V roce 2013 se Lucie Charvátová z běžkyně na lyžích stala biatlonistkou. V prosinci 2015 pak šokovala Hochfilzen pátým místem ve sprintu Světového poháru. A to i přesto, že si těsně před sezonou při přípravě snídaně doma ve Vrchlabí krájela chleba a kráječem si uřízla bříško ukazováku pravé ruky. Tedy toho nejdůležitějšího možného prstu, který používá na spoušti.
V Ústavu chirurgie ruky jí bříško přišili. Vrátila se rychle na lyže. Načež v rakouském středisku tehdy dokonale překvapila i sebe samu.
COŽE? JÁ JSEM PÁTÁ? Hochfilzen 2015 a 22letá Lucie Charvátová v cíli životního závodu, pátá ve sprintu..
Předpovídali ji cestu vzhůru po biatlonovém žebříčku.
Jenže místo ní přišel pád.
V následujících letech se mnohem víc trápila, než radovala. Její střelba byla věštěním z křišťálové koule, speciálně při štafetě často platilo: Lucie, postrach střelnice.
Nic nepomáhalo.
Co bylo ještě horší, odcházel jí běh. Rychlá? Kdeže, už dávno ne. „Musíš zhubnout,“ slyšela opakovaně od trenérů. Což se snadno řekne, ale... tělo nespolupracovalo. Cosi se pokazilo a ona dlouho nevěděla co.
Až v pátek se k ní kouzlo Hochfilzenu, který tak miluje, zase vrátilo. S jedinou chybou vleže, čistou stojkou a rychlým během se hnala pro konečnou šestou příčku.
Za cílem doslova zářila. Když se rozmluvila, nebyla k zastavení. Užívala si svoji radost.
Totéž vlastně platilo i o celém závodě. „Já vím, že někteří lidé neradi slyší, že si sportovci něco užívají, ale také o tom to je,“ připomněla.
Cokoliv tělo přijalo, nedokázalo zpracovat
Před aktuální sezonou Lucie Charvátová konečně zhubla, údajně až o pět kil. „Ale je to pro mě citlivé téma,“ přiznala.
Zdravotní problémy, které v posledních letech řešila, totiž byly mnohem komplikovanější než někdejší uříznuté bříško prstu z roku 2015.
Lékaři u ní odhalili poruchu metabolismu. Až nyní se o ní poprvé otevřeně rozhovořila.
„Jako by mé tréninkové problémy můj metabolismus totálně zabrzdily,“ začala vyprávět.
Příčiny mohly být také psychosomatické. Pocity, že špatně trénuje a s tím související stres nabouraly rovnováhu jejího organismu. Tělo souběžně nabíralo kila.
„Někdo takovou situaci odnese imunitními problémy, jiný pro změnu svalovým onemocněním. U mne to odnesl metabolismus. Už nikdy se o něj nebudu moci opřít. Tělo se mi zpomalilo a nebylo schopné rychleji se hnout. Cokoliv přijalo, nedokázalo zpracovat. Dodnes není schopné kvalitně zpracovávat sacharidy. Přitom z těch sportovci těží nejvíc.“
Po sérii vyšetření jí pomohla až dlouhodobá léčba. Jídlo si přesto musí hlídat od rána do večera. „Pozor si dávám hlavně na sacharidy, rýži, těstoviny, brambory. Kompenzuji je grilovanou zeleninou a grilovaným masem. To bych mohla jíst pořád, ale musím střídmě.“
Ještě před rokem zvažovala, že své trápení na lyžích raději ukončí, dá sbohem biatlonu a na liberecké vysoké škole se bude víc věnovat studiu ekonomie, k němuž si navíc přibrala sportovní management.
HOCHFILZEN 2017. Lucie Charvátová (vlevo) a Jessica Jislová odpočívají během volného dne na mistrovství světa v rakouském středisku.
„Několik sezon jsem trpěla běžecky a neměla se o co opřít, což se odráželo i v mé nejisté střelbě,“ popisovala. Proč bych měla dál pokračovat, ptala se sebe sama.
A přece ji neustále cosi nahlodávalo: Ještě to zkus.
„Věděla jsem, že rozhodnutí odejít od biatlonu by nebylo z mého plného přesvědčení. Připomínala jsem si: Jsi závodníkem, už jsi něco i dokázala, to se přece nedá úplně ztratit.“
Loni v létě, kdy k týmu žen přišel norský kouč Egil Gjelland, vycítila, že změna stylu přípravy na ni zabírá. Jen potřebovala čas, aby se dostavily také výraznější výsledky. Mistrovství světa v letním biatlonu, kde dokázala zvítězit, je letos poprvé přineslo, byť konkurenci na tomto šampionátu představují především východoevropské a asijské reprezentace.
