Neděle, 8:30. Nizozemsko, letiště Twente. Právě zde se Marcela Joglová pokusí o životní úspěch – kvalifikaci na olympiádu v Tokiu. Sportovní formu má, v prosinci si na maratonu ve Valencii zlepšila osobní rekord na 2:31:29 a zařadila se na 3. místo českých historických tabulek.
„K úplné euforii mi chybí jen splnění limitu. Mrzí mě to, ale stále jsem ve hře,“ líčila tehdy. K jistotě olympiády musí svůj osobní rekord stlačit o dvě minuty.
Že je to dost? Ne, vzdávat se předem není její styl.
Běžkyně Marcela Joglová.
Pokud by si třiatřicetiletá rodačka z Klatov zajistila místenku na OH v Tokiu, bylo by to krásné vyústění jejího životního příběhu,v němž namísto pozvolných rovinek byly spíš strmé kopce.
Maraton v EnschedePůvodně se měl maraton pro elitní závodníky pořádaný manažerskou skupinou NN Running konat 11. dubna v Hamburku, kvůli zhoršené epidemiologické situaci v Německu byl však přesunut o týden později do Nizozemska. Na startu bude zhruba stovka závodníků včetně olympijského šampiona Eliuda Kipchogeho z Keni. Závod je možné sledovat od 8:30 na Youtube kanálu NN Running nebo na facebookové stránce Štrekaři. |
Kdysi si vydělávala jako barmanka, také hlídala děti či jezdila se záchrankou. Pomáhala zachraňovat životy, zatímco sama bojovala s bulimií, poruchou příjmu potravy. „Kolotoč bažení po jídle, uspokojení a následných výčitek. Bažení po jídle, výčitky, zvracení, v průběhu toho všeho lhaní komukoliv, kdo klade příliš osobní otázky. Což zase vede k dalším výčitkám, které vedou k bažení po jídle, zvracení, lhaní a pořád dokola. Znovu a znovu,“ vyprávěla pro projekt bezfrazi.cz.
Z bludného kruhu už je venku.
„Teď běžím a vypínám. Rovnám si v hlavě minulost.“
Běhala si jen tak pro radost a k tomu trénovala lidi ve fitku. Jenže na závodech pro hobíky suverénně vítězila. Tak proč to nezkusit jít ještě dál? Až do jednatřiceti byla „Máca“, jak jí říkají známí, amatérkou. Ovšem mistrovství světa v Dauhá v září 2019 jí přineslo skvělé umístění, profesionální smlouvu a pocit: Mám i na olympiádu!
V extrémním horku, kde řada závodnic kolabovala, doběhla v Kataru na 20. místě. „Poslední kilometry byly nejdelší v životě….“ vydechla Joglová v cíli. Znavená, ale šťastná. Byla šestou nejlepší Evropankou. A definitivně zakotvila mezi běžeckou elitou.
Marcela Joglová se snaží osvěžit na trati maratonu na mistrovství světa v Dauhá.
Dnes už má její příprava hlavu a patu, závodí v barvách Dukly, kde ji vede trenér Pavel Červinka. Nemusí šetřit peníze na soustředění ani přemýšlet, kdy si najde čas nazout kecky a vyrazit se proběhnout. Pomohlo jí, že se olympiáda v Tokiu kvůli pandemii koronaviru o rok přesunula. Dostala tak více času na kvalitní trénink. Začátek roku strávila na soustředění v Portugalsku, v únoru odletěla na kemp do Keni.
„Koukám do tréninkového plánu a říkám si: Ty brďo, to nevím, jak zvládnu. Zajdu do vedlejších dveří, kde bydlí pár běžců a vznesu dotaz, zda by mi někdo nepomohl. Do minuty je vyřešen vodič, bez přemlouvání, bez zištnosti, s dobrým srdcem... A tak to tady prostě chodí. Co si budeme povídat, můj těžší trénink je pro ně easy a ještě tím udělají dobrý skutek,“ popsala na Instagramu.
Že má Joglová pevnou vůli, předvedla v minulosti několikrát. „Denně si dávám malé cíle. A někdy i cíle větší,“ tvrdí. Ten dost možná největší má právě před sebou.
