Mistr světa Julian Alaphilippe, největší hvězda Quick-Stepu, ujel 31 kilometrů před cílem na stoupání Berendries, jenže 18 kilometrů před metou byl dojet.
Elitní klasikář Zdeněk Štybar předtím šlapal ve skupince s Alaphilippem, ale kvůli pádu se vytratil z předních pozic.
A tak se nakonec radoval sprinter v dresu Quick-Stepu.
Šestadvacetiletý Davide Ballerini.
Štybara mohl těšit nejen kolegův triumf, ale i přijatelný stav jeho těla po předchozím karambolu. „Budu trochu rozlámaný, ale je to celkem dobré. Jsem jen odřený a trochu odrbaný,“ hlásil v sobotu večer v rozhovoru pro iDNES.cz.
Věřil byste, že náročný Omloop nakonec skončí hromadným dojezdem takřka 60 cyklistů?
On je Omloop každý rok jiný. Je to závod, u nějž se nejhůř předpokládá, jak se bude vyvíjet. Jednou odjela silná skupina už 120 kilometrů před cílem a pro ostatní bylo po závodě. Také loni se vítězná skupina odtrhla 70 kilometrů před cílem. A předloni, když jsem Omloop vyhrál, jsme se utrhli 35 kiláků před cílem. Ale taky si pamatuju, že tu dojelo pohromadě 100 lidí do spurtu.
A podobná situace nastala tentokrát.
Napomohlo k tomu, že nám v první fázi závodu v balíku nikdo nepomohl, tempo v něm odtahal náš Tim Declercq, nikdo jiný nic pořádně nezkusil, ale přesto to docela bolelo. Potom jsme to zkusili rozhýbat na Molenbergu (43 km do cíle).
Doufali jste, že 12členná skupinka, ve které jste se vydal stíhat uprchlíky i s Alaphilippem a Ballerinim, může být klíčovou akcí?
Spíš jsme chtěli ten závod tak nějak nastartovat. Pro náš tým je lepší, když závod uděláme co nejtěžší a když je hodně otevřený.
O sólovou akci se pak na Berendries pokusil Julian Alaphilippe. Takovou taktiku jste měli domluvenu už před startem? Nebo šlo o jeho rozhodnutí, že se cítil v tu chvíli z týmu nejlépe?
Ne ne, nebylo to domluveno. Ale když jsme si před závodem část trati společně projížděli, tak jsem mu říkal: Hej, Juliane, tohle je kopec na tebe, tady bys to měl zkusit. Tak asi měl dobré nohy a chtěl to zkusit.
Přesto, nezaútočil moc brzy?
Když to teď vezmu zpětně, možná by bylo lepší, kdyby ještě chvíli vydržel a zkusil to až na Muur-Kapelmuur (slavné obtížné stoupání 17 km před cílem), pokud by se tam dobře cítil. Protože po Julianově nástupu na Berendries jsme já a Ballerini ve skupině za ním přestali střídat, a tím pádem se k nám zezadu přihnali ostatní z hlavního pole. Z tohoto pohledu Julianovo načasování možná nebylo šťastným rozhodnutím, ale na druhou stranu jsme věřili, že Julian by měl být schopný v takovém úniku dojet až do cíle.
Roli mu však znesnadnil protivítr.
Určitě. Nefoukalo moc, ale bylo to znát, že jedete proti větru. Na konci závodu je to cítit.
Jak to bylo s vaším pádem? Co přesně se odehrálo?
Stalo se to před Muur-Kapelmur na široké cestě. Už jsme Alaphilippa viděli před námi, jeho náskok se krátil, ale měl pořád nějakých 15 vteřin k dobru. Vepředu v naší skupině někdo svěsil nohy a Matteo Trentin musel jít nadoraz na brzdy. Přede mnou jel Ballerini, ten mu najel do přehazovačky, tím pádem hodil vlnu. Já měl přeloženo a šel jsem přes kolo. Vůbec jsem neměl šanci zareagovat. Byla to škoda.
Měl jste v první chvíli obavy, jestli jste si nezpůsobil vážnější zranění?
