S čím jste tedy šel do závodu?
S pocitem, že celou zimní přípravu jsem se cítil dobře. Věřil jsem si určitě víc než loni před českou kvalifikací o olympiádu, protože přes zimu jsem změnil silovou přípravu a zapracoval na věcech, které mi nešly. Šel jsem do finále s tím, že chci zajet dobrou jízdu - a až na jednu drobnou chybu uprostřed trati se mi to povedlo. Proto jsem se tak radoval v cíli.
Kajakář Přindiš se stal v Ivree mistrem Evropy ve vodním slalomu |
Když jste dojel a průběžně vedl, na startu finále stále čekalo sedm dalších kajakářů. Co jste si po tak výborném času říkal? Že by vám měl stačit na medaili?
Že by medaile mohla klapnout, ale zlato asi ne, protože někdo ještě ten můj vedoucí čas stlačí. Třeba Giovanni di Gennaro, který už měsíc ukazuje, jakou má skvělou formu. Ale naštěstí mi to stačilo.
Jelikož se do Tokia nechystáte, byla vlastně Ivrea hned na počátku sezony jedním z vašich dvou vrcholů sezony.
A tím druhým bude až v září mistrovství světa v Čunovu, které v termínovce zůstalo i přesto, že na letošek odložili olympiádu. Dnešním vítězstvím jsem si na něj vybojoval místenku a díky tomu nemusím za 14 dní jet domácí nominaci, což je pro mě obrovská úleva. Takže je to dvojité vítězství.
ZLATÁ JÍZDA. Vít Přindiš si jede pro evropský titul.
Kam byste letošní titul ve své sbírce zařadil? Dá se porovnat s vašim prvním evropským zlatem z roku 2019 nebo světovým stříbrem 2017?
Pro mě je každá medaile speciální, ale ta dnešní byla hodně emotivní také proto, co se stalo v minulém roce. Neuspěl jsem tehdy na domácí Evropě v Troji, kde jsem lehkým šťouchem přišel o medaili, což mě hrozně mrzelo. Zároveň jsem loni přišel o olympiádu. Tak jsem si letos řekl: Ukážu jim, že na to mám, že bych i na olympiádu patřil, kdybychom neměli v týmu jiného výborného kajakáře, který je aktuálně světovou jedničkou. (Z české olympijské kvalifikace loni postoupil na hry aktuální mistr světa Jiří Prskavec. Každá země, kvalifikovaná na hry, má právo vyslat pouze jednoho kajakáře).
Je to k vzteku, když si uvědomíte: Ano, jsem mistr Evropy, ale nemůžu na olympiádu?
Je to blbý. Porazil jsem tu dost kluků, co tam pojedou. Ale pravidla jsou tak nastavená. Do Tokia proto poletí i hodně kajakářů, kteří tu kvalitu nemají. Já se budu dívat v televizi. Jo, je to takové smutné.
V tom minulém podivném covidovém roce jste si všichni chtěli aspoň trochu zazávodit, a tak jste byli rádi, když se česká olympijská kvalifikace konala už loni v létě. Přesto, neříkáte si teď, že byste byl radši, kdyby byla na programu až letos?
Takhle to brát nejde. Loni se původně měla jet nominace o olympiádu už na jaře, já na ni časoval formu, ale celé jaro se potom zrušilo a Tokio odložili. Narodila se mi dcerka, byla nejistá doba, věnoval jsem se rodině a nějakou dobu netrénoval. V létě jsem potom v optimální formě nebyl, byl jsem svázaný, nevěřil si. Jířa Prskavec naopak jezdil parádně a loni ve všech závodech dokazoval, že je absolutní špičkou. I tady jezdil výborně, ale je v trochu jiné přípravné fází, míří až na olympiádu, zatímco já naopak ladil formu na jaro. Každopádně to, co se stalo loni, se vrátit nedá. Vše je tak, jak má být.
 |
Trvalo vám na podzim delší dobu, než jste se v mysli srovnal s tím, že jste postup na olympiádu nevybojoval?
Byl jsem zklamaný hlavně z toho, že jsem tehdy nepředváděl dobré výkony, byly takové nemastné neslané, bez drajvu. Proto jsem po české kvalifikaci angažoval coby kondičního trenéra kamaráda Ondru Gajdoše, se kterým jsem studoval na výšce. Ujal se mě a už loni na podzim jsme udělali velký kus práce, získal jsem větší jistotu záběrů a sebedůvěry. Což mě zase namotivovalo.
Je vám 32 let. Jak dlouho ještě chcete závodit?
Ani nevím.
Asi minimálně do her v Paříži 2024, ne?
Takový cíl si radši ani nedávám. Kdybych měl dvě tři špatné sezony, ve kterých bych se stejně jako loni plácal ze strany na stranu a nebavilo by mě to, asi bych si řekl, jestli mi další pokračování kariéry za to stojí. Ale teď jsem té mé kariéře dal nový náboj spoluprací s novým člověkem a nadesignováním nové lodi, která mi extrémně sedí. Pár věcí se sešlo, v porovnání s loňskem jsem o kousek dál a baví mě to. A ta další olympiáda? Dostat se na ni u nás vždycky bude dost těžké, český mužský kajak je hodně silný. Na tu se vázat nechci.
ČESKÁ HVěZDNÁ SESTAVA. Zleva Jiří Prskavec, Vít Přindiš a Vavřinec Hradilek po pátečním vítězství na ME v závodě hlídek.
Od roku 2012 získávají čeští kajakáři světové a evropské tituly jak na běžícím pásu, ať už Vavřinec Hradílek, Jiří Prskavec, Ondřej Tunka nebo vy sám. Nejsou už zahraniční závodníci poněkud otrávení, že Češi v této nejsledovanější kategorii zas a znovu vyhrávají?
Je fakt, že poslední tři mistrovství Evropy jsme vyhráli já nebo Jířa. Už včera nastala taková zvláštní situace na startu hlídek. Slovinec Peter Kauzer nám říkal: Hele kluci, to je divné, že nestartujete s jedničkou, to už se vám dlouho nestalo. Bylo to poprvé po asi pěti letech, co jsme měli na dresu dvojku. (Čísla se udělují podle výsledků předchozího ME.) Tak jsem odpověděl: Jen počkej po závodě. A v něm jsme si o ty jedničky zase řekli.
A nadále odmítáte vyklidit trůn...
Dokud nám to tak jde, byla by to škoda. Ale skvělých kajakářů je strašně moc. I u nás doma vidím, že se na nás ve skupině dotahujou mladí kluci. Čím jsem starší, každého úspěchu si cením o něco víc a říkám si: Kdo ví, jestli ještě nějaký další přijde.
