Wright je po dvou letech opět světovým šampionem v šipkách. Jedenapadesátiletý skotský machr ve finále v londýnském Alexandre Palace zdolal domácího a o dvacet let mladšího Michaela Smithe 7:5 na sety.
„Mám ji zpátky, zase mi říká pane,“ pohlédl s úsměvem na monstrózní trofej Sida Waddella.
Během finále mu však do smíchu nebylo. Sice vedl 2:0 a 3:2, pak však jen dotahoval.
Z jeho tváře jste mohli vyčíst, jak je naštvaný ze svého výkonu. Překvapený z reakcí publika, jež bylo proti němu nebývale ostré. Zrovna proti Wrightovi, který je všude a vždycky oblíben.
„Snakebite“ Wright otočil finále a je podruhé šipkařským mistrem světa |
Nepokrytě bučelo při jeho pokusech, radovalo se, když netrefil. I když už se zdálo, že ho lidé a dobře hrající soupeř zlomili, Wright v rozhodujících chvílích povstal.
„Prvních osm setů jsem hrál hrozně a sám sobě jsem si říkal: Už to konečně zastav. Byl jsem čím dál tím víc frustrovaný. Ale pak se to povedlo změnit a šipky mi zase začaly správně létat.“
Kritický moment nastal v desátém setu. Smith vedl 5:4 na sety, 2:0 na legy a šel podávat. Kdyby si svůj servis podržel, což se v tu chvíli zdálo jako snadná věc, se stavem 4:6 by Wright už těžko něco udělal.
Smithovi by k titulu stačilo vyhrát jeden set čili třikrát v jednom setu zavřít číslo 501 dřív než Wright. Jenže Smith náhle zkolaboval, jeho šipky dopadaly jen na singlová pole. Když už se dostal do koncovky, šanci promarnil. A Wright se zmátořil.
V desátém setu snížil na 1:2 na legy, vyhrál další dvě hry a vyrovnal na 5:5 na sety. Pak až do konce to byla jeho exhibice a Smithova marnost. Z posledních deseti legů turnaje vyhrál Wright devět.
„V minulém životě jsem musel udělat něco strašného, protože mi to teď pořád vrtá hlavou. Budu mít bezesnou noc, ale zase se na pódium vrátím,“ hlesl Smith.
Když vzápětí Wright pózoval s trofejí fotografům, Smith stál stranou, otočen zády k publiku a usedavě plakal. Chlap jako hora.
Wright vyhrál svůj druhý titul mistra světa, Smith nezvládl své druhé finále. Před třemi lety podlehl Michaelovi van Gerwenovi 3:7. „Teď jsem tady, abych dal věci do pořádku. Mám šanci žít svůj sen a napravit to, co jsem v roce 2019 udělal špatně. Tenkrát jsem ztratil hlavu. V rozhodujících chvílích mě zradilo zavírání. Zpanikařil jsem. Vím, co jsem udělal špatně, teď musím jen udržet hlavu a nerozčilovat se,“ říkal před finále. Jenže hlavu ztratil znovu...
„Michaele, hrál jsi fantasticky. Z porážky se poučíš. Jsi budoucím mistrem světa,“ utěšoval ho Wright.
Vítěz turnaje jako bonus získal 500 tisíc liber, v přepočtu asi 15 milionů korun, poražený finalista na své konto připsal 200 tisíc liber, asi šest milionů korun.
V čerstvém vydání světového žebříčku Order of Merit zůstal Wright sice druhý, ale na lídra a loňského mistra světa Gerwyna Price ztrácí nicotných 15 tisíc liber, Smith je pátý.
Wright si za poslední dva roky včetně prémií za dva tituly mistra světa šipkami vydělal odhadem 60 milionů korun.
Ne vždycky jeho finanční situace byla komfortní. A ne jednou měl blízko k totální rezignaci. Známý je jeho příběh chudého skotského chlapce, který se narodil šestnáctileté matce.
Když mu byly tři roky, odešla s ním do Anglie, kde Peter začal v patnácti hrát za hospodský tým. Šipky byly vždycky zábavou v hospodách, odkud vzešli pozdější šampioni.
A i když mu to šlo, Peter neměl peníze na to, aby se mohl účastnit turnajů a dojíždět na ně. Pracoval manuálně, zaměstnání často střídal. Něco málo vydělal a postupně zase začal hrát. V pětadvaceti se vypracoval na úroveň, že se dostal na mistrovství světa původní šipkařské organizace BDO. To bylo v roce 1995.
Ale valné úspěchy neměl, přesto v roce 2004 získal kartu, která mu umožnila vstup do profesionální organizace PDC. Nese to s sebou sice víc lukrativních turnajů, ale také víc nákladů.
Když už se zdálo, že definitivně kariéru ukončí, výrazně zasáhla manželka Joanne. Věnovala mu své úspory, aby mohl turnaje objíždět. A především pro vystoupení na pódiu stvořila jiného Wrighta, extravagantního muže s čírem.
Před zápasy na velkých televizních turnajích mu pravidelně upravovala vlasy. Na vyholenou levou stranu hlavy namalovala otevřenou hadí tlamu.
Wright si začal říkat Snakebite, údajně podle jeho oblíbeného drinku. Dostal výjimku od organizace, aby mohl nosit bláznivé barevné oblečení, ostatní hráči musí mít tmavé kalhoty i boty.
Změna osobnosti na pódiu se projevila i při hře, Wright se pomalu sunul vzhůru a v roce 2014 byl poprvé ve finále mistrovství světa. I když s van Gerwenem prohrál, prémie sto tisíc liber za účast ve finále byla pro rodinu mimořádně vítaná.
Michael Smith ve finále MS.
Ze šestnácté příčky žebříčku se Wright probíjel výš a výš, vydělával víc a víc. V roce 2017 byl ve finále štědře dotované Premier League a následně vyhrál první televizní major turnaj - UK Open.
Přidával další úspěchy, přibývaly peníze, rostla jeho popularita.
Také šipky se měnily. Z původně hospodské zábavy se vyšvihly mezi sporty, jejichž marketingový potenciál raketově vylétl. A co by byly bez Wrighta, výstředního muže s barevným čírem na hlavě.
Vždyť jen nedostižný Phil Taylor se čtrnácti tituly a fenomén posledních let Michael van Gerwen se třemi vyhráli světový šampionát víckrát než Wright.
On je s Gary Andersonem, kterého letos porazil v semifinále, s Adrianem Lewisem a s Johnem Partem se dvěma tituly hned za nimi.
„Myslím si, že bych šampionem mohl být ještě třikrát, než skončím,“ přemítal Wright.
