Český judista přitom vtrhl do pro něj nové kategorie nad 100 kilogramů ve velkém stylu - vyhrál dva turnaje, na dalším skončil druhý a bronz získal na mistrovství Evropy. Jeho sportovnímu roku přesto něco scházelo.
To něco se dá vyjádřit číslem pět.
Na tolik měsíců Krpálka v sezoně vyřadily přetrhané vazy v kotníku. Přišel proto o největší turnaj roku - mistrovství světa. A tím také o jakoukoliv šanci stát se podruhé českým Sportovcem roku.
Hned na prvním turnaji v únoru v Düsseldorfu ukázal, že i v nejvyšší judistické kategorii bude nebezpečný. Byť na stupně vítězů nedosáhl - skončil pátý - poradil si na tatami třeba s druhým mužem světa, 170kilogramovým kolosem Danielem Nateaem.
O dva měsíce později už poprvé slavil.
V turecké Antalyi byl na podniku Grand Prix k neporažení a posouval se žebříčkem vzhůru. Následovalo mistrovství Evropy a první medaile v nové kategorii - bronzová a v červnu další vítězství v čínském Chu-che-chao-tche.
Byl v perfektní formě, kterou chtěl prodat na turnaji roku, tedy na mistrovství světa.
Jenže přišla pohroma. Osmnáct dní před startem si při tréninku přetrhnul vazy v kotníku. „Hned při prvním tréninku jsem došlapoval na nohu, kterou mi zrovna soupeř podmetal, takže se mi vymkla. Hodně mě mrzí, že to přišlo takhle na konci náročné přípravy, ale to se prostě stává,“ hodnotil tehdy.
Za necelé tři týdny už se nestihl dát dohromady.
„Každý den jsem byl u profesora Koláře na rehabilitace, elektroléčby, injekce,“ popisoval. Přesto to nestačilo. Krpálek na největší judistické akci roku chyběl.
V kondici na mě nemáte!
V závodech se pak neukázal dlouhých pět měsíců, než přišel stříbrný návrat.
Na cestě do finále Grand Slamu v Tokiu musel zdolat dva Japonce. Přitom Japonsko na domácím turnaji v Tokiu posbíralo 32 medailí, o to je Krpálkův úspěch cennější.
Na toho posledního už nestačil.
„Ale i přesto to pro mě byl velmi úspěšný rok v nové kategorii,“ říká sedmadvacetiletý judista. „Je to úplně něco jiného. Často jde v prvé řadě o sílu, ale zase v kondici bych měl mít proti 170kilovým pořízkům navrch já. Ta změna se mi líbí, mám tak novou motivaci - získávat medaile i v nejtěžší judistické kategorii.“
Z nuly na šesté místo
Není to jediné novum v životě Krpálka. Už se třeba nemusí ani omezovat v jídle. Zatímco dřív hubnul do potřebné stovky třeba čtyři dny před závodem, teď svou skutečnou váhu zjistí pomalu až na turnaji.
„Nemusím se hlídat, abych toho nesnědl moc, nebo naopak málo. Jaký mám hlad, tolik toho sním,“ směje se český hromotluk.
Když do sezony vstupoval, neměl u svého jména v žebříčku žádný bod. Nyní je v nejtěžší kategorii šestý na světě. „Čekal jsem, že to bude hodně náročné. Ale měl jsem výhodu, že jsem přišel do prostředí, ve kterém mě soupeři neznali. Často nevěděli, jak na mě reagovat,“ vysvětluje.
Tu výhodu v následující sezoně ztratí. V sezoně, ve které už v květnu začíná olympijská kvalifikace směrem k Tokiu.
A tam chce Krpálek svou kariéru pozlatit podruhé.
