Co je potřeba k vítězství na Tour?
Koho lepšího se zeptat než trenéra Tadeje Pogačara.
Obrovská regenerační kapacita. Ctižádost v tréninku. A hlad po závodech.
To jsou podle Iňiga San Millana hlavní důvody životního úspěchu slovinského cyklisty na letošní Tour.
V rozhovoru pro Eurosport se tenhle muž, který se stará o Pogačarovo tělo, rozpovídal o svém svěřenci. O tom, jak dospěle i přes svůj mladičký věk působí. Jak má nervy z oceli a z ničeho si nedělá hlavu. Jak ho nic nerozhází.
Potkali se poprvé na konci roku 2018, když se Pogačar zrovna objevil na prvním společném kempu stáje UAE Emirates, kam ze Slovinska přestoupil.
„Hned jsem věděl, co se mi dostalo pod ruce. Tušil jsem to už z televize, ale tehdy jsem si to potvrdil. Kluk s neuvěřitelnými fyziologickými parametry a mentálními vlastnostmi připomínající Miguela Induraina,“ připomněl pětinásobného šampiona Tour.
Ten byl znám svými úžasnými časovkářskými schopnostmi a neuvěřitelnou odolností, se kterou i přes vyšší váhu zvládal odolávat náporu vrchařů v kopcích.
Pogačar má ještě něco navíc.
Tadej Pogačar během časovky na Tour de France.
Kromě výborné časovky, díky které Tour vyhrál, je také fantastickým vrchařem, který se nebojí útočit. Ideální kombinace pro třítýdenní Grand Tours.
Přitom na nich měl podle původních plánů startovat až příští rok.
„Alespoň takhle jsme si to v týmu na začátku roku 2019 řekli. Že s ním nebudeme spěchat. Že klidně třítýdenní závod pojede až v sezoně 2021,“ prohlásil San Millan.
Jenže plán se změnil.
Už loni ho po skvělých výsledcích, kdy se stal nejmladším vítězem etapového závodu World Tour v Kalifornii, poslali na Vueltu. Odměnil se třemi triumfy v etapách a třetím místem celkově.
Svoji druhou Grand Tour už ovládl.
Síla je právě v jeho regeneraci a vytrvalosti. Na Vueltě vyhrál etapy až ve druhé půlce závodu, na Tour se radoval třikrát - v 9., 15. a 20. etapě…
Podle španělského fyziologa, který má sídlo na coloradské univerzitě, tkví Pogačarovo kouzlo v úchvatné regeneraci jeho krve.
Vyvinul test na posouzení zotavení se z únavy a když ho na mladém Slovinci provedl, nestačil se divit.
„V těch měřeních je Tadej ve srovnání s velmi kvalitními cyklisty na úplně jiné úrovni. Proto jsme se nebáli vzít ho tak mladého na Vueltu. Věděli jsme, že v jeho případě nehrozí žádné zatavení,“ vysvětloval.
Dalším otazníkem ještě loni bylo, jak bude Pogačar zvládat tlak velkých závodů.
Ve Španělsku dal loni svým šéfům jasnou odpověď. Když v 18. etapě Vuelty ztratil čas na své konkurenty, o dva dny později dosáhl na ohromující vítězství na Plataforma de Gredos…
DOJATÝ. Tadej Pogačar a jeden z jeho triumfů na Vueltě.
Bylo vidět, že ho jen tak něco nerozhází.
Ocelové nervy pak ukázal i při sobotní časovce na Planinu krásných dívek, kdy možná právě díky své úžasné hlavě porazil Primože Rogliče.
„Přitom před časovkou nevypadal, že by jel o vítězství na Tour. Bavil se, vtipkoval, byl neuvěřitelně uvolněný. On vlastně nikdy neztrácí klid,“ říká Španěl. „Na žádném z kol, na kterých časovku jel, jsme neměli ani měřič výkonu. Nepotřebuje ho. Stačí mu říct, že má jet na plný plyn a on ví, co si může se svým tělem dovolit.“
Pogačar věděl, na jaký hodinový výkon ve svém těle přibližně má. Tedy zhruba 415 wattů na jeho 65 kilogramů.
Poslouchal své tělo, a to se mu vyplatilo.
Snad jen přílišná horlivost mu může uškodit.
Na jaře, v době mnoha restrikcí, odjel z Monaka, kde jinak působí, domů do Slovinska, kde byla nálada přece jen uvolněnější.
Jednoduše proto, aby mohl trénovat. Jen to trochu přeháněl, protože už v květnu prý byl ve formě, se kterou by vyhrál Tour.
„Byl tak fit, že údaje, které v tréninku měl, odpovídaly těm, které měl teď při Tour. Řekl jsem mu, že musí zpomalit a minimálně týden na kolo nesednout. Naštěstí poslechl,“ směje se San Millan. „Tak snad bude poslouchat i dál.“
