Máte za sebou nejúspěšnější start do sezony, skvělé jaro, které bylo ale bezpochyby náročné i psychicky. Jak jste si po prvním bloku sezony odpočinul?
Po Lutychu jsem pět dní zůstal doma, kdy jsem strávil čas s rodinou a kamarády, nechtělo se mi nikam cestovat. Pak jsem odletěl do Kalifornie, abych měl dva týdny na přípravu, mohl v klidu začít trénovat a vyrovnal se s jet lagem. Mám tam kamaráda, u kterého jsem bydlel a i trénink v Americe byla zajímavá zkušenost.
Cestoval jste?
První dva dny jsem trochu procestoval. Pak jsem ještě pár dnů kombinoval lehký trénink s lehkým cestováním a nějakých 10 dní jsem trénoval víc.
Co šechno jste stihl navštívit?
Byl jsem se podívat v Yosemitském národním parku, který je nádherný, fakt úžasný zážitek, ale strávil jsem tam pouze jeden den, takže taková krátká návštěva. A pak jsem se jel podívat k jezeru Tahoe, kde jsem si projel i některé části etap. To bylo taky nádherné místo.
Závody v Americe jsou jiné než ty v Evropě. Dlouhé roviny, široké silnice, jak se vám to líbilo?
První, co mě upoutalo, byla neskutečná atmosféra závodu. Třeba když jsme stáli na startu, tak speaker vždycky vyvolával a představoval osm až deset lidí. V tu chvíli jsem si připadal jak někde na wrestlingu nebo na boxerském zápase. Lidi jásali, už na startu jich bylo strašně hodně, pak i na finálových okruzích nebo v kopcích byla úžasná atmosféra.
ČESKÁ PRÁCE PRO FRANCOUZE. Zdeněk Štybar (první zprava) a za ním Petr Vakoč pracují pro svého lídra ve žlutém na závodě Kolem Kalifornie.
Je to větší show než v Evropě?
Rozhodně, je to velká show a lidi si to taky užívají. Když jsme měli dojezd na kopci, hodně lidí tam v převlecích běhalo kolem trati a rozdávalo kafe nebo sušenky. Byl to skvělý zážitek, úžasný, možná lepší atmosféra než loni na Giru. Trochu zvláštní, ale výborná.
Vy jste si to kafe a sušenky v kopci asi nedal, co?
Kávu jsem si dal, jedno espresso (zasměje se). Bylo to kousek pod vrcholem kopce, kdy jsem odpadnul a etapu už jsem si dojížděl v klidu, tak jsem si pořádně vychutnal tamní atmosféru.
A co ty široké silnice?
Mně se líbily. Závod byl díky nim méně nervózní, peloton byl poměrně malý, takže žádný velký stres. Trochu mě překvapilo, že relativně dost silnic bylo rozbitých se spoustou děr, což přinášelo hodně defektů. Ve sjezdech to někdy bylo kvůli vysoké rychlosti dost nebezpečné, ale naštěstí nedošlo k žádným velkým pádům.
Jak rychle jste při sjezdech jel?
No rychlosti byly na těch širokých silnicích fakt neskutečné. Udělal jsem si svůj rychlostní rekord 108 kilometrů za hodinu. To byl docela adrenalin.
Žádný negativní zážitek z Ameriky nemáte?
Možná dlouhé přesuny, které v Kalifornii mezi etapami byly. Ani jsme nechodili společně na večeře, spoustu času jsme trávili v kemperu, pak šla polovina týmu na masáž a polovina na večeři. To se mi úplně nelíbilo.
Během závodu jste pomáhal Julienu Alaphilippovi, který nakonec celkově vyhrál. On pro vás jel zase na Brabantském šípu, který jste vyhrál vy. Vypadáte tak trochu jako nerozlučná dvojka.
Od té doby, co jsme spolu byli ve farmě Etixxu (Etixx-IHNED), tak spolu trávíme strašně hodně času. Přitom jsme oba dost rozdílné osobnosti, ale hodně si rozumíme a dobře se doplňujeme i během závodů. A když už jsme spolu na závodech, tak spolu většinou spíme i na pokoji a pak je o dost lehčí jet pro svého kamaráda, máte o to větší motivaci. I díky tomu jsem si závod ohromně užil.
