Michale, jak hodnotíte svůj výkon?
Jo, bylo to super, od začátku jsem závodil, myslím, že jsem vydržel se silami až do cíle. Samozřejmě trochu ve mně hlodá ten červík prvního místa, já nevím, jestli to bylo deset sekund nebo kolik (v cíli 6,4 sekundy na prvního Němce Lessera). To mě trochu mrzí, že jsem to Ondrovi nepředal, aby mohl jet víc v kontaktu. Ale jsem spokojený, sil jsem měl dost, na střelnici se mi to taky docela povedlo, takže dobrý.
Lépe to ani moc nešlo, ne?
Ještě jde přivést štafetu s náskokem, nebo v kontaktu s prvním místem. Ale myslím, že takhle přesně potřebujeme ty štafety rozjíždět, abychom byli od začátku v kontaktu a pak už je to na dalších klucích.
Na úseku jste jel vyrovnaně s Norem Lagreidem, Němcem Lesserem, Francouzem Guigonnatem. To povzbudí, ne?
Já už na Pokljuce cítil, že nejsem úplně velký kus za nimi, že se s nimi můžu měřit. Akorát jsem se nedokázal do té desítky prodrat. Včera jsem se tady cítil docela unavený, tak jsem si trochu odpočinul, teď to bylo lepší.
Pamatujete si, kdy naposledy jste štafetu rozjížděl?
Včera večer, než jsem šel spát, jsem dával příspěvek na Instagram, a chtěl jsem tam dát, kdy to bylo naposledy. Ale nechtělo se mi to hledat, tak jsem napsal, že to bylo před hodně dlouhou dobou (smích). Nevzpomněl jsem si.
 |
Poslední úsek vás asi přece jen baví víc, ne?
Vždycky říkám, že mám rád finiše. Ale ve štafetě je to jedno, tam musí každý úsek člověk zajet skvěle, aby to vyšlo na výsledek. Já se toho prvního úseku nezříkám, pojedu to, kde trenér cítí, že je to potřeba a budu se snažit odvést maximum práce. Ale finiš mám samozřejmě nejradši.
Biatlonová soutěž! Získejte zimní bundu zdarma |
Vnímal jste, že je to nejspíš poslední mužská štafeta Ondřeje Moravce?
Musím se tomu trochu vyhýbat, protože ta nostalgie padá i na mě. S Ondrou jsem strávil spoustu let života, tak se snažím na to nemyslet, protože když na to myslím, jsem pak naměkko a zbytečně mi to bere síly. Dneska se mi to podařilo vytěsnit z hlavy, ale lhal bych, kdybych říkal, že jsem to neměl v hlavě už před závody.
Jak jste na tom v poslední části sezony se silami? Čekají vás tady tři závody ve třech dnech.
Já tu prostřední část sezony kvůli covidu trochu vynechal, takže co se psychických sil týče, cítím se o dost lépe než roky předtím. Po té fyzické uvidíme. Včera jsem se cítil zbouchaný, pak jsem si odpočinul a dneska to nebylo špatné. Budu se snažit tělo poslouchat a bude to dobré.
Jak si Češi půjčovali lyžeByl to nevídaný pohled. Jen co Michal Krčmář s Ondřejem Moravcem dokončili svůj štafetový úsek, spěchali předat své lyže servismanovi. Ten s nimi utíkal zpátky do buňky, aby je znovu namazal a předal zbývajícím dvěma mužům české štafety. Ty Krčmářovy Milanu Žemličkovi a ty od Ondřeje Moravce finišmanovi Adamu Václavíkovi. „Nikdy jsem nic podobného neviděl, nezažil. Ale vybrat správné lyže byl dneska docela oříšek, na trati bylo tak 6 nebo 7 druhů sněhu,“ líčil Moravec. „Já bych řekl tak devět. Byla to hrozná brzda, v tunelu vám to podkoplo nohy a když jste z něj vyjížděl, zase vás to vyzouvalo z bot. Na střelnici zase bylo totální mejdlo, proto jsem asi po 100 metrech od předávky spadl. Ani jsem nemrkl a už jsem ležel,“ smál se Žemlička. Podmínky se totiž ve Vysočina areně v průběhu dne neustále měnily. Chvíli svítilo slunce, pak zašlo a byla větší zima, do toho začalo mohutně sněžit a před závodem zase přestalo… „Takhle zamotanou hlavu jsme dlouho neměli,“ popisoval šéf české servisu Milan Faltus. Asi i proto vyšly z testování jedny lyže o hodně lepší než ty další. A tak český servis zvolil riskantní variantu, že lyže za 20 minut zkusí přemazat i pro druhého českého reprezentanta. Povedlo se. „Čuměl jsem, když s tím přiběhli na start. Dobrý chlapi, pěkná práce to za dvacet minut vyměnit,“ cení si Žemlička. |
