Tehdy Jakub Vadlejch a Petr Frydrych slavili stříbro a bronz, coby pobočníci zlatého Němce Johannese Vettera.
Tehdy kouč Jan Železný vykládal „to byl ale neskutečný závod“ a psycholožka Zdeňka Sládečková se rozplakala dojetím.
Tentokrát zůstal Petr Frydrych po svém třetím hodu, letícím jen na 70 metrů, stát u odhozové čáry v hlubokém předklonu, hledící do země, snad tam hledající své loňské procitnutí.
Ve finále skončil poslední.
Petr Frydrych ve finále oštěpařů na ME v Berlíně.
„Ale už průběh sezony měl špatný. Tady se vymáčknul v kvalifikaci, postoupil do finále, kde už to bylo špatné. Ale i tak si toho vážím, protože bojoval,“ cenil si přesto Železný.
Jakub Vadlejch zahájil hodem na 80,64, chvíli držel třetí příčku, jenže pak házel méně a méně, úmyslně přešlapoval.
Rudolf Černý, trenér oštěpařek Špotákové a Ogrodníkové, před závodem říkal: „Kuba hodí tak daleko, kam ho dnes pustí zdraví. Může to být na 90 metrů nebo na 85, nikdo neví.“
Nebylo to ani na těch 85.
Rady jako od Spielberga
V modrých kraťasech a červeném reprezentačním tričku seděl legendární kouč Jan Železný v první řadě mezi diváky a ledabyle se opíral ohrazení.
Občas upil z malé lahve s vodou, na mobilu nervózně sledoval průběžné výsledky, které často neukazovala ani velkoplošná obrazovka na stadionu. Už po rozcvičce německých soků varoval: „Chytili se, budou dobrý.“
Měl naprostou pravdu.
Jak by taky ne, vždyť je trojnásobným olympijským šampionem, trojnásobným mistrem světa, nepřekonatelným světovým rekordmanem.
Prostě pánem Bohem mezi oštěpaři.
Dostávat od něj rady, to je, jako kdyby vás filmovému řemeslu učil Steven Spielberg. Ani ty však Vadlejchovi ve čtvrtek nepomohly.
Osmé místo, to je realita měsíc poté, co Vadlejch vyhlásil poplach a začal s horečnou léčbou naštípnutého obratle.
Závod s časem prohrál.
„Opravdu to nešlo, ať jsem zkoušel cokoliv,“ líčil oštěpař. „Hrůza. Dva týdny jsem nesměl dělat totálně nic, z těla zmizela spínavost i síla a tady to nenaskočilo zpátky.“
Po jeho prvním pokusu ještě Železný spokojeně pokýval hlavou. Bohužel to bylo naposledy, co toho večera něco podobného udělal.
Po každé další nepovedené sérii na sebe vzal Vadlejch kraťasy a mikinu a šel si pro radu ke kouči.
„Posuň to dál, máš ruku vypadlou trochu dolů. Zkus do toho jít vabank,“ radil Železný. Bylo mu jasné, že po měsíčním výpadku kvůli zranění zad nebude Vadlejch v každém pokusu atakovat 85metrovou hranici. „Ale jeden pokus trefit může,“ doufal.
Bohužel marně. Když se Vadlejch chystal na ten poslední, musel hod odložit kvůli finále steeplařek.
Jan Železný
„V tu chvíli věříte v zázrak a oni ho zastaví na dvě kola. To není náhoda, stalo se to i Tomáši Staňkovi během kvalifikace,“ rozčiloval se trenér.
Z publika se svého svěřence snažila nahecovat také psycholožka Zdeňka Sládečková. „Kubo pooojď, bojuj, jedeeem,“ volala na něj přes tleskající a bzučící dav.
Pokus poslední naděje následně doletěl jen pod čáru označující 80 metrů. Vadlejch si dal ruce v bok, usedl na rozběžišti na bobek.
„Mrzí mě to, protože ta bronzová medaile nebyla moc vysoko. Ale tohle mu pomůže,“ hledal Železný pozitiva. „Je mi jedno, co budou lidé říkat, ale on se vytrápil se zdravotním problémem a zabojoval. To jsou charakterové vlastnosti šampiona.“
Vadlejch i v Berlíně bojoval, bezesporu. „Ale nenašel jsem recept. Měl jsem v sobě cosi mezi bezmocí a vírou, že se to ještě zlomí. Skoro celou sezonu to bylo parádní a teď jsem ji totálně zkazil.“
Ne, tohle nebyl český den.
Zato byl opět německý. Oproti Londýnu dokonce tuplovaně.
„Olympijský stadione, řeknu jen jedno slovo: OŠTĚP,“ zaburácel hlasatel, když vše začínalo. Přes ochozy, zaplněné 40 tisíci diváků, se převalila mohutná vlna nadšení.
„Jak dlouhé hody chcete dnes vidět?“ křičel dál hlasatel. „50 metrů? 60? 70? 80? Nebo 90?“ Jak čísla narůstala, stupňoval se i křik tribun.
Fanoušci mistra světa Johannese Vettera hned vyvěsili na speciálních tabulkách své přání: 94,44.
Jenže Vetter se pánem tohoto večera nestal.
„Byl ve formě, ale úplně selhal. V jeho kůži bych byl naštvaný, protože měl na velký výkon. Mohl vyhrát a nemá medaili,“ hodnotil Železný.
„Andi, nech ho letět!“ vyzýval mezitím jiný transparent olympijského šampiona Andrease Röhlera. A Röhler fanoušky poslechl. Ve čtvrté sérii to přišlo: 89,47. Hned jak oštěp odhodil, zvedl triumfálně ruce nad hlavu. Věděl: Tohle je hod, na který jsem čekal.
Mistr Evropy v hodu oštěpem Thomas Röhler.
„Přitom tady dneska nemusel vůbec běhat,“ připomněl Železný Röhlerovo trápení v kvalifikaci, kdy mu podklouzávala tretra a zachraňoval se až třetím pokusem.
A že v červnu v Ostravě prohrál na Zlaté tretře s Vadlejchem? To byla jen malá zastávka na cestě k velké berlínské slávě.
Německý mistr Andreas Hoffmann mu kryl výkonem 87,60 ze stříbrné pozice záda, jen bronzový Estonec Magnus Kirt rozrazil trojblok domácích oštěpařů.
„86 metrů by mi stačilo na bronz. Co k tomu říct?“ smutnil Vadlejch.
Třeba: tak snad za rok, na světovém šampionátu v Kataru.
