Je srpen a v Nymburce vedro jako vždy, když se tu Barbora Špotáková připravuje na vrchol své oštěpařské sezony. „Ale letos je to extrémní,“ říká světová rekordmanka a raději se před pichlavými paprsky schová do tunelu.
Teploměr na stěně ukazuje příjemných 25 stupňů a Špotáková říká: „My, co víme... Zkušená sportovkyně ví, kde trénovat. Nebudu přece venku lítat ve čtyřicítkách.“
Tolik je toho stejného, mnohé se však u oštěpařské hvězdy změnilo. Je mámou dvouletého Janečka. Loni se rozešla s trenérem Železným a jeho úspěšnou skupinou.
Ambice jsou však u 34leté atletky neměnné. „Do Pekingu pojedu jako favoritka. Nevím, jestli jí jsem i v tabulkách, ale ty já nesleduju,“ pronesla vedoucí žena Diamantové ligy v pátek při závěrečné přípravě, která má vyvrcholit druhou zlatou její kariéry. „Budu ráda za každou medaili.“
Cítíte, že váš sen je čím dál reálnější?
Pokračuju velice dobře. Na to, že jsem za hlavní cíl označila Rio a tato sezona měla být volnější, tak jsem se dobře rozzávodila. Baví mě to, cítím se dobře, zdraví dovolilo objet všechny závody, forma jde nahoru. Z toho pohledu ideální průběh roku.
Až na ten úvod.
To jo, začátek jsem si představovala trošku jinak. Ale vím, čím to bylo, že jsem to zbytečně přeháněla. Aby všechno dopadlo dobře, furt jsem něco kontrolovala, ještě šla trénovat, ujistit se, že je to dobré. A klasicky jsem se přetrénovala, zmizela jiskra. Teď už je ale zpátky.
A už není co zlepšovat?
Mám pořád velké rezervy, ve Stockholmu jsem myslela, že hodím sedmdesátku, ale z různých důvodů se to nepodařilo. Mé krédo je nepřepálit začátek, a proto si to nejlepší nechávám na Peking. Vlastně jako roky předtím, šetřím si to na důležité závody. Kdybych hodila daleko na začátku, mohlo to být jenom horší. A teď je to naopak.
Barbora ŠpotákováNarodila se 30. června 1981 v Jablonci nad Nisou. Původně se věnovala sedmiboji, úspěchy však dobyla jako oštěpařka. Tím prvním bylo stříbro na mistrovství Evropy v Göteborgu, pak získala světové zlato a dva olympijské triumfy. Koncem roku 2012 přerušila kariéru kvůli těhotenství. Předloni v květnu se jí narodil syn Janek. Špotáková se dokázala po mateřské pauze vrátit a loni získala titul mistryně Evropy. Na konci minulé sezony ukončila spolupráci s Janem Železným,nyní se připravuje sama. |
Do odletu vám zbývá sotva pár dnů. Co se dá ještě dohonit?
V přípravě neplaším, aby se něco nepokazilo. Mám zkušenost ze začátku sezony, kdy jsem to přehnala, a proto to tolik nešlo. V Nymburce ladím formu, snažím se zapracovat na konci rozběhu, tam strašně skáču nahoru, to vidí i laik. Házím na trávě, abych se srovnala, a pak to musím přenést i na tartan.
Kvůli mateřským povinnostem jste na minulém mistrovství světa chyběla. Je to stres navíc?
To si nepřipouštím. Ale letos vidím, že to bude opravdu mistrovství světa, oštěpem hází holky ze všech kontinentů, snad kromě Jižní Ameriky. Ale jinak je favoritkou Australanka, Kanaďanka, holka z Jižní Afriky, není to jen o Evropě.
A tolik jich hází za 64 metrů.
Takhle to snad nikdy nebylo, opravdu obrovská vyrovnanost a směs z celého světa. Klidně může v Pekingu vyhrát ten, s kým se vůbec nepočítá. Když to některé holky trefí, může jim to ulétnout, ale záleží, jak to zvládnou psychicky.
Což může být vaše výhoda, zkušenosti jsou na vaší straně.
Číňanka Lu Chuej-chuej by mohla být přemotivovaná, jak ji vidím na Diamantových ligách, při rozcvičení hází neskutečně, ale v závodě to nezopakuje.
Vzpomínáte na minulý šampionát v Tegu, kde ani 71 metrů nestačilo na triumf?
To byla šílenost. Ale kdo ví, třeba zase padne sedmdesátka.
Zato v olympijském Pekingu před sedmi lety 71 metrů zlato přineslo.
To byl obrovský zážitek, ten největší. A už tehdy jsem věděla, že nic lepšího nikdy nebude, lepší závod v lepší chvíli s lepším koncem. Ale to nevadí, jsou to příjemné vzpomínky. Mám ráda velké stadiony, evidentně mi svědčí. Závodilo se mi tam dobře, a kde se mi závodí dobře, tam se to opakuje.
Ono se vám v Asii vůbec daří.
Mám ráda tamní mentalitu, ráda se vracím. Vlastně celá moje kariéra proběhla v Asii, a když jsem zjistila, že se vracíme do Ptačího hnízda, vnitřně jsem zajásala.
Máte pořád přívěsek v podobě brouka, kterého jste si z her přivezla?
Mám. A Lukáš (přítel) má dodnes manikúru za 10 korun a dodnes jsou v ní ostré nůžky. Nebo jsem tam usmlouvala porcelán, celou sadu za stovku.
Jaká byla Barbora Špotáková v roce 2008?
Jela jsem do Pekingu jako velká favoritka, a když jsem do Pekingu odjížděla, psalo se: Jede si pro zlato.
A pro co jedete letos?
Pro zlato, ne? Musím tak myslet. Kdo ví, co se v závodě semele, ale jdu do toho suverénně, i když jsem v sezoně tolik suverénní nebyla. Ale postupně jsem se nabila a holky to ze mne cítí, ta energie tam je.
Takže na stadion přijdete stylem: Holky, dneska nemáte šanci?
To neumím, neumím se přetvařovat. Když jsem v pohodě, tak pohodově i působím, což je ničí samo o sobě. Ale když nejsem, tak to vidí taky. Jsem asi moc průhledná.
