Život po životě. Proč se tenisté obávají konce kariéry? A nač se těší?

Nastávající maminka Andrea Sestini Hlaváčková si o víkendu navlékla plesovou róbu. Radek Štěpánek obíhá obchodní schůzky a hltá uhrančivé úsměvy své maličké Stelly. Lucie Šafářová sní o vlastní kavárně a plánuje dobrodružné výpravy na Novém Zélandu (pochod s batohem) či v americkém Grand Canyonu (plavbu na raftu).

Najednou mají čas na činnosti, na něž dříve skoro ani nepomysleli. Jejich tenisová kariéra - téměř či úplně - dospěla k závěru. Učí se vést život po životě, po tom sportovním. V málokterém povolání je konec tak přelomový.

Když se vypne pračka

Přísně nalajnovaný kvap nebo takřka neustále vířící pračka, k níž kolotoč tréninků, přeletů a turnajů přirovnal Tomáš Berdych, se náhle zastaví. Zmizí adrenalin i tělesná námaha, ustane příboj radosti a zklamání, opadne pozornost médií a fanoušků. V denním programu čerstvých penzistů se mnohdy rozpíná až nesnesitelný klid.

Někteří „profíci“ dokonce aspoň dočasně tápou v nenadálé prázdnotě a hledají nový smysl bytí. „Hodně lidí má vítr, co budou dál dělat,“ přikyvuje Berdych. „Jakmile vypadnou z rutiny, hned musejí najít podobnou náplň. Já jsem ale zjistil, že nemám problém se zabavit a cokoliv si vymyslet.“

Na Australian Open tak mluvil o půlroční zdravotní dovolené, při níž okusil odlišný životní rytmus.

Tomáš a Ester Berdychovi na módní přehlídce

„Pořád jsem se hlídal a cvičil, protože jsem věděl, že se možná budu chtít vrátit. Ale jinak jsem si užíval toho, co se naskytlo. Bavily mě spontánní věci. Vyrazil jsem s klukama odpoledne na kola nebo na třídenní vyjížďku auty do Alp.“

Dále navštěvoval příbuzné, s manželkou cestovali. Putování po světě nespoutané termíny a povinnostmi najednou nabývá na nepoznané přitažlivosti. Třeba Karolínu Plíškovou láká strávit pár týdnů v New Yorku bez grandslamového stresu.

„Navštívila jsem spoustu zemí, ale teď bych je taky ráda poznala,“ řekla Lucie Šafářová na podzimní tiskovce, na níž oznámila, že se patrně objeví už jen na jedné poslední akci.

Koučka, kavárnice, reportérka

Barbora Strýcová

Není až tak složité zaměstnat se na pár týdnů a měsíců. Složitější je vykoumat dlouhodobější plán.

„Nejdřív se chci naučit žít bez tenisu, což pro mě nebude lehké,“ uvažuje Barbora Strýcová, jež ve dvaatřiceti dala vale reprezentaci a ani na WTA Tour už nestráví mnoho dalších sezon. „Zvyknu si a pak se rozhodnu.“

Radek Štěpánek

Říše žebříčků, volejů, fiftýnů a prohozů pro většinu svých absolventů navždy zůstane jakýmsi domácím prostředím. Radek Štěpánek (40) předloni svižně přestoupil z hráčské do trenérské branže a vedl srbského kamaráda Novaka Djokoviče.

Lucie Šafářová

Šafářová (32) by se ráda usadila s partnerem Tomášem Plekancem a časem si otevřela kavárnu. Zároveň už dostala nabídky pracovat jako agentka či manažerka a sama říká: „Tenis miluju, bude mi chybět. Naplňovalo by mě, kdybych někomu mohla předat zkušenosti. Snad bych uměla poradit.“

Karolína Plíšková

Pro stále ještě aktivní hráčku není úplně snadné představit si sebe samu v odlišné roli. Strýcová i Karolína Plíšková připouštějí, že by se v budoucnosti mohly ochomýtat kolem kurtů jako koučky nebo jako komentátorky.

„Možná bych mohla zkusit televizi,“ přemítá Plíšková, zuřivá divačka zejména mužských utkání. „Nějaké znalosti snad mít budu a mluvit se nebojím. Jen ze sebe nechci dělat moc velkého chytrolína.“

Andrea Sestini Hlaváčková s manželem Fabriziem

Andrea Sestini Hlaváčková (32) se nyní soustředí hlavně na rodičovské radosti a povinnosti. Už oznámila, že by dcerku nerada vláčela po turnajích, takže se její comeback na dvorce jeví jako nepříliš pravděpodobný.

Docela úspěšně si vyzkoušela moderování akcí a natáčení televizních pořadů...

„... což mě zajímá a baví. Přináší mi to něco podobného jako tenis: určitý adrenalin, stres, výzvu. A pořád jsem ve sportovní oblasti. Jednou bych chtěla zase jet na olympiádu - jako reportérka,“ prohlásila nedávno stříbrná medailistka z Londýna 2012.

Neteře jako antikoncepce

Strýcovou kromě práce spjaté s kurty láká móda, případně navrhování interiérů. „A chtěla bych mít i rodinu!“ tvrdí vesele.

