Stanovení cílů, vůdcovství, zapojení komunity do tvorby učebních osnov jsou hlavní ambice projektu, který v roce 2009 založil bobista Steve Mesler, olympijský vítěz z Vancouveru. A při této snaze se program opírá o zvučná jména, momentálně například o krále světového trojskoku.
Že mi v Tokiu bude 39? Čas nehraje proti, mám šanci vyhrát, věří Gatlin |
„Sportovci sdílejí své příběhy z nejistých časů, kterými si prošli, a vysvětlují, jak musíme všichni pracovat a vytrvat, navzdory nepřízni osudu. Hlavní přitom je správné nastavení mysli,“ zdůrazňuje Taylor pro web worldathletics.
Současná situace, v níž se nemůže věnovat plnohodnotnému tréninku, pro něj přináší pozitivum alespoň v podobě času k osvětě. „Organizace je velmi blízká mému srdci a jsem velmi zapálený do pomáhání příštím generacím. Ačkoli mě nesledují přímo při tréninku, mohu používat sociální sítě nebo živé chaty ke sdílení pozitivity a naděje. V naději je velká síla. Zvládneme to a snad se z toho i poučíme,“ věří 29letý Američan.
Těžko v atletickém světě hledat více úspěchy ověnčeného učitele.
Čtyřnásobný mistr světa, slavil i loni v Dauhá, dvojnásobný olympijský vítěz, z Londýna a Ria.
Největším kandidátem na zlato by Taylor byl i letos v Tokiu, za normálních okolností by se nyní naplno soustředil a připravoval na útok na třetí titul olympijského šampiona v řadě. Jenže pandemie koronaviru donutila organizátory přesunout sportovní svátek v Japonsku na léto příštího roku.
„Program soutěží se stále mění a odsouvá a nikdo nemá tušení, kdy začne venkovní sezona. Vzhledem k této nejistotě se změnilo i plánování vrcholů a odpočinku. Ale denní úsilí a pozornost směrem k detailům zůstávají stále stejné,“ líčí americký atlet.
Tokio odložili, tak jsme lékaři. Když v boji s virem pomáhají i sportovci |
Omezení a úpravy zasáhly také jeho přípravu, kterou podstupuje v Jacksonville na Floridě. „Náš trénink se musel změnit,“ přiznává. „Mnoho sportovců užívalo univerzitní a veřejná zařízení, která jsou ale nyní uzavřena. Museli jsme najít kopce, pole, pláže, mosty a místa ke zvedání vah. Koronavirus nám dovolil být trochu více kreativnějšími, musíme zvládat nezbytný trénink, a přitom udržovat sami sebe i ostatní v bezpečí.“
Tímto stavem netrpí jen těla, ale především mysli. „Morálka tréninkových skupin je podkopaná. Každá skupina si říká, co asi přinese zítřek. Jaký zákaz přijde, nebo bude zrušen? Kdo v naší skupině může onemocnět a uvalit riziko na ostatní?“ zmiňuje Taylor scénáře honící se sportovcům hlavou.
Sám se nicméně snaží soustředit spíše na pozitiva a hledat v aktuální situaci nové příležitosti. Například šanci předávat naději ostatním.
