Původně měla startovat už v úterý. Kvůli sněhové vánici se však start odložil. Ledecká nemluvila, soustředila se sama na sebe. Jako by se jedenadvacetiletá Češka opět převtělila do role robota, toho ostatně připomíná její kombinéza se zkratkou STR.
Umělecký „pseudonym“ české snowboardistky měli na zádech rovněž šťastní rodiče - maminka Zuzana i otec Janek. Celý tým Ledeckou podporoval a na stupních vítězů po usměvavé Ledecké házel koule.
„Co mi říkala maminka? To je tajné, máme taková hesla, to jsou spoustěče. Jsem takový robot a když se řekne heslo, tak se nastartuju,“ vtipkovala šťastná Ledecká při rozhovoru s českými novináři, než ji zase odvolávali pryč.
Vypila litr vodyJak to viděl fyzioterapeut „Ester jsme drželi ve stínu, chladili jsme lyžáky a dělali jsme co jsme mohli, aby měla co nejlepší podmínky. To dělaly všechny týmy, ale nám se to povedlo trochu lépe,“ pochválil fyzioterapeut Jakub Marek přípravu realizačního týmu. Kvůli velkému vedru se musela zavodňovat. „Během vyřazovacích jízd vypila litr vody.“ |
Vážně?
Ano, já jsem robot, to nevidíte? (smích) Ne, ani nevím, co si říkáme, něco, co nás napadne.
V cíli jste však vypadala malinko zklamaně, že jste neobhájila zlato z minulého šampionátu, ale asi nejste, že?
Ne, rozhodně ne. Od začátku to byl těžký závod, měli jsme jiné podmínky, než míváme na Světovém poháru, takže to bylo takové zvláštní organizačně. Neměli jsme před finále možnost prohlídky, to jsem moc nečekala. Ale jsem ráda, že se ten závod uskutečnil v těch podmínkách a mám radost z výsledku. Je to super.
Byl sníh na kopci po oblevě hodně měkký?
Bylo to měkké, trošku trať nasolili, pod tím led byl, to bylo v pohodě. Možná to bylo trochu hůř upravené, než to máme na závodech Světového poháru, ale zase tolik se to nelišilo. Spíš ta obecná organizace tady malinko pokulhávala.
Co přesně myslíte?
Jak měli postavený závod, jak informace přicházely na poslední chvíli. Nejdřív jsme mysleli, že prohlídka bude, pak nás tam nechali sedět čtyřicet minut, než se odstartovalo finále. Je to zvláštní. Já vždycky organizaci chválím, protože to musí být těžké udělat takový závod zorganizovat, disciplín je tu strašně moc, tak to není jednoduché.
Zažila jste vůbec někdy tak krátkou pauzu?
Asi ne. Teď v Kayseri (minulá zastávka Světového poháru) jsme měli krátkou pauzu, ale po jedné jízdě nás poslali domů, protože to počasí opravdu neodpovídalo podmínkám, ve kterých se dá jezdit. Tady to bylo unikátní v tom, že jsme neměli čas si trochu oddychnout. Mně to ani nevadilo. Byla jsem ráda, že jsme jeli hned nahoru a začali jsme závodit.
Poznamenaly vás úterní problémy s počasím?
To ne, všichni to měli stejné. Všichni jsme tu byli mokří a čekali, pak jsme mokří čekali i dole. Myslím, že tohle asi poznamenalo nás všechny a neměla jsem hendikep oproti ostatním.
Jak se těšíte na obří slalom, který je olympijskou disciplínou a sedí vám víc?
Strašně moc! Je to pěkný kopec a doufám, že si to užiju, že mě to bude bavit jako ve středu a že si zajedu co nejvíc pěkných jízd.
Máte zase medailové ambice, že?
(smích) Znáte mě, říkám, že každý den je jiný, každý se jinak vyspí, nic není jisté, budu bojovat a uvidíme, jestli to bude stačit to moje ježdění.
V které fázi trati jste ztratila na Rakušanku Ulbingovou?
Celou dobu jsem si vybírala červený slalom, protože jsme po kvalifikaci usoudili, že byl možná trochu rychlejší, takže teď mě přesunula do modrého, který jsem neměla tak najetý. Ale zajela perfektní jízdu, musím jí složit poklonu, jela výborně celý den, zaslouží si to.
Cítila jste šanci i v modré dráze, kde hodně soupeřek popadalo?
Určitě, protože přede mnou vyhráli dvě v modré, co jsem slyšela, takže jsem věděla, že šance je vždycky, i kdyby všichni prohrávali v modré, tak jsem si říkala, že budu mít šanci. Rozhodně jsem to nevzdávala a chtěla jsem bojovat až do konce.
V čem ta modrá dráha byla jiná?
Dají se postavit slalomy stejně, ale vždycky je to jinak vyjeté. Tam byly trochu jinak postavené ty seky a koryta. I kdyby se pořadatelé snažili sebevíc, tak dvě tratě nebudou nikdy stejné.
Při volném dni jste říkala, že vás navnadí na závod sledování Harryho Pottera. Jaký díl jste si pustila?
Právě žádnej, to je možná kámen úrazu. (smích) Já nakonec neměla moc čas, dělala jsem nějaká cvičení, snažila jsem se odpočívat, přijeli jsme docela pozdě ze zrušeného obřího slalomu, tak jsem se snažila nabrat co nejvíc energie.
Tatínek vám v cíli dal pusu, ronila jste slzy štěstí či radosti?
Nejsem moc dojímací typ. Já si strašně užila ten závod, tak jsem spíš rozveselená. Nevšimla jsem si, jestli někdo z rodiny ronil slzy.
