Sezona snů. Raketový vzestup ze 422. místa na současné šestašedesáté. První titul z WTA Tour. Premiéra ve Fed Cupu.
V červenci však osmnáctiletou Vondroušovou zabrzdilo poranění zad. Nezabíraly injekce ani prášky. Nepředstavila se ani na jedné zastávce na zámořské betonové šňůře. Na US Open se proto dostavila bez svého kouče Jiřího Hřebce.
„Až minulý čtvrtek jsem začala hrát. Nevěděla jsem, co od sebe mám čekat. Šla jsem na kurt s tím, že nemám co ztratit a nechci dostat velký výprask,“ vyprávěla po srdcedrásající porážce od dvojnásobné grandslamové šampionky Svetlany Kuzněcovové 6:4, 4:6, 6:7.
Od stavu 4:4 ve třetí sadě se jí na loni dokončeném Grandstandu zakusovaly do svalů křeče. „Při dopadu po podání do nohy, pak i do ruky a do stehna, bolest se šířila do celého těla,“ líčila. „Byla jsem ráda, že vůbec stojím.“
Přesto vydřela vedení 5:4 a při podání o čtrnáct let starší ruské veteránky si vysloužila tři mečboly. Při prostředním z nich trefila Kuzněcovová druhým servisem lajnu, až publikum užasle zahučelo. Pár centimetrů dělilo favoritku od vyřazení.
„Bylo to úplně natěsno. Tam jsem byla nejblíž postupu,“ vybavila si Vondroušová.
V kritických chvílích jí hlavou letělo: „Ať to zkazí. Ať to zkazí!!!“ Jenže Kuzněcovová, ač se ani ona zdaleka necítila optimálně, se rvala udatně, jak se na příslušnici jejího národa sluší.
„Nejdůležitější míče zahrála dobře. Je vidět, že právě proto je fakt dobrá. Když potřebuje, tak se ve výměně udrží,“ poznala Vondroušová.
Ani po promarněných šancích se v odpoledním žáru nevzdala. Až v tie-breaku ji sokyně zdolala.
„Hodně mě to mrzelo, v šatně jsem si pobrečela,“ řekla Vondroušová s ještě zarudlýma očima. „Ale těší mě, že jsem s hráčkou Top 10 ní vybojovala vyrovnanou bitvu. Postupně si uvědomuju, že můžu hrát úplně s kýmkoli.“
Tohle zjištění může být pro její kariéru nesmírně cenné.