„Egil je spása,“ soudí teď o norském kliďasovi na postu českého kouče. „Druhý rok jeho působení u nás je pro celý ženský tým ještě lepší. Víc jsme se navzájem poznali a pochopili. I týmová atmosféra se už v létě hodně zlepšila. Jsme spontánní, bavíme se. I proto jsem zůstala.“
Závod naruby
V 26 letech je Lucie Charvátová realistkou. „Nikdy nebudu kdovíjakou střelkyní,“ ujistila. „Rozhodně neříkám, že teď budu pravidelně jezdit o Top 10. Ale stabilně na bodech bych jezdit mohla.“
Prostě šťastná. Čtyři roky poté, co Lucie Charvátová dojela ve sprintu SP v Hochfilzenu senzačně pátá, tu dnes skončila senzačně šestá. Mezitím přemýšlela, jestli nemá s biatlonem skončit - a bojovala s poruchou metabolismu: "Mé tělo není schopné kvalitně zpracovávat sacharidy." https://t.co/TGJj3od1DB
V pátek to byl v Hochfilzenu český závod naruby. Nejlepšími Češkami se staly šestá Charvátová a sedmnáctá Jessica Jislová. Za cílem Jislová svoji parťačku objala. Sama prožívala přetěžký den, zemřela jí babička. Závodila pro ni. Neminula žádný terč. V cíli, po druhém nejlepším výsledku kariéry, byla Jislová ve tváři bílá od absolutního vyčerpání, sesunula se na sníh.
„Poslední kolo si ani nepamatuju. Už na kopci, kde stál Egil, jsem myslela, že na trati umřu. Fakt jsem do toho dala úplně všechno,“ ujišťovala.
DO POSLEDNÍHO ZBYTKU SIL. Jessica Jislová na trati sprintu.
Eva Kristejn-Puskarčíková i Markéta Davidová na 32. a 35. místě s umístěním spokojené pochopitelně nebyly. Los je stejně jako v Östersundu poslal na trať hned po sobě, s čísly 32 a 33. „To už je snad nějaká chyba v robotickém systému,“ reagoval s úsměvem Gjelland.
„Jo, je to podivný,“ přitakala Davidová.
Na trati upadla. S Puskarčíkovou se tentokrát nesjely a nevyhecovaly. Zato se sjednotily na čisté ležce a shodně dvou chybách vestoje.
„I tak jsem se v cíli divila: Kde je Makula, proč nepřijela hned za mnou?“ vykládala Puskarčíková. „Teprve pak jsem se dozvěděla, že spadla. Mně to pro změnu v posledním kole už nešlo, ty dvě chyby vestoje mi moc nepomohly.“
Mohly být obě dávno v teple v buňce, přesto se celá parta českých biatlonistek sešla po závodě u stupňů vítězů, aby společně vyprovodily Lucii Charvátovou k rozšířenému pódiu pro šest nejlepších.
Věta „Jsme jeden tým“ může často znít jako fráze, ale v tomto případě platila. Proměněná atmosféra v ženském týmu, o které všechny hovořily už před sezonou, byla evidentní.
„Výsledek Lucky je super, moc jí to přejeme. Jsme rádi, že i dneska nás někdo podržel vysoko,“ říkala Davidová a pomáhala Charvátové předpisově se ustrojit na pódium.
Když si na něm šestá žena sprintu potřásla rukou s opět triumfující Dorotheou Wiererovou, ale i se Světlanou Mironovovou, Ingrid Tandrevoldovou, Paulínou Fialkovou a Hannou Öbergovou, předvedla na sněhu se zbylým triem z českého týmu kolektivní synchronní stojku pro fotografy.
Vítězka Wiererová gesty naznačila, že vypije celou lahev šampaňského, kterou na nejvyšším stupni obdržela.
The empress #wierer #biathlon #HOC19 https://t.co/8oh1yqCekr
Jaký to rozdíl oproti velmi ponuré náladě v německém táboře.
Jako prohrát 0:4 ve fotbale s Rakouskem
Německé ženy prožily závod, který server sport1.de označil za historický debakl. „Katastrofa,“ pronesla i Denise Herrmannová, mistryně světa ve stíhacím závodě a před sezonou podle bookmakerů největší favoritka bitvy o velký glóbus.
Z týmu byla Herrmannová opět nejlepší. Ale až na 41. místě! Žádná z Němek nebodovala, což se přihodilo poprvé v dějinách Světového poháru. Překonaly tak negativní rekord z lednového Oberhofu, kde byla nejlepší na 34. místě Karolin Horchlerová.
„To je jako prohrát 0:4 ve fotbale s Rakouskem,“ ulevil si sportovní ředitel svazu Bernd Eisenbichler.
„Tenhle závod musíme co nejrychleji hodit za hlavu,“ vybízela Herrmannová.
Příležitostí bude už sobotní štafeta.
Lucie Charvátová si po skončení sprintu mylně myslela, že v sobotu je na programu stíhací závod a až v neděli štafeta. Když se dozvěděla, že všechno je jinak, spontánně zareagovala: „Štafeta je už zítra? Uuuuuuf. Tak to nevím, co bude.“
Jedenáctkrát startovala ve štafetách Světového poháru a desetkrát se nevyvarovala trestného kola. Střelba se pro ni při této disciplíně stávala noční můrou, pod tíhou zodpovědnosti trpěla na střelnici nejvíce.
Češky, osmé před týdnem v Östersundu, opět nastoupí v sestavě Jislová, Charvátová, Davidová, Kristejn-Puskarčíková.
„Lucka má se střelbou ve štafetě hodně špatných zkušeností a ta minulost se vás vždycky snaží v mysli dohnat,“ povídá kouč Egil Gjelland, pro tu chvíli v roli psychologa.
Co tedy před štafetou Charvátové radí?
„Zahoď negativní vzpomínky, přenes se přes ně. Jinak to nejde, pokud máš najít cestu ven.“
