Výtečný talent, díky ladnému bekhendu roky častovaný jako dětská verze Federera. Také bonviván střídající slavné partnerky. Jeden z nejznámějších sportovců Bulharska. A k tomu všemu nyní i velký šampion.
Poté, co ve finále přetlačil Davida Goffina z Belgie 7:5, 4:6, 6:3, mu patřilo jedno z nejkrásnějších tenisových jevišť - londýnská O2 arena, již podeváté dějiště závěrečné akce sezony pro osmičku vyvolených.
Triumf šestadvacetiletého Bulhara je největší senzací od roku 2009, kdy Turnaj mistrů vyhrál Rus Davyděnko. Od té doby vládli jen Federer (2x), Novak Djokovič (4x) a loni Andy Murray.
Dimitrov uzavírá sezonu jako světová trojka. Toto není znevažování jeho tažení, nýbrž konstatování faktu: v Londýně se jindy tolik obrněné tenisové brány otevřely. Djokovič, Murray i Stan Wawrinka kvůli zdraví mířili předčasně na dovolenou, světová jednička Rafael Nadal se odhlásil po prvním duelu skupiny.
A Dimitrov toho využil a vtrhl mezi vyvolené - všechna čest.
Je to letos už jeho čtvrtý titul, jasně největší úspěch kariéry.
Vyhrál i „tisícovkovou“ akci v Cincinnati, ale jako by jej vstříc životnímu roku nasměroval již úvod, když slavil v Brisbane. Popisoval, jak tam před tlakem utíkal do herny k simulátorům a bavil se třeba na motokárách.
Později, když už štrádoval mezi nejlepší, líčil: „Nikdy mě tolik nebavilo vítězit - a zároveň mě nikdy tolik neštvaly porážky.“
K ohromnému nadání v něm vzplála ctižádostivost. S celoroční bilancí 49-19 konečně zamířil vstříc konzistenci, v Londýně vyhrál všech pět duelů. „Nejlepší je být sám sebou, nejít v ničích stopách,“ uvedl o srovnání se švýcarskou legendou.
Senzační vítěz? To jistě ano.
Ale zároveň vítěz zasloužený.
