Ve Věčném městě se Murray činí, byť pouze na tréninkových dvorcích.
I to je pro něj posun. Zhuntované tělo mu stále nedovoluje plné zápasové vytížení, a tak 33letý Brit jako další mezistupeň k návratu podnikl výpravu za kolegy, které by jinak sledoval se svrběním ruky jen u televize.
Díky svému stále zvučnému jménu si v Římě domluvil výstavní parťáky: v neděli dopoledne si zapinkal s Diegem Schwartzmanem, turnajovou osmičkou, ještě ten samý den odpoledne prověřil světovou jedničku Novaka Djokoviče.
„Věřím, že mi to pomůže se rychleji zlepšit,“ přemítá Murray.
Spěchat potřebuje, neboť má v úmyslu brzy vlétnout na okruh, tentokráte coby aktivní účastník.
Jako světový hráč číslo 123 musí spoléhat na divoké karty, doufá v pozvánku od organizátorů akcí ATP 250 v Ženevě či Lyonu, které začínají za týden.
A pak by rád startoval také na grandslamovém Roland Garros, kde zatím figuruje mezi přihlášenými do kvalifikace. Kdyby však ukázal, že je zdravotně i herně způsobilý, pařížští funkcionáři by jej vzhledem k minulým zásluhám možná poctili místem v hlavní soutěži.
Sir Andy už dumá nad sportovním důchodem. Golf? Fotbal? A co kolo? |
Nicméně sám tenisový rytíř Murray si uvědomuje, že najít dřívější slávu, v níž dobyl tři grandslamové tituly, bude nesmírně složité.
„Je pro mě těžké dívat se daleko do budoucnosti. Musím najít způsob, jak v zápase vydržet déle.“
Stačí se podívat na jeho letošní výsledky. Stihl jen tři turnaje: po prohře ve finále challengeru v Bielle odehrál dvě akce ATP s bilancí 1:2.
Místo zápasů, případně i vítězství, hovořil o vášni pro jiné sporty než tenis a o rodinném životě, do nějž mu v březnu přibylo čtvrté dítko.
Při profesním snažení se trápil, do své zdravotnické kartičky sbíral další a další nechtěné zápisy.
Z Australian Open jej vyřadila nákaza koronavirem, trápil se s bolestí třísel, nemluvě o dřívějších operacích kyčlí.
Jenže i přes veškeré patálie se Murray odmítá s kariérou rozloučit. Stále chce dokázat, že se dokáže vrátit do špičky. A věří, že na to má.
„Když jsem podstoupil operaci kyčle, věděl jsem, že to bude neuvěřitelná výzva,“ ohlíží se za rozhodnutím na začátku roku 2019, kdy přiznal, že jej bolest limituje i při každodenních činnostech. „Ale připadá mi, že se od té doby stalo několik nešťastných věcí, které bylo těžké přijmout.“
Aby je lépe vstřebal, vyrazil za dobře známým, leč v poslední době pro něj neokoukaným prostředím. Do Říma, za dávnými souputníky, které v největší formě porážel.
„Nečekal jsem, že to bude lehké. Snažím se udělat něco, co předtím ještě nikdo nedokázal,“ uvědomuje si.
A za tento přístup hodný šampiona zasluhuje obdiv.