Teamwork - the key to having success. pic.twitter.com/lYg0kx3ir1
Ani vám nevadilo, že jste neměl sám šanci se ukázat?
Původně jsem měl v plánu zaútočit na nějakou etapu, třeba tu předposlední. Ale pak se celá taktika týmu podřídila žlutému trikotu, což mi nevadilo, měl jsem z toho radost. Byl to skvělý zážitek a i já jsem se ukázal jako dobrý pomocník.
No... dobrý. Spíš jste si vydobyl pozici superdomestika, kterou jste si vyzkoušel třeba i na závodě Kolem Katalánska, kdy jste jako poslední z týmu zůstával s Danem Martinem. I tímhle posilujete důvěru týmu ve vás, že?
Ano, ano, taky. Jsem rád, že se mi povedlo ukázat, že můžu mít v týmu různé role. Ať už je to role lídra nebo toho, který pomáhá. Ve zmiňovaném Katalánsku jsem si zkusil i roli kapitána týmu, kdy jsem měl na starost taktická rozhodování během závodu, a to byla taky nová zkušenost. Důležité je, že jsem se ve všech těchhle věcech osvědčil a věřím, že i to mi pomůže s nominací na Tour.
Když sportovní ředitelé vidí, jak se s Alaphilippem navzájem doplňujete, nestaví vás rovnou do stejných závodů, protože ví, že jeden nebo druhý bude vepředu?
Ví, že se na nás můžou spolehnout, že výsledky uděláme. V tomhle je taky naše síla. Třeba teď na Giru bylo vidět, že podobný vztah mají i Brambilla s Trentinem, kteří si vzájemně pomohou. Když jsou vztahu uvnitř týmu takhle dobré, jsou pak i výsledky lepší, motivace větší, člověk se dokáže víc zmáčknout, obětovat se pro někoho jiného. I to je úžasný zážitek a navíc to přináší týmu výsledky.
Vy sám jste si letos vybudoval pozici, že když před startem řeknete, že vyhrajete, tak to pak opravdu dokážete.
Snažím se (zasměje se). Zatím mi to vychází, ale je to taky závazek. Očekávání se zvyšují a já doufám, že je budu dál naplňovat.
Už v únoru jste mi říkal, že nálada v týmu je díky výhrám fantastická. Teď je snad ještě lepší, ne?
Nálada je perfektní. Zajeli jsme perfektní Giro i Kalifornii. Vždycky byla skvělá nálada a teď je ještě lepší. I kvůli tomu se těším na další závody. Tím, že je tým takhle dobře naladěný, máme zase větší šanci na dobré výsledky.
Co vás čeká v nejbližších dnech?
Na nějaké tréninkové kempy není prostor, ale možná v Čechách vyrazím někam na hory. Domlouval jsem se i se Zdeňkem Štybarem, který je teď ve Stříbře, že spolu objedeme pár tréninků. A pak pojedu na závod Kolem Švýcarska.
Petr Vakoč na během závodu Kolem Kalifornie.
A po Švýcarsku do Francie na Tour?
Jsem v kontaktu se sportovními řediteli. Vím, že výsledky i výkony na to mám, v tomhle by nebyl problém dostat se na soupisku. Háček je v tom, jak tým poskládat, abychom splnili cíle, které máme ve sprintu s Marcelem Kittelem a v celkovém pořadí s Danem Martinem. Cyklisté, kteří Tour pojedou, musí do toho plánu sedět, takže záleží, jak to sportovní ředitelé namixují. Plno skvělých závodníků určitě zůstane doma, protože jich v týmu máme hodně. Doufám, že já to nebudu, hrozně rád bych trávil červenec ve Francii.
Kdy se dozvíte finální verdikt?
Měli bychom se to dozvědět právě po Švýcarsku.
Pokud by to náhodou nevyšlo, pojedete zase závod Kolem Polska, kde se vám tradičně daří?
Přesně tak, měl bych tam být případně lídrem, takže ve finále obě varianty budou dobré. Já teda pořád doufám v tu Tour a byl bych radši, kdyby klapla. Ale Polsko je závod, který mi sedí, takže nebudu zklamaný, ať už to dopadne jakkoliv.