Na vztahy a rozmnožování při kočování po podnicích WTA a ATP není dost času. Strýcová, Šafářová, ale i Petra Kvitová leckdy účinkují jako oblíbené tetičky. „Neteře na mě působí jako antikoncepce,“ vykládá rozpustile Strýcová. „Naštěstí je můžu vrátit. Mám dny, kdy se na mateřství těším. A jindy si zase říkám: Já nechci mít dítě!“

Radek Štěpánek, Nicole Vaidišová a dcera Stella

Plíšková v hlavě nosí základní plán: nejméně do třicítky kariéra, pak rozšiřování famílie. „S Michalem (manželem Hrdličkou) chceme velkou rodinu, občas se o tom bavíme.“

Ani Berdych se nehodlá stát otcem dřív, než rakety nadobro zavře do komory. Ostatně i jeho daviscupový parťák Štěpánek si s chotí Nicole pořídili rozkošnou Stellu až coby sportovní důchodci. A když před rokem krachlo angažmá u Djokoviče, český showman si pochvaloval, že aspoň může být s Nicole - a později též s dcerou: „Nechtěl jsem být táta po Skypu.“

V současnosti proto odmítá žádosti o koučování. Věnuje se podnikání, pracuje na životopisné knize... „Ale když se na mě ráno malá usměje, pokaždé jsem zní naprosto vedle. To je pro mě úplně nejvíc.“

Berdych: Ne každý vyhraje jackpot

Nicoty po skončení kariéry se Tomáš Berdych (33) nebojí. Při loňském kurýrování porouchaného těla si ověřil, že může spokojeně a pestře žít i bez tenisu.

Už plánujete, co si počnete, až definitivně skončíte?
Zatím o tom ještě nepřemýšlím. Kdybych chtěl dělat nějaký byznys, tak ho nevymyslím teď, když ještě hraju. A nepočítám, že bych rovnou přestoupil k jiné práci v tenisu. Nepohrnu se třeba jako kouč rovnou zpátky do kolotoče turnajů a cestování.

Takže si spíš uděláte delší prázdniny?
Budu asi trošku sobec. Budu se věnovat sám sobě, rodině a blízkým. Za všechna ta dlouhá léta se mnou museli leccos vytrpět, za což si zaslouží dostat také nějaký můj čas nazpět. Není kam spěchat.

Nehrozí vám finanční tíseň. Využijete výhody, že si proto můžete všechno v klidu rozmyslet?
Přesně tak. Tenisu jsem hodně obětoval a vytvořil jsem si tuhle pozici. Jsou lidé, kteří bez něj nevydrží a hned třeba začnou objíždět veteránské turnaje. K nim já ale nepatřím.

V lednu jste na tiskovce v Dauhá mluvil o drsném drilování dětí. Přistupoval byste k jejich přípravě jinak?
Já zase nemám nějaký obrovský přehled. Spíš jde o můj pocit a představy, které srovnávám s dobou, kdy jsem sám začínal. Vím, že dneska caparti sotva chodí a už hrají turnaje, což mi připadá zvláštní. Stejně jako pětihodinové tréninky v žácích. Vždyť já občas vidím malinké holčičky, jak jsou denně na kurtu a tráví na něm pomalu víc času než já. Tak se ptám: Opravdu je to zapotřebí? Co ta holka bude dělat v šestnácti sedmnácti? Vždyť už bude totálně uvařená a z dětství nebude mít vůbec nic.

Bavíte se s manželkou o založení vlastní rodiny?
Na děti se těším, ale debaty o nich určitě nemáme na denním pořádku. Naše výhoda spočívá v tom, že Ester je pořád ještě dost mladá. Ani já bych nechtěl kloubit rodinu s kariérou. Tenis je strašně náročný, provází ho hodně odříkání, takže si vůbec nedovedu představit cestování po turnajích s dětmi. Kdybych se měl stát tátou, musel bych se rozhodnout, jestli dám přednost jednomu, nebo druhému. Zatím nám současný stav vyhovuje dokonale.

Vaše choť je modelka, také hrála tenis. Představujete si už, k čemu budete své potomky směrovat?
Myslím, že tenis pro ně nebude číslo jedna. Ke sportu je samozřejmě povedeme, dokáže totiž otevřít spoustu dveří a příležitostí v životě. Ještě přesně nevím, budeme to hodně zvažovat. Ale tenis by pro mé dítě byl strašně náročný, protože by neustále čelilo obrovskému srovnání s tátou.

Ano, Petr Korda se proto raději odstěhoval na Floridu. A Dominik Hašek ze stejného důvodu nenechal svého syna v hokeji chytat. Jenže co když malého Berdycha bude pinkání bavit?
Obávám se, že by pro něj ta situace mohla být vyloženě ubíjející. Jakýkoliv jiný sport pro něj bude lepší. Pomůžu mu díky svým zkušenostem. A rád bych mu dopřál to, co jsem sám nezažil.

Co například?
Třeba pořádné studium. Sám jsem měl obrovské štěstí, se svou kariérou jsem vyhrál jackpot, což se každému nepodaří. Necháme to otevřené. Uvidíme, co děti bude bavit, pro co se nadchnou, nač budou mít talent. Zůstaneme ostražití a pak jejich vývoji dáme nějaké mantinely.