Psal se červen 2012 a házenkáři německého Kielu zakončili rok, pro nějž je spojení „sezona snů“ ještě skromné - dobyli Ligu mistrů, Německý pohár a v bundeslize, nejtěžší národní soutěži planety, vyhráli všech 34 zápasů ročníku. „Je to grandiózní. Nepopsatelné,“ říkal tehdy kouč Alfred Gislason.
Házená nezná moc uznávanějších postav než tohoto Islanďana hřmotné figury. Kdysi výborný hráč, nyní ještě lepší trenér. Filip Jícha pod ním triumfoval dvakrát v Lize mistrů a šestkrát v bundeslize - a u Gislasona platil za velmi vítaného hosta.
„Byl u mě doma často, vždyť byl kapitánem a měl vůdčí roli. O házené jsme debatovali mnohokrát,“ líčí trenérská persona v rozhovoru pro MF DNES, který vznikl při červnové akci Hvězdy pro legendy, jež do Prahy přitáhla největší osobnosti světové házené.
Když Jícha před dvěma lety Kiel nečekaně opustil a „vytrucoval“ si odchod do Barcelony, vír emocí pohltil i Gislasona. Ale nyní už se zase objímají a baví jako dobří přátelé. Jako lidé spojení zlatým poutem velkých triumfů.
Povězte, existuje vlastně ve vztahu kouč-svěřenec přátelství?
Určitě to jde. Věděl jsem, že Filip není jen fantastický hráč, ale i velmi dobrý člověk. Každý trenér potřebuje někoho, kdo může být nejen vaší prodlouženou rukou, ale také vám naplno řekne své názory. A on se nebojí, je v diskusích hodně upřímný. Ohledně všeho.
Není někdy upřímný až moc?
Ne, tohle pro mě není komplikace. Já jsem taky takový. Práce s ním byla opravdu dobrá.
Když před dvěma lety Kiel opustil, patřil jste mezi jeho kritiky, jeho rozhodnutí vám totiž poničilo plány. Čas vše uhladil?
Byla to pak opravdu těžká sezona - pro klub i pro mě. Navíc jsem to cítil jako hodně smutný moment. Jak jsem řekl, Filip pro mě nebyl důležitý jen jako házenkář, ale i jako charakter. On se stal prototypem naší házenkářské filozofie v Kielu a tenhle přístup uměl skvěle předávat mladším. V tom mi hodně pomáhal.
Ale Jícha zároveň od té doby opakuje: Pokud bych zůstal, už házenou nehraju. Zátěže bylo moc. A jeho tělo se dodnes kurýruje.
Filip má pravdu. Když odešel, někdo byl naštvaný, jiný zklamaný, další smutný. Ale musíte si uvědomit, že jeho vleklé problémy s kolenem přece nezačaly v Barceloně. Filip je taková povaha, že v našich posledních dvou titulových sezonách (2014, 2015) odehrál pokaždé minimálně dva závěrečné měsíce se zraněními. Proto, že chtěl za každou cenu vyhrát! Takový vítězný přístup potřebuje každé mužstvo.
V čem pro vás jako pro kouče spočívala Jíchova výjimečnost?
V posledních letech patřil k nejkomplexnějším hráčům na světě. Když jsem přišel (Jícha byl v Kielu o rok déle), viděl jsem, že je typem lídra. Skvělý v defenzivě i v ofenzivě: útočí, brání, střílí, každého kolem sebe činí lepším. Do toho je takticky mimořádně inteligentní; Filip zvládá opravdu všechno. Bylo privilegiem s ním pracovat.
A zapadl do týmu, s nímž jste se dotkl dokonalosti. Neprohrát v tak těžké lize jediný zápas sezony, to nikdo jiný dosud nedokázal. Jak jste to zvládli vy?
Měli jsme samozřejmě výtečný tým, hráče dobré vlastně ve všem. Ale měli mimořádnou ambici se neustále zlepšovat. Nebyli to už úplní mladíci, téměř nic je nepřekvapilo. Cítil jste z nich soutěživost a taky to byl tým, co trénoval extrémně dobře a tvrdě. Spoustu zápasů jsme zvládli díky tomu, že jsme byli schopní nikdy neubrat z tempa. I když jsme třeba nezačali dobře, cítili jsme, že pokud vydržíme, budeme stejně slavit. A vyhrávali jsme. Tohle bylo něco mimořádného.
Jenže z Německa od těch dob nezmizel jen Jícha. Vy patříte mezi hlavní kritiky kalendáře, který házenkářské špičky dusí, leč vše vypadá jako začarovaný kruh: více zápasů, více přenosů, více peněz... Věříte v lepší časy?
Bohužel si nemyslím, že se to změní. Proto jsme se v Kielu před dvěma lety rozhodli hodně zariskovat a přivést spoustu mladíků. Byla to těžká volba, vyslechl jsem si hodně kritiky za to, že najednou nejsme tak vysoko - ale teď vidím, že šlo o správné rozhodnutí. V bundeslize potřebujete širší kádr než u velkoklubů z jiných zemí, co se můžou soustředit jen na Ligu mistrů. Aspoň dvacet hráčů.
Můžete ještě někdy zažít to, co Jícha a spol. zvládli před pěti lety?
Věřím tomu. Tým má velký potenciál, je v něm hodně nadaných hráčů. Ne každý z nich bude jako Jícha, ale máme slušnou šanci dostat se společně na vrchol; možná se i přiblížit zmíněnému. K tomu potřebujete i třeba štěstí na zranění a taky schopnost udržet tým pohromadě.
Házenkář Filip Jícha z Kielu se snaží prosadit v semifinále Ligy mistrů proti Hamburku.
Což je těžké, když z Kielu i obecně z Německa hráči mizí za více penězi a menší zátěží...
Jsou tu možnosti, co házená dřív neznala. PSG má peníze od Katařanů, Veszprém podporu od maďarské vlády. Proto je to v dnešní době ohromně drahé: pokud chci někoho, kdo umí všechno, tak jako před lety Filip, je i pro nás velmi složité s takovými kluby finančně závodit.
Ve špičkové házené se pohybujete od 80. let minulého století. Když sleduju současné atlety, siláky i techniky v jednom, napadá mě: Mají se ještě kam posouvat?
Pokud se díváme na dvacet let staré záběry a srovnáváme je se současností, je to jiný sport. Opravdu. Všichni jsou vyšší, rychlejší, lepší v každé činnosti. Možná může nastat jemný pokrok v některých oblastech, ale já spíš čekám návrat ke komplexnosti. Nyní se hodně střídají útoční a obranní specialisté a já se snažím o to, abych takto nemusel střídat vůbec. Pak můžete neustále hrát v nejvyšším tempu - tak, jak jsme to zvládali s Kielem před lety.
A soupeři vás vůbec nestíhali.
Často jsem po první čtvrthodině vyměnil všechny tři spojky a pivota - a i druhou čtvrthodinu jsme do toho prostě dál šlapali naplno. Výhodou takového systému navíc je, že jím snižujete zátěž na polovinu, takže máte i při dvou zápasech týdně šanci, že umenšíte počet zranění. Bylo to ideální.