Vůbec jsem se nemohl zvednout. Bolelo mě lýtko, stehno i loket. Měl jsem trochu strach, co se mnou je, ale po pár minutách jsem se zvednul a ještě jsem si vzal rezervní kolo a snažil se závod dojet.
Abyste tělo po pádu co nejdříve rozhýbal?
Právě. To nejhorší, co můžete udělat, je sednout po pádu do auta a dojet ho v autě, to jste pak večer rozlámaní ještě víc. Takhle jsem aspoň tělo trochu rozhýbal.
Kdybyste neupadl, tak poté, co byl dostižen Alaphilippe, byste se ještě o něco pokusil?
Myslím, že určitě. Asi bych něco zkusil. Ze začátku závodu jsem se sice necítil úplně nejlíp, ale přišlo mi, že po zhruba 140. kilometru jsem se začínal rozjíždět a i ve skupině, kde jsem se ocitl, jsem se začal cítit líp. Bohužel mi to kvůli tomu pádu moc dlouho nevydrželo.
Očima vítězeDavide Ballerini o svém zatím největším triumfu „Tohle je sen! Nemohu uvěřit, že jsem vyhrál. Nenacházím slova, abych popsal, jak se cítím a co pro mě toto vítězství znamená. Byl to můj teprve druhý start na Omloopu, při debutu před dvěma lety jsem upadl - a teď vyhrál! Neskutečné. Když byl Julian Alaphilippe dostižen, řekl mi, že tohle bude můj den a že celý tým bude na mě pracovat. Pokud vám něco takového řekne mistr světa, dodá vám to extra energii. Každý z týmu ve mě tak moc věřil. Mohu říci jediné: Děkuji vám všem.“ (Ballerini je teprve pátým Italem v historii, který dokázal Omloop vyhrát.) |
Celkově je tedy pocit z vaší výkonnosti na začátku sezony docela dobrý?
Ano. Už Kolem Provence jsem odjel docela dobrý závod a teď jsem to potvrdil. Přípravu jsem neměl úplně nejlepší. Z Girony jsem se před týdnem vracel autem do Česka, protože nám minulý čtvrtek umřel děda. Tento týden ve středu jsem pak jel zpátky do Belgie. V Čechách mezitím nebylo zrovna ideální počasí na trénink. Ale i tak je forma dobrá a s každým závodem by měla být jen lepší.
Vítězství vašemu týmu zařídil Davide Ballerini. Hodně jste se spoléhali na jeho aktuální sprinterské schopnosti?
My ho známe ze soustředění, víme, že je teď opravdu rychlý. A na závodě Kolem Provence, kde vyhrál dvě etapy a jednou dojel druhý, si v únoru natankoval sebevědomí. Věděl, že má dobrou formu, a my to věděli také. Takže když bylo na posledním kopci Bosbergu pořád tolik lidí pohromadě, tým rozhodl, že se pojede už jen na Balleriniho.
Omloop se jel bez diváků v cíli a povětšinou i po trati. Organizátoři dokonce tajili detaily itineráře, aby tím zamezili přítomnosti fanoušků u silnice. Je to jediná cesta, aby se v současné evropské epidemiologické situaci klasikářská sezona odjela?
Asi jo. Už loni jsme si ověřili, že to funguje a že ty jednodenní závody můžeme v takovém režimu objet. Pohybujeme se v těch našich bublinách, každý třetí den jsme testovaní, což se osvědčilo. Zaplaťpánbůh za každý závod, který v tuhle dobu můžeme absolvovat.
V neděli vás čeká semiklasika Kuurne-Brusel-Kuurne. Tu jste v předchozích letech občas vynechával.
Ale letos se na ni chystám, protože jsem měl zatím málo závodů a každý závodní kilometr je i do budoucna důležitý. Má být i celkem dobré počasí, což u Kuurne většinou nebývá.
Co přijde pak? Platí původní plán?
Platí. Strade Bianche, Tirreno - Adriatico, Milán - San Remo, E3 Harelbeke, Gent - Wevelgem, Flandry, Roubaix a skončit na Amstelu. Potom chvíli vydechnout a vrhnout se na další část sezony.