Evropa platí na biatlonové scéně za šampionát určený především pro závodníky z druhodivizního IBU Cupu. Pro ně je vrcholem.
Pro Vítkovou by se naopak měla stát rozcestím.
„Chceme, aby tam Verča přehodila výhybku a začala zase fungovat jako ve svém nejlepším roce 2015,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář. „To byla závodnicí, která se zabývala jen tím, že potřebuje dobře závodit a dobře trénovat. Řešila pouze ty věci, které ji mohou ve výkonu posunout. Teď naopak zbytečně řeší i takové, co energii ubírají.“
Psychická vzpruha v Polsku
Od roku 2010 Vítková šest let stoupala po žebříčku Světového poháru stále výš, v jeho konečném pořadí se umisťovala postupně na 63., 43., 25. 16., 9. a 4. místě.
Tehdy, ve snové zimě 2015, se stala rvavou lvicí. Na běžkách létala, často jen Kaisa Mäkäräinenová byla rychlejší než ona. V Oberhofu poprvé vyhrála pohárový závod, v Kontiolahti slavila světový titul ve smíšené štafetě, tak často a spontánně se smála.
Ještě loni skončila ve Světovém poháru celkově osmá, i když ze stupňů vítězů se vytratila. „Zase se na ně chci vrátit,“ dala si cíl před aktuální sezonou.
Příliš často však v ní bojovala s vlastní psychikou, občas si zoufala. „Přijedu na střelnici a nechám tam dvojku, už šest závodů po sobě. Nevím, co s tím,“ říkala v prosinci v Pokljuce.
Těžce nesla fakt, že po minulé zimě musel od A-týmu odejít její přítel Marek Lejsek, kouč mužů. Nyní Lejsek působí u „béčka“, s nímž bude i na mistrovství Evropy.
„Že Verča před světovým šampionátem stráví nějaký čas se svým životním partnerem, by jí také mohlo psychicky pomoci,“ soudí trenér žen Zdeněk Vítek. „Zároveň se může v Polsku rozzávodit. Nemá na kontě tolik startů jako ostatní.“
Sezonu Vítkové předtím zbrzdilo o Vánocích onemocnění. Čtyři dny srážela horečky, musela vypustit pohárové kolo v Oberhofu. Návrat na scénu se při štafetě v Ruhpoldingu povedl, jenže minulý týden si na trati vytrvalostního závodu v Anterselvě prožila peklo.
Cílem projela jedenašedesátá. Běžecký čas měla osmdesátý. A v posledním z pěti kol dokonce až čtyřiadevadesátý.
Nebudu pod takovým tlakem
„To bylo něco strašného. Za spoustu let, co závodím, jsem podobný pocit na trati nezažila,“ vyprávěla o tomto závodě. „V posledním kole jsem si myslela, že se do cíle ani nedostanu. Pocit totální bezmoci. Chtěla jsem bojovat, ale tělo mě bohužel naprosto nikam nepustilo.“
Utěšovala se, že ji semlela neoblíbená vysoká nadmořská výška. Čtrnáctá příčka v sobotním hromadném závodě byla vzpruhou, odrazem ze dna. „Najednou jako bych jela úplně jiný závod.“
V nedělní štafetě sice závodila až v době, kdy ambice Češek dávno pominuly, ale opět na její trati nalezla povzbuzující moment: po dlouhé době bezchybnou střelbu. „To jsem potřebovala.“
Cesta na evropský šampionát, kam ji doprovodí rovněž další členka A-týmu Lucie Charvátová, pro ni bude poutí na dávno zapomenuté území. „Naposledy jsem na Evropě startovala ještě jako juniorka. Takže mě vlastně čeká velká premiéra,“ soudí 28letá biatlonistka. „Dost jsem se v sezoně trápila, proto věřím, že mi ta změna může pomoci. Na Evropě nebudu pod takovým tlakem jako ve Světovém poháru.“
Přestože v hierarchii ženské reprezentace letos klesla na třetí pozici za Gabrielu Koukalovou a Evu Puskarčíkovou, pro kouče Rybáře a Vítka zůstává jednou z klíčových osobností týmu pro mistrovství světa v Hochfilzenu, které začíná 9.února.
„Chceme, aby Verča věděla, že ti lidé, kterým dříve věřila, jsou tady stále a mohou ji dostat zpět,“ říká Rybář. „Jen se potřebuje chytit a nabrat znovu sebedůvěru.“
