Australský rodák nejprve oslnil triumfem v deváté etapě s cílem v horském středisku Tignes. Díky tomu se vyšvihl na druhou příčku celkové klasifikace a z ní si nakonec pohoršil jen o dvě místa.
„Vsadili byste si před startem na to, že budu čtvrtý? Asi ne, co?“ smál se O’Connor, když hovořil s reportéry v závěru Tour.
Pětadvacetiletý jezdec AG2R tím přesně vystihl své vystoupení na Tour.
Překvapivé.
Nečekané.
Takovéto přívlastky dostávají jeho výkony. Do Francie sice jel s triumfem z Gira z loňského roku, jenže že za sebou při své premiéře na nejslavnějším klání nechá jména jako Wilco Kelderman, Enric Mas či Rigoberto Urán?
S tím nepočítal ani on.
Ani etapový triumf v Tignes od sebe příliš nečekal. Ten den se za ním do Alp přijeli podívat rodiče. On jim ale doporučil: „Dneska nemám šanci vyhrát. Jděte se raději podívat na nějaké památky.“
„A oni to skutečně udělali,“ vzpomínal jeho bratr Andrew. „Já jsem se naštěstí na závod podívat šel a když jsem viděl, jak Ben jede, rychle jsem rodičům psal: Musíte to otočit, brácha je v úniku!“
Nakonec strhující dojezd viděli. A byli pyšní. „Je to důkaz Benova úsilí a práce, kterou vykonal, aby se dostal na tuto úroveň,“ líčil jeho bratr.
Kdo to ale vlastně je?
První závod v sedmnácti
Stejnou otázku si položili mnozí i před několika lety, když ho poprvé viděli jet. Psal se rok 2013 a tehdy 17letý (!) O’Connor absolvoval jeden ze svých prvních závodů.
„Všichni jsme si říkali: Kdo ten chlapík sakra je?“ vzpomínal Wayne Evans, někdejší australský závodník, majitel cyklistických obchodů a jeden z prvních lidí, kteří v něm objevili talent.
Byla to časovka. O’Connor ji jel na obyčejné silničce, na které neměl žádná speciální kola ani nástavce na řídítkách.
Zjevil se úplně odnikud a hned všechny porazil.
Tour de France 2021Vše o závodě |
„Zeptal jsem ho, jak dlouho jezdí. On odpověděl, že prý okolo šesti měsíců,“ vzpomínal Evans. „Pak jsem se ho ptal, jestli má udělané nějaké výkonnostní testy. To prý také neměl. Ihned jsem mu proto řekl: Hochu, nějaké ti musíme udělat. To není možné.“
O’Connor se tehdy o cyklistiku nijak zvlášť nezajímal. Byl sportovně založený, to ano. Jenže pomýšlel spíše na kariéru přespolního běžce či hráče kriketu.
Ke kolu ho přivedl až kamarád. Prý jako doplněk. Ani když na něm poté začal závodit a zjišťoval, že je lepší než vrstevníci, kteří cyklistiku dělají už roky, se jeho vztah k tomuto sportu nezměnil.
Tedy změnil, jenže kolo mělo být jen jednou třetinou. Chtěl totiž začít dělat triatlon.
„Od něj jsem ho ale odrazoval. Říkal jsem mu, jestli se nechce rok dva naplno věnovat jen cyklistice. Vyzkoušet si to. Viděl jsem, že to v sobě má,“ líčil Evans.
O’Connor nakonec souhlasil. A udělal dobře.
Mezi elitou
Rychle se zlepšoval a v roce 2015 se dostal do australského třetidivizního týmu Navitas Satalyst, odkud o rok později přestoupil do Avanti IsoWhey.
„Tam to všechno začalo,“ vzpomínal. „V něm jsem si řekl: Tak jo, pojďme do toho. Zanechal jsem všech dalších sportů, soustředil se jen na cyklistiku a chtěl být profesionálem.“
V dresu Avanti se poprvé podíval na závody do Evropy. Hned udělal dojem: v klání Tour de Savoie Mont Blanc skončil celkově třetí, když nestačil jen na Enrica Mase a Taa Geoghegana Harta.
„To byl pro mě klíčový výsledek,“ líčil.
Díky němu si ho totiž všiml worldtourový tým Dimension Data, který mu nabídl smlouvu. O’Connor souhlasil a najednou se ocitl mezi cyklistickou smetánkou.
Jen čtyři roky po svém prvním závodě!
„Bylo to jako sen. Nečekal jsem, že se to všechno seběhne tak rychle,“ vzpomínal. „Bylo to úplně něco jiného. První rok v Dimension Data jsem jel závod Kolem Katalánska a to bylo něco. Všichni byli strašně rychlí, jen jsem za nimi vlál.“
Premiové čtení k Tour de France |
Zvykal si ale rychle a ještě tentýž rok si připsal na klání Kolem Rakouska první vítězství mezi elitou. Následující sezonu přidal další na závodě Kolem Alp, kde si poprvé vyzkoušel i roli lídra týmu.
„Byl jsem ale příliš mladý a nevyrovnaný, takže jsem to nezvládl. Neustále jsem si opakoval, že musím vydržet s těmi nejlepšími, jenže to nešlo,“ líčil.
I tak se tehdy stal nejlepším mladíkem a celkově skončil sedmý, pokořený jen hvězdami Pinot, Pozzovivo, López, Froome, Bennett a Aru.
Bylo jasné, že v sobě dřímá velký talent. Jen ho naplno předvést.
Další plány? Oraz
To se mu povedlo loni na italském Giru. Jel na něj po nevýrazné sezoně 2019 a jaru, které všem zkomplikoval covid. Jenže on se odrazil ke skvělým výkonům.
V klasikářské šestnácté etapě skončil druhý, když prohrál souboj uprchlíků s Janem Tratnikem. Že by ho ale nevyužitá šance na do té doby životní triumf nějak poznamenala?
Kdepak. Hned následující den si skočil do úniku znovu a tentokrát už na něj v místy zasněžené horské etapě s cílem v Madonně di Campiglio nikdo nestačil.
„Potřeboval jsem to. Rok 2019 pro mě nebyl dobrý. Snažil jsem se, jenže nic nefungovalo. Tímto vítězstvím se toho snad hodně změní, zase můžu snít, zase mám motivaci,“ líčil.
Už na konci sezony podepsal přestup z finančními problémy zatíženého NTT do AG2R. A další velký úspěch byl blízko. Na jaře byl druhý v královské etapě Kolem Romandie a celkově šestý. Osmý pak skončil v klasifikaci Critéria du Dauphiné.
A vše vyvrcholilo na Tour.
„V šestnácti jsem vůbec nevěděl, co je cyklistika, a nechápal bych, čeho jsem teď dosáhl,“ líčil v průběhu francouzské Grand Tour. „Teď jsem neskutečně hrdý, jsem rád, že jsem součástí tohoto závodu. A navíc jsem i něco dokázal.“
Co ho čeká dál?
„Dám si zatracenou pauzu, vypiju nějaké víno a budu s kamarády. Budu mít prostě delší oraz,“ vyjmenovává.
Zaslouží si ho.