V každém utkání totiž minimálně jednou skóroval, v tom posledním před koronavirovou pauzou, v němž Jičín vyhrál v Novém Veselí, vstřelil branek dokonce šest.
Na osmnáctiletého dorostence velmi slušný výkon. „Moje herní statistiky jsou výsledkem hry celého týmu a toho, že mi kluci připraví takové šance, ze kterých mohu góly dávat. A že mi věří, že je proměním,“ říká jičínské křídlo.
Pro fanoušky jste podle jejich reakcí milým překvapením. Ale zřejmě máte také důvěru kouče Mašáta.
Ano a těší mě to. Každému se hraje mnohem lépe, když cítí důvěru trenéra. Stejně tak je to i v mém případě. Už během přípravných zápasů jsem od něj dostával hodně prostoru a měl jsem tak možnost se s kluky ještě lépe sehrát, což se mi teď v dobrém vrací. Musím ale přiznat, že jsem před sezonou nečekal, že bych tolik prostoru mohl dostat.
Kladné hodnocení se asi odvíjí i od toho, že se vstup do sezony povedl nejen vám, ale celému týmu.
Myslím, že se nám opravdu povedl. Body jsme zatím ztratili jenom těsnou prohrou v Karviné, která určitě patří k favoritům na titul, a tak trochu smolnou remízou doma s Duklou, která se dle mého názoru také bude dále zlepšovat.
V extralize si držíte velmi dobrý průměr víc než tři vstřelené branky za zápas, v pěti utkáních jste totiž skóroval šestnáctkrát. Z vašeho týmu víc branek, o jedinou, vstřelil jen Martin Kovařík a jste na tom stejně jako kapitán Ondřej Šulc.
Moje výkony by měl zhodnotit hlavně trenér. Za sebe mohu říct, že se v zápasech cítím dobře. Je to i tím, že máme skvělou partu, jsme schopni se navzájem podržet. Beru to tak, že házená je týmový sport, a jsem rád, že svým výkonem mohu našemu týmu pomoci k dobrému výsledku. Pro mě je důležitá podpora Zdendy Kubíka, který mi jak při zápasech, tak i při tréninku předává svoje bohaté zkušenosti a pomáhá mi dál se zlepšovat.
Vedle prvního týmu nastupujete i za starší dorostence, kteří hrají nejvyšší soutěž, a také za prvoligovou rezervu mužů. Jak se vám daří, v tuto chvíli se musí říct dařilo, takový zápřah zvládnout?
Není to samozřejmě jednoduché, ale společně s trenéry se vždy snažíme vše co nejlépe dát dohromady. Zásadní je i podpora rodičů, kteří mě maximálně podporují. Díky tomu se mi to zatím daří zvládat. Házenou hraji od svých pěti let a na každý zápas jsem se vždy těšil jako na odměnu za tréninky. Možnost nastupovat v extralize za klub, ve kterém jsem vyrůstal, a s hráči, které jsem dříve pouze sledoval, znamená vlastně splnění mých snů od žákovských let.
