„Člověk má respekt ze soupeřek, ale nemůže být zas takový, aby se bál závodit. A já mám třeba na rozdíl od loňska mnohem lépe nastavenou hlavu. Daleko víc jsem si věřila,“ nechala se slyšet jedenatřicetiletá reprezentantka.
Jarmila MachačováČeská reprezentantka v cyklistice se narodila 9. ledna 1986 v Havlíčkově Brodě a žije ve Světlé nad Sázavou. Věnuje se dráhové i silniční cyklistice: její oblíbenou disciplínou je bodovací závod. V něm získala titul mistryně světa (2013 v běloruském Minsku) a druhé místo na světovém šampionátu (2011 v nizozemském Apeldoornu). V letošním roce v této disciplíně vyhrála také celkové hodnocení Světového poháru. |
Znamená to, že jste se kromě klasické fyzické přípravy zaměřila například i na jakýsi mentální trénink?
Ano, snažila jsem se tentokrát zapracovat i na psychice, protože jsem s ní měla trochu problémy. A myslím, že teď už by to snad mělo být v pořádku.
Co konkrétně taková příprava zahrnuje? Patří k ní například i terapie s psychologem?
Jo, psycholog je dobré řešení. Nebo se člověk některé věci dočte v knížkách. A taky je fajn mít kolem sebe lidi, kteří vědí, jak na tom jste, a uklidní vás, když vidí, že jste nervózní a tolik si nevěříte.
Předpokládám, že k pohodě přispívá i domácí prostředí. Kdy naposledy jste se podívala do Světlé nad Sázavou?
Právě před říjnovou cestou do Berlína. Sice jenom na dva dny, ale bylo to moc fajn. Ráda jezdím domů. Skvělým odreagováním a relaxem pro mě teď bylo hrabání listí a ještě i další práce na zahrádce.
Jednu dobu jste řešila také celkem vleklé zdravotní problémy, které souvisely s nedostatkem železa v těle. I po téhle stránce už je všechno v pořádku?
Přesně tak. Žádné podobné problémy jako tehdy už nemám, takže si myslím, že jsem zdravá.
Myslíte? To znamená, že u lékaře jste v poslední době nebyla?
Vím, že bych si asi měla dojít na krev, ale nestíhala jsem. (usmívá se) Každopádně žádnou únavu necítím, takže věřím, že je všechno v pořádku.
Dobře, pojďme zpátky k závodům. Po evropském šampionátu v Berlíně jste uplynulý víkend strávila na Světovém poháru v polském Pruszkówu. Bylo osmé místo v omniu to, co jste od úvodního dílu očekávala?
Tak napůl, protože něco se povedlo a něco zase ne. Se zmiňovaným výsledkem v omniu jsem spokojená byla, protože takhle dobře jsem v něm ještě nejela, jenže bodovačku jsem pokazila.
To znamená, že obhajoba loňského prvenství ve Světovém poháru právě v bodovacím závodu u žse v letošní sezoně nepovede?
Je to tak. Jelikož jsem v Polsku skončila bez bodu, nemám už šanci svoji pozici vylepšit. Bodovací závod je totiž součástí pouze dvou dílů Světového poháru.
Nadcházející víkend strávíte na dalších závodech v Manchesteru. Dá se říct, že je tahle destinace vaše oblíbená?
Ano, tuhle dráhu mám opravdu moc ráda. Hala už je sice dost stará, ale zase hodně rychlá, proto patří mezi moje oblíbené.
Jen se v té rychlosti nesmí upadnout. To si pak asi člověk z nohou a zad tahá jednu třísku za druhou. Mám pravdu?
(usmívá se) Já měla pádů celkem dost, ale musím zaťukat, že nic vážného se mi při nich nestalo. Každopádně je fakt, že bezpečný sport to zrovna moc není. Brzda v něm holt občas chybí.
Cyklistika celkově patří mezi poměrně populární sporty, ovšem konkrétně dráhová cyklistika je u nás spíš jakousi popelkou. Vidíte to stejně?
Ano, ale to se opravdu týká jen Česka. Ve světě je dráhová cyklistika populární dost. U nás je to asi dané tím, že nemáme pořádný velodrom, kde by se daly pořádat velké světové závody. I když teď už je to v tomhle směru díky Brnu a Prostějovu taky mnohem lepší. Jinak ale máte pravdu, mediálně moc populární sport nejsme.
Konkrétně vy máte rok rozdělený tak, že v létě jezdíte silniční závody a v zimě potom trávíte čas na dráze...
A obě disciplíny mám moc ráda. Musím říct, že třeba letos se mi celkem dařilo právě i na silnici. I příští rok bychom měli jezdit lepší závody, což pro mě znamená lepší přípravu na zimu.
Vraťme se ještě na chvilku do Anglie, kde se chystáte na další závody v dráhové cyklistice. Máte čas si Manchester aspoň trochu projít?
Po závodech ano, ale já to moc nevyužívám. Když jsem byla mladší, tak ano, ale teď se přiznám, že se mi nikam nechce.
