Tereza Ďurdiaková na chodeckém mistrovství Evropy družstev v Poděbradech | foto: ČTK

Jak hry mění život. Už mi není trapné lehnout si po obědě, říká Ďurdiaková

  • 4
Poprvé v životě vyzkoušela namáhavé a bolavé klání na 35 kilometrů. V rámci mistrovství Evropy družstev na malebné kolonádě v Poděbradech se Tereza Ďurdiaková pokoušela o splnění limitu na světový šampionát v Oregonu 2022, a přestože česká chodkyně na kvalifikační čas nedosáhla a skončila devátá, cenila si závodu jako kvalitního tréninku na olympijské hry v Tokiu.

„Jako příprava to bylo super,“ přitakala 30letá chodkyně. „Povedl se mi start a teď už se jen budu chystat hlavou.“

V létě ji v Japonsku čeká kratší trať 20 km, na níž splnila limit před měsícem v Dudincích. Svůj sen o bájných pěti kruzích proměnila v realitu až ve čtvrtém sportu, kterému se věnovala. Po akvabelách, triatlonu a maratonskému běhu se před rokem upsala chůzi a díky nezlomnému odhodlání v ní prorazila.

„Život se mi změnil docela dost,“ ohlíží se Ďurdiaková za posledními týdny.

Slečna posedlá olympiádou: akvabely, triatlon ani maraton nevyšly, chůze už ano

Jak přesně?
Uvědomila jsem si, že už nejsem vyloženě amatérský sportovec, ale najednou vrcholový. Nestydím se za to, že si jdu lehnout po obědě, předtím mi to bylo trapné, teď se snažím víc dbát na všechno, co se kolem vrcholového sportu točí. Ať je to regenerace, kompenzační cvičení nebo práce s psychologem.

Co vás ještě do her čeká?
Dva týdny mám odpočinek, odlétám na Mallorku, kde bych chtěla trénovat volněji, a pak už se s veškerou intenzitou vrhnu do přípravy.

Prvního chodeckého průlomu jste dosáhla loni v říjnu právě v Poděbradech, kde jste ovládla mistrovství republiky.
Zdejší trať je velmi hezká, mám na ni dobré vzpomínky. Nicméně v Dudincích, kde jsem splnila olympijský limit, se na pětistovce otáčelo u kuželů a zjistila jsem, že mi to taky sedělo. Trať mě příliš neovlivňuje, jedině nemám ráda, když je z kopce a do kopce.

Nyní jste šla delší závod na 35 kilometrů, jak se vám zamlouval?
V polovině jsem měla problém zkoordinovat nohy a ruce. Možná jsem se zatáhla rychlým startem nebo mi něco nesedlo, ale jde vidět, že nemám nachozeno tolik kilometrů. Hlavně v polovině jsem bojovala s technikou, kterou stále nemám ideální a učesanou, jsem si toho vědoma.

Tereza Ďurdiaková na chodeckém mistrovství Evropy družstev v Poděbradech

Také trenér Piták vám připomínal, ať držíte hlavu nahoře a nekličkujete.
Ano, ale já dneska byla takový buldozer, který se jenom snaží dojít, a nechtěla jsem poslouchat vůbec nic. Kromě písničky Tereza, kterou mi na chvíli zahráli, tak mi trochu vadily i pokyny trenéra a lidí, kteří se mi přitom snažili pomáhat.

Některá trenérova slova byla i dost ostrá, potřebujete takto nahecovat?
Většinou jsem motivovaná dostatečně, ale dneska to byl takový specifický závod, spíše jsem bojovala sama se sebou. Vždycky chci dojít co nejlíp a vnější motivační prvek zas tolik nepotřebuju. Ani agresivní, ani hodný.

ZPRAVODAJSTVÍ

Útok na limit pro světový šampionát vám o tři minuty a osm vteřin nevyšel.
Před závodem jsem si byla jistá, že pokud se nic zásadního nestane, tak ho dám. Ale hned od začátku, jak jsem závod rozešla, jsem věděla, že to minimálně nebude lehké. Určitě jsem to v hlavě nevzdávala, ale s každým kilometrem jsem bojovala.

Co bylo příčinou?
Dost jsem trénovala a krevní testy ukázaly, že jsme to s trenérem trochu přehnali a doladění neproběhlo úplně ideálně, potřebovala bych ještě dva týdny na odpočinek.

V budoucnu se tedy o limit znovu pokusíte?
Určitě a myslím, že je velká šance ho dát.

Takže by se vám v Oregonu více zamlouvalo startovat na 35 kilometrech než na dvacítce?
Takhle nepřemýšlím, chtěla bych mít splněné limity na obě trati a pak bych se rozhodla i podle toho, jaká bude příprava. Dvacet kilometrů mi přijde, že je velmi krátkých a připravuje se na ně spíše rychlostně, zatímco na 35 je potřeba nachodit hodně kilometrů.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž