Nedávno jste přijel ze 14denní dovolené v Chorvatsku. Kam se chystáte tentokrát?
Zatím ještě nevím. Teď jsme 14 dní byli na lodi, týden s dětmi, týden bez dětí. Týden zůstaneme tady v Čechách a v pondělí se chystáme zase pryč.
Co návrat k tréninku? Probíhá pomalu?
Od olympiády jsem byl dvakrát v kimonu, teď se chystám znovu, a to z toho důvodu, že už mi to pomalu chybí. Půjdu se poprat, potahat. Do posilovny jsem se vrátil už týden po olympiádě a začal jsem trochu cvičit. Já ani na dovolené nevydržím dlouho nic nedělat, takže i teď se chystám nějakým způsobem se udržovat. V půlce října bych chtěl dát tréninku pravidelnost, začnu se pomalu připravovat směrem k příštímu roku.
 |
Kdy vás čekají nějaké turnaje?
Na začátku roku bych chtěl startovat na nějakém větším turnaji. Letos mě ještě čekají zahraniční ligy – finále rakouské a možná ještě i německé ligy, takže nějaký start budu mít, ale nepůjde o důležité závody. Přípravu začnu kolem půlky října, ale budu ji směrovat k příštímu roku, abych byl na prvních turnajích maximálně připravený, abych byl zase schopný bojovat o medaile.
Teď je to ještě pořád o odpočinku, že?
Je důležité si maximálně odpočinout, dát tělo do kupy, protože v květnu už začíná olympijská kvalifikace a tam už prostor na dovolenou nebude. Chci toho času maximálně využít, být s rodinou.
Mluvíte o kvalifikaci. Už víte, ve které váhové kategorii se do ní zapojíte?
Už jste třetí, kdo se mě na to dneska ptá (úsměv). Furt ještě nevím. Po olympiádě jsem uvažoval o přestupu do nižší váhové kategorie, ale teď nevím, moc nad tím nepřemýšlím. Uvidíme, jak se to všechno vyvine, co udělá příprava, až se do toho vrhnu. Do května mám čas se rozhodnout, určitě to budeme probírat s trenéry, pokusíme se najít co nejlepší cestu.
Po Riu už jste se nemohl dočkat návratu do tréninku. Měl jste letos podobné pocity?
Samozřejmě. Člověku to vždycky začne chybět, když je zvyklý trénovat, objíždět různé kempy, připravovat se na něco. Už po 14 dnech jsem se chtěl vrátit do kimona, ale říkal jsem si: Vydrž, odpočiň si pořádně. Tak nějak jsem se držel, ale po měsíci už jsem v kimonu byl. Je fajn, když ta chuť tam zase je.
Rio vám dost obrátilo život naruby. Změnil ho ještě víc úspěch v Tokiu?
Ten největší skok byl po Riu, kdy to bylo něco, na co jsem nebyl zvyklý. Po Tokiu se to celé obnovilo. Kamkoliv jdu, lidi mě zastavují, chtějí se fotit, podepsat, což je milé, příjemné. Ale větší skok byl rozhodně po Riu.
