Poté, co střelba ve dvou předchozích startech nefungovala, vaše sebevědomí právě takový výkon na střelnici potřebovalo, že?
Rozhodně. Šel jsem do toho s tím, že se budu na střelbu maximálně koncentrovat. Podmínky byly na střelnici celkem dobré, ale i přesto se docela dost chybovalo. Ona ta trať byla šíleně těžká, nebyl tam metr, kde byste si odpočali. Museli jste být pořád ve střehu, abyste někde nespadli.
Francouzský den v Östersundu. Vytrvalostní závod opanoval Fourcade   |
To bylo ze záběrů vidět, jak hodně se sníh boří.
Strašně se bořil. A já se nevyhnul pádu. Z toho jsem byl v cíli děsně naštvanej.
Nespadl jste jen vlastní vinou. Co přesně se ve čtvrtém kole přihodilo?
Kanaďan, který jel přede mnou, spadl a zlomil lyži. V nejnižším místě sjezdu se pak škrábal z příkopu zpátky na trať a když položil svoji levou lyži na sníh, tak mu ujela. Já tudy zrovna projížděl a vyšlo to tak hloupě, že ta jeho ujíždějící lyže vjela pod moje lyže. To je jako byste najednou přejeli kus ledu. Nečekal jsem to a okamžitě jsem lehnul, nedalo se s tím nic dělat. Škoda. Nechal jsem tam dost času.
Tak čtvrt minuty?
No, co jsem koukal, stálo mě to čtyři nebo pět míst v pořadí. Pádem jsem ztratil tak 15 až 20 vteřin, navíc jsem byl potom rozhozený, vypadnul jsem z rytmu. Bohužel. Mrzelo mě to. Má běžecká forma ještě vůbec není na jásání, abych tam takhle zbytečně nechával ještě další vteřiny, na to nemám.
Nešlo zdaleka o jediný pád vytrvalostního závodu.
Jo, sám jsem asi tři další potkal. Němec Peiffer dokonce letěl přes plůtky (a poté vzdal). Bylo to vážně těžké, bořilo se to, hlavně ve sjezdech. Stoupání měli vysolená, ta byla celkem regulérní. Ale jak vypadaly zatáčky ve sjezdech, to si místní pořadatelé za rámeček nedají.
Pozitivem rozhodně ve vašem případě je střelecká bilance 0-1-0-0. Čím jste se uklidňoval, když vám o víkendu štafeta ani sprint vůbec nevyšly?
To byly takové dva zvláštní závody. V jednom jsem zkonil ležku, ve druhém stojku, to na klidu rozhodně nepřidá. Ale říkal jsem si: Těch závodů bude v sezoně ještě tolik, že nebudu ze dvou nepovedených dělat závěry. Vždyť já už zažil v biatlonu všechno možné. Ani ty dnešní podmínky na trati mi vloženě nevadily, většinu svých dobrých výsledků jsem v minulosti udělal právě v takových obtížných podmínkách. Prostě jsem se s tím chtěl poprat a maximálně se zkoncentrovat na střelbu.
Což se povedlo.
A já jsem rád. Poté, jak málo jsem stihl udělat v přípravě, nečekám od sebe, že hned všechno půjde. Bude to o tom, aby to vyšlo v den, kdy mi všechno sedne. Tentokrát je pro mě pozitivní, že jsem zvládl tu střelbu.
Cítíte, že po velmi rozkouskované přípravě, kdy jste opakovaně musel začínat znovu od nuly, se i běžecky pomalu posouváte nahoru?
Jsou tam světlé okamžiky, kdy se necítím, že bych na trati vyloženě umíral. Není to zatím nic extra dobrého. Jedu konstantní tempo, při němž moc nezrychluju ani nezpomaluju a které odpovídá tomu, že nemám moc natrénováno. Myslím, že závody v Östersundu mi pomohou, protože předtím jsem nestihl skoro žádný trénink v maximálním zatížení a tělo s ním neumí hned pracovat. Navíc mám teď čas si po takovém vytížení i orazit.
Letošní program zahajovacího kola poháru je oproti minulosti netradiční. Další tři dny budete čekat na start v mužské štafetě.
Normálně bych si řekl: Ty jo, takové dlouhé pauzy jsou nesmysl. Ale za dané situace jsem za ně rád. Už v Hochfilzenu nás pak čekají tři závody ve třech dnech, ta únava se dostaví. Proto mi teď nevadí, že si trochu orazím.
Těšíte se na mužskou štafetu? I proto, že benjamínek týmu Jakub Štvrtecký poprvé v kariéře a hned dvakrát bodoval a sprint se povedl i Adamu Václavíkovi?
Ve štafetách se může stát cokoliv. Když v nich jedete s předkem pole, najednou si říkáte: Vždyť ono to není tak hrozné. Ovšem musí nám to ve štafetě vyjít všem čtyřem, ani tři dobří nestačí, pokud nemáte rozdílové závodníky, jakými jsou Fourcade nebo Böové. Pokud to vyjde nám všem, můžeme bojovat o slušné umístění.
Co říkáte návratu Martina Fourcada na nejvyšší stupeň?
Rozhodně to zatraktivní souboj na špici. Vítězství mu dokázalo, že je pořád silný a že může s Nory soupeřit. Loni nebyl ani nejrychlejší ze svého týmu, tentokrát ano - a za sebou má navíc tři další francouzské vlčáky.
Společně se jim ve vytrvalostním závodě povedl nevídaný kousek, když obsadili čtyři první místa.
Francouzi jeli výborně - a měli i dobré lyže. Naopak u norského týmu jsem ještě na stadionu pozoroval, jak přetestovávali všechny své lyže, nejspíš vyhodnotili, že udělali nějakou chybu. Tři ze čtyř nejlepších Francouzů jsem potom potkal na trati a to, jak jezdili sjezdy, bylo až neskutečné. Jsou na tom samozřejmě výborně i fyzicky, ale v těch sjezdech se absolutně nebáli to pustit a tím získávali spoustu vteřin. Bude to velká bitva Norsko - Francie v této sezoně. Momentálně si myslím, že francouzský tým je jako celek silnější.
