„Kromě Španělska byla všechna utkání hratelná, jenže jsme po postupu ze základní skupiny neudělali ani bod,“ shrnul český kapitán po závěrečné porážce 22:26 od Německa, s nímž Zdráhala a spol. ještě čtvrt hodiny před konce drželi nerozhodný stav.
Jste zklamaní, že jste neobhájili šesté místo z předchozího šampionátu?
Je obtížné bezprostředně po zápase srovnávat předloňské a letošní Euru. Je lehké hrát v euforii jako v roce 2018. A je daleko těžší hrát, když přemýšlíte, proč prohráváte o dva góly, o jeden... Výsledkově to nebyl potěšující turnaj, ale pro mladé kluky bude mít přínos do budoucna. Zjistili, jak se hrají zápasy, ve kterých se nedaří. Kdyby se potkala forma u všech, možná bychom měli o čtyři, šest bodů navíc.
Jaké jsou přednosti a slabiny současné reprezentace?
Nejsilnější stránkou je týmovost a obrana, ve které si dokážeme pomoct. Nejslabší je hlava. Po 50. minutě, kdy se zápasy rozhodují, jsme to nebyli schopni zlomit na svoji stranu. A nám se to stalo čtyřikrát. Dostane se vám to do hlavy, nemáte klid v zakončení. Na nejvyšší úrovni přitom rozhoduje z devadesáti procent hlava.
Vy ale můžete být po zdravotní pauze spokojený, ne? Znovu jste se stal nejlepším střelcem týmu.
Vůbec jsem netušil, jak na tom budu, protože tak dlouhé zranění jsem neměl. Je pro mě potěšující, že jsem se dokázal připravit fyzicky i psychicky, abych podával výkony, které mančaftu pomůžou.
Vážně vás neštve, že jste zůstal těsně za metou 100 branek na Euru a nenavázal tak na Jana Filipa a Filipa Jíchu?
Ani jsem nevěděl, že jsem tak blízko. Musím přiznat, že proti Německu mi to na rozdíl od ostatních kluků nešlo. Kdybych hrál dobře, asi bych na stovku dosáhl. Byl bych rád, ale nemrzí mě to.
V červenci vám bude 37 let. Máte chuť pokračovat v reprezentaci?
Martin Galia má čtyřicet, ale pozice gólmana je trošku jiná. Nechávám to otevřená. Ve sportu se může během chvilky všechno úplně změnit. Jednou jste dole, pak zahrajete zápas a zase se vezete na vítězné vlně. Musím si to rozmyslet. Ale baví mě být součástí, když se něco buduje. A my mančaft po odchodu Filipa Jíchy pořád budujeme. Přicházejí mladí kluci, kteří budou potřebovat pomoct. Možná od mě, možná od Martina, možná od Pavla Horáka. Sedneme si všichni tři dohromady a pobavíme se o tom.
