V desetitisícovém městě je házená sport číslo jedna a zápasy Tatranu obvykle zaplní všechna místa v hledišti. Takto také na jaře slavili návrat do extraligy, jenže realita v nejvyšší soutěži je pro Litovel velmi krutá.
„Nemysleli jsme si, že budeme hrát o titul, ale doufali jsme, že budeme konkurenceschopní s osmým devátým místem. S Brnem to nevyšlo (20:22), stejně jako se Zubřím (22:27). Pak jsme hráli ještě pár vyrovnaných zápasů, ale Dukla (19:38), Kopřivnice (14:33), to byl z naší strany debakl. Psychicky jsme na tom asi čím dál hůř,“ přiznává levá spojka Jan Šmíd.
A postupně přestávají věřit i fanoušci, které drásá pohled na vysoké porážky. Na utkání proti Plzni přišlo dvě stě nejvěrnějších, kteří za vytrvalého dunění bubnů vzývali zázrak. Jenže ten se rychle začal rozplývat. „Doufali jsme, že by to mohlo jít a že můžeme uhrát dobrý výsledek. Stát se mohlo cokoliv. První poločas byl ještě docela vyrovnaný a Plzeň jsme trochu zaskočili, jenže jsme neproměňovali ložené šance, což nás trápí už pět zápasů,“ štve Šmída.
Zatímco v poločase Tatran ztrácel 12:19, po přestávce začal do jeho branky padat jeden gól za druhým. Naopak domácí střelci se trefili jen devětkrát. „Děláme chyby a nedaří se nám přenést tréninkový proces do utkání. Hrajeme patnáct minut nějakým způsobem, neříkám vyrovnanou partii, ale házenou, za jakou bychom se nemuseli stydět. A potom ve druhém poločase to odbouchneme takovým výkonem, který do extraligy opravdu nepatří,“ říká otevřeně kouč Vávra.
Příčina bídné bilance Tatranu je v nezkušeném kádru. Loňská sestava projela první ligou s dvěma porážkami a během léta tým doplnili s výjimkou zkušeného brankáře Fabiána jen mladíci. Pouze talent však na ostatní extraligové týmy zatím nestačí. „Měli jsme několik zápasů, kdy jsme mohli remizovat nebo i vyhrát, ale vždycky nezkušeností a vlastními chybami jsme soupeře pustili do náskoku. Plzni jsme dali za druhý poločas jen devět gólů. To je totální propad a bída, tak se nedá hrát,“ uvědomuje si Šmíd.
Cesta ven však, zdá se, na obzoru není. Snad jen za tři kola, kdy se Tatran utká doma s předposledním Brnem, které má zatím tři body. Dokáže se však mladý tým po tolika ranách zvednout?
„Spadla na nás určitá deka. Ale pořád nechci věřit, že by to mohlo být beznadějné. Možná to tak je, ale já doufám, že ne a že se ještě chytneme. Na tréninku jsme parta, jak má být, ale v zápasech najednou dostaneme strach. Jakmile cítíme, že máme šanci vyhrát, nikdo do toho nejde po hlavě urvat gól za každou cenu. To musíme změnit,“ tuší Šmíd, že pouze tak se na Vítěznou vrátí zase radost.
