Tak už to přece řekni, Tome, přáli si fanoušci.
Ve čtvrtek, když v Apeninách při prvním horském dojezdu letošního Gira ukázal záda Valverdemu, Nibalimu i Landovi, se konečně dočkali.
„Momentálně jedu o celkovou klasifikaci,“ prohodil.
Příběh, jímž uchvátil na loňské Vueltě, se může opakovat. Časovkář Tom Dumoulin opět sype do směsi cyklistické Grand Tour pořádně pikantní koření.
DVA ZÁVODY, DVA VÝSOSTNÉ DRESY. V červeném v průběhu loňské Vuelty, v růžovém letos na Giru
Vzpomínáte? Do Vuelty vstupoval s kurzem 800:1 na vítězství. Odhodlaně se však drápal do strmých španělských kopců s kovanými vrchaři, o deset kil lehčími. Šest dní hájil červený dres lídra závodu. A až v úplně poslední horské etapě ho komando Astany v čele s Fabiem Aruem uštvalo a vysvléklo.
Tehdy bojovníka Dumoulina litovali i jezdci jiných stájí.
„Jsem z toho všeho opravdu smutný. Tome, ty nešťastný chlapče,“ psal Geraint Thomas ze Sky na Twitteru, zatímco fanoušci kreslili na sociální sítě, jak by měl být stupínek pro šampiona Vuelty prodloužen o přídavnou plošinku s nápisem Dumoulin.
Jak vás změní růžový dres
Na letošním Giru už není outsiderem, nýbrž mužem ze spolku favoritů. Přesto před úvodními kilometry závodu opakovaně vykládal: „Chci se zaměřit jen na časovky. Nepojedu o celkové pořadí. Na Vueltu jsem se připravoval jinak, s ambicí být dobrý ve vysokých horách. Zato tentokrát jsem před Girem ani neabsolvoval vysokohorský kemp. Letos je mým hlavním cílem olympijská časovka v Riu.“
Na Giru vyhrál hned úvodní časovku v Apeldoornu. Oblékl růžový dres, pak jej v Arnhemu půjčil sprinteru Kittelovi, ale v Kalábrii si ho vzal znovu.
Večer na hotelu hleděl na „maglia rosa“, přehozený přes pohovku, a čím víc na něj hleděl, tím se postupně měnily i jeho výroky.
Najednou říkal: „Opravdu si nemyslím, že mám dostačující výkonnost na vysoké hory. Ale udělám to nejlepší, co budu moci.“
Později tvrdil: „Chci vyhlížet příležitosti. Nepojedu Giro jen defenzivně.“
A ještě později: „Zkusím růžový dres hájit i v Dolomitech. Když mě odpářou, tak mě odpářou.“
#Giro "It is a bit unexpected to extend my lead but I am very happy." https://t.co/EbxV3BOZpL pic.twitter.com/e3ZybkhTUS
Přiznává, že je nepatrně těžší, než když loni na Vueltě tahal do kopců svých 71 kilogramů. „Ale mám zároveň i víc síly a jsem explozivnější.“
V očích soupeřů byl hrozbou od 1 .etapy.
„Považovali jsme ho za stejně nebezpečného jako Valverdeho nebo Nibaliho. Teď ho bereme možná ještě vážněji než ty dva. Po nedělní časovce v Chianti může být před ostatními na míle daleko,“ soudí Dario Cioni, sportovní ředitel týmu Sky.
LÍDR. Růžový dres oblékl na pódiu po šesti ze sedmi dosavadních etap Gira.
Matt White, lodivod Oriky, ujišťuje: „Chlapík Tomovy třídy si nenechá vzít vedení jen tak lehce. Má tady super nohy.“
S čímž i Vincenzo Nibali, lídr Astany, souhlasí: „To je pravda.“
Vzápětí však hledá Ital protivníkovy slabiny: „Tomův tým až tak dobrý není.“
Já nejsem Motýlek!
Sezona začala pro stáj Giant-Alpecin na lednovém soustředění v Benidormu děsivě. Do trénujícího týmu vletěl automobil 73leté britské důchodkyně jedoucí v protisměru. Vážná zranění vyřadila ze hry mnohé jezdce včetně Johna Degenkolba, vítěze Paříž-Roubaix.
„Tehdy už nešlo jen o cyklistiku, ale o životy,“ líčí Iwan Spekenbrink, manažer Giantu. Jeho parta byla fyzicky i psychicky zdecimována.
„Všichni jsme mohli zemřít,“ říká Waren Barguil, dohánějící nyní tréninkové manko před plánovaným vystoupením na Tour.
„Hrozná nehoda,“ vzpomíná Tom Dumoulin, jenž byl v osudnou chvíli naštěstí na hotelu.
Na některé jarní závody neměli k dispozici ani dostatek cyklistů. Do května nevyhrál Giant žádný závod, žádnou etapu.
Až Dumoulin v Apeldoornu zlomil prokletí.
„Doufali jsme, že se dáme dohromady do startu Tour,“ říká Spekenbrink. „Díky Tomovi jsem se vrátili zpět už na začátku Gira. To byl zlomový bod.“
Také Chad Haga byl v lednu mezi těmi, kteří skončili v nemocnici. Jeho tržné rány si vyžádaly 98 stehů, od obličeje až po hrudní kost. Musel podstoupit operaci oka. Nyní však už zase šlape ve službách svého lídra po Itálii a ujišťuje: „Tom je tu ve špičkové formě.“
Někdejší fotbalista a atlet Dumoulin, který začal v Maastrichtu s cyklistikou až v šestnácti letech, už dávno není bezstarostným teenagerem, který skoro nic dopředu nepromýšlel a byl schopný do sebe před tréninkem obrátit litr čokoládového mléka - načež se večer svíjel v křečích.
Dnes je precizním stratégem. Umí číst hru. Reagovat na tahy soupeřů a těžit z nich. Tak jako ve čtvrtek z unáhleného útoku Nibaliho.
V juniorských letech mu kamarádi z klubu dali přezdívku Motýlek. Nesnášel ji. Jaký motýlek? Všem ukážu, že mé silné tělo se může měřit i se staršími kluky, usmyslel si v oněch časech. Vítězil, stoupal po žebříčku.
V sezoně 2014 už slavil bronz na mistrovství světa v časovce.
PAN ČASOVKÁŘ. Závod proti chronometru ovládl i na minulé Vueltě. Jak v neděli?
Po minulé Vueltě vyprávěl: „Kdyby mi někdo před jejím startem řekl, že se budu rvát o titul, pomyslel bych si, že je nepříčetný.“
Přesto se to dělo.
A může se to dít znovu. Na Giru.
Věří, že až do Dolomit je schopný závodu vévodit. A potom...
„Ať se stane, co se má stát.“